Generál, kterého Syrskyj degradoval, teď děsí ruské orky na nejtěžším úseku fronty na Donbasu. Je to masakr

Konec července 2024. Vojáci 80. samostatné výsadkově-útočné brigády udělali něco neobvyklého, veřejně se postavili za svého odvolaného velitele. Emil Iškulov, důstojník, který brigádu vedl od konce roku 2022 a předtím prošel 25. i 81. brigádou, odmítl splnit úkol, který považoval za neúměrný silám svého útvaru. Velení Desantně-šturmových vojsk (DŠV) téhož dne uklidňovalo, že Iškulov dostane „vyšší pozici“. Fakticky ale šel z čela brigády pryč. O pár dní později se ukázalo, oč šlo: 80. brigáda měla vstoupit do kurské operace. Vstoupila, ale už pod novým velitelem Pavlem Rozlachem. Teď, o dva roky později, se Iškulov vrací. A vrací se tam, kde je to nejtěžší.

Spor, který předběhl svou dobu

Kurská operace začala 6. srpna 2024 jako odvážný průnik na ruské území. Překvapení se podařilo, úvodní fáze přinesla podle tehdejšího vrchního velitele Oleksandra Syrského přes dvacet tisíc ruských ztrát a více než jedenáct set zničených kusů techniky za první tři měsíce. Jenže časem se ukázaly limity. Po šesti měsících Ukrajina podle analytické skupiny DeepState držela v Kurské oblasti necelých 400 km², logistika se stala klíčovým problémem a předmostí se postupně zmenšovalo. Do května 2025 ukrajinské oficiální zdroje uváděly přes 63 tisíc ruských ztrát na kurském směru, číslo obrovské, ale vykoupené i ukrajinskou cenou, jejíž přesný personální součet nikdy veřejně nezazněl.

Iškulovův odpor proti nasazení brigády do této operace tedy nebyl zbabělost. Byl to spor o přiměřenost úkolu. A jeho obavy se přinejmenším částečně potvrdily. Jak tehdy napsal Politico, proti kurské operaci měl výhrady i bývalý vrchní velitel Valerij Zalužnyj. Syrskyj ale nesouhlas potrestal. Iškulov odešel do pozadí.

Nový velitel, starý důstojník

Dne 22. července 2026 podepsal prezident Zelenskyj dekret o odvolání Syrského z funkce vrchního velitele. Téhož dne ho nahradil Mychajlo Drapatyj, generál, který veřejně zařadil Iškulova mezi silné velitele vyrostlé právě v DŠV. Personální signál byl jasný: bojová reputace a důvěra mužstva mají znovu váhu.

Podle dostupných zpráv Iškulov v srpnu 2026 přebírá velení 11. armádního sboru. Oficiální jmenovací rozkaz se v otevřených zdrojích zatím nepodařilo dohledat; ještě 18. července 2026 byl jako velitel sboru veden Oleksij Maistrenko. Jisté ale je, kam sbor míří a co drží.

Opevněný pás: poslední velký obranný val

Jedenáctý armádní sbor od 26. července 2025 řídí síly na slovjanském a kramatorském směru. Nejde o okrajový úsek. Jde o páteř takzvaného opevněného obranného pásu, který zahrnuje uzel Lyman–Slovjansk–Kramatorsk–Druživka–Kostiantynivka. Podle briefingu americké Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (CSCE) by ztráta tohoto pásu dala Rusku ekonomicky i operačně cenné území a odrazový můstek pro další tlak směrem na Charkov a Dnipro.

A Rusko tlačí. DeepState na konci července 2026 popisoval infiltrace ruských sil do Kostiantynivky a rostoucí tlak na celý slovjansko-kramatorský front. Na ose Jampil–Minkivka se rýsuje další možný směr útoku. Začátkem srpna se ruský postup v sektorech Dobropillja–Kostiantynivka–Kramatorsk–Slovjansk sice zpomalil na necelých 7 km² týdně oproti více než 17 km² v týdnu předchozím, ale neskončil. Obrana drží. Zatím.

Proč zrovna on a proč zrovna teď

Jeden velitel nenahradí chybějící munici, lidi ani systém rotací. Iškulov sám ruský postup nezastaví. Ale na sborové úrovni, tam, kde se koordinují brigády, řeší logistika 155mm granátů a nasazují robotické systémy, může kvalita velení rozhodnout o tom, jestli obrana zpomalí útočníka o dny, nebo o týdny. A na opevněném pásu se počítá každý den.

Slovo „masakr“ v kontextu tohoto úseku není o jednom zveřejněném Iškulovově triumfu. Je o logice opotřebovací války, kde obě strany platí krvavou cenu za každý kilometr. Současný velitel 80. brigády Mychajlo Kurač mluví o poměru ztrát až 1:10 nebo 1:15 ve prospěch Ukrajiny na kurském pomezí, kde část brigády stále operuje. Na donbaském směru takové číslo veřejně nezaznělo, ale právě proto tam Drapatyj posílá důstojníka, který si reputaci tvrdého a efektivního velitele vybudoval v poli, ne v kanceláři.

Co říká návrat o stavu ukrajinského velení

Drapatého tah není jen personální korekce. Je to signál dovnitř armády: důstojník, který se postavil proti rozkazu kvůli ochraně svých lidí a byl za to potrestán, se vrací do klíčového velení. V armádě, kde se vojáci za svého velitele veřejně postavili (což není běžné v žádné armádě na světě), tohle rezonuje. Zda se signál promění v měřitelný obrat na frontě, ukáže až bojiště. Ale směr je čitelný.

Kramatorsk a Slovjansk stojí. A jejich obraně teď velí muž, kterého se Syrskyj zbavil, protože nechtěl posílat své lidi do operace, jejíž rizika se později potvrdila. Ironie války: někdy právě ti odstavení vědí nejlíp, jak bránit.