„Hubatá“ Železná lady Severu je zpět a hned sjednává pořádek: „Rakety na Rusko, vojáky na Grónsko, zbraně na Ukrajinu“

Dne 3. června 2026 stanula dánská premiérka před novináři v Kodani s koaličním programem, který se čte jako bojový plán: pokračující zbrojní dodávky Ukrajině, rozšířená vojenská přítomnost v Arktidě a nulové ústupky vůči americkému tlaku na Grónsko. Frederiksenová se přitom nevrací jako triumfátorka po drtivém volebním vítězství. Její Sociální demokraté získali v březnových volbách pouhých 38 mandátů, nejhorší výsledek strany od roku 1903. Jenže v dánské politice, kde funguje negativní parlamentarismus a žádný jiný blok nedokázal sestavit životaschopnou koalici, to stačilo. Stačilo jí to na třetí kabinet v řadě.

Sedmdesát dní bez vlády

Cesta zpět do premiérského křesla nebyla přímočará. Po volbách z 24. března Frederiksenová podala demisi a dostala první pokus na sestavení vlády. Ztroskotal. Šanci dostal šéf liberálů Troels Lund Poulsen. Ani ten koalici nesložil. Roztříštěná scéna s dvanácti stranami a absence jasné většiny proměnily vyjednávání v maraton. Klíčovou roli hráli Moderaterne, centristická strana, která odmítala vládu závislou na krajní levici i krajní pravici. Teprve 23. května pověřil král Frederiksenovou podruhé a o deset dní později premiérský úřad oznámil vznik kabinetu složeného ze Sociálních demokratů, Socialistisk Folkeparti, Radikale Venstre a Moderaterne. Oproti předchozí široké vládě přes střed jde o výrazný posun doleva.

Co stojí za titulkovou zkratkou

Tři hesla z úvodu, rakety na Rusko, vojáci na Grónsko, zbraně na Ukrajinu, nejsou doslovný citát, ale redakční zhuštění tří reálných politických linií.

Rakety na Rusko. Dohledatelný výrok pochází z května 2024: Frederiksenová tehdy řekla, že zbraně darované Dánskem může Ukrajina použít i „mimo Ukrajinu, tedy na ruské cíle, pokud je to v souladu s mezinárodním právem.“ O dva měsíce později na Council on Foreign Relations přitvrdila: „Nepracuji s žádnými červenými liniemi.“ Kreml přes mluvčího Peskova takové západní postoje opakovaně označuje za „nebezpečné“ a za přímou eskalaci.

Vojáci na Grónsko. Nejde o jednorázový výsadek, ale o systematické posilování, které běží od roku 2025. Dvě arktické dohody přinesly nové hlídkové lodě, drony, radary, velitelství v Nuuku i novou jednotku pod Joint Arctic Command. V lednu 2026 dánské ministerstvo obrany oznámilo rozšířenou přítomnost zahrnující letadla, plavidla a spojenecké jednotky NATO.

Zbraně na Ukrajinu. Takzvaný dánský model funguje jako nákupní mechanismus: Kodaň financuje dělostřelecké systémy, útočné drony, střely a protitankové zbraně přímo z ukrajinského obranného průmyslu. Jen balík z června 2025 měl hodnotu přes 3,2 miliardy dánských korun, celkový objem za rok 2025 dosáhl zhruba 9,4 miliardy. Navíc Dánsko jako jedna z prvních zemí NATO otevřelo dveře ukrajinským zbrojovkám k výrobě přímo na svém území, se startovacím rozpočtem přes 1,7 miliardy korun.

Proč ji Evropa sleduje

Frederiksenová není jediným bezpečnostním jestřábem na kontinentu, ale málokdo kombinuje tolik rovin najednou. Dánsko v roce 2025 vydalo na obranu 3,2 % HDP, víc než většina spojenců v NATO. Premiérka otevřeně odmítá americký tlak na Grónsko; v lednu 2026 prohlásila, že americký útok na ostrov by znamenal konec Severoatlantické aliance. Trump její námitky odbyl slovy „To je jejich problém.“ Přesto Frederiksenová drží odpověď v rámci NATO, ne proti němu.

Podle politologů citovaných agenturou AP právě tato kombinace tvrdosti a alianční loajality patřila k faktorům, které jí pomohly udržet moc navzdory slabému volebnímu výsledku. Popularita mezi evropskými partnery se přelila do domácího kapitálu.

Co to znamená pro Česko

Přímý tlak na Prahu z Kodaně neplyne. Nepřímý ano, v podobě srovnávací laťky. Dánský model ukazuje, že středně velká evropská země může financovat zbraně z ukrajinského průmyslu, otevřít na svém území výrobu ukrajinských firem a současně držet obranné výdaje vysoko nad dvouprocentním cílem NATO. Česká vláda zatím podobný krok veřejně neohlásila, ale inspirační potenciál roste s každým dánským balíkem.

Frederiksenová se nevrátila jako spasitelka Evropy. Vrátila se jako politička, která ztratila hlasy, ale neztratila směr, a v době, kdy většina evropských lídrů hledá rovnováhu mezi Washingtonem, Moskvou a vlastními voliči, je to víc, než se na první pohled zdá.