Írán obnovuje podzemní základnu Eagle 44, kterou mu třikrát vybombardovali. Satelitní snímky ukazují podrobnosti

Nové satelitní snímky firmy Planet Labs, které koncem října 2026 zveřejnil server The War Zone, ukazují něco pozoruhodného. Írán neobnovuje „všechno“. Nestaví znovu zničené budovy zázemí, neodklízí každý kráter. Místo toho se soustředí na jedinou věc: aby letadla mohla z nitra hory vyjet na dráhu a vzlétnout. Vyčištěná přistávací dráha, nově dokončený úsek západní pojížděcí trasy, odklizené trosky z východní pojížděcí trasy. Priorita je jasná, vrátit základně schopnost operovat, i když kolem zůstávají ruiny.

Co je Eagle 44 a proč ji Írán buduje od roku 2013

Eagle 44, oficiálně Oghab 44, je taktická letecká základna íránského vojenského letectva IRIAF vyražená do horského masivu. Název odkazuje na 44. výročí islámské revoluce z roku 1979. Teherán ji slavnostně představil v únoru 2023; íránská agentura Tasním tehdy popsala komplex se sekcemi pro hangáry, velení, údržbu, navigační vybavení i palivové hospodářství. Při odhalení kamery zachytily stíhačky F-4D/E Phantom II a v pozadí i drony.

Podzemní základna neznamená, že celé letiště je pod zemí. Přistávací dráha leží na povrchu, stejně jako pojížděcí trasy. Uvnitř hory jsou hangáry, sklady a zřejmě i část výzbroje. Letadla vyjíždějí z tunelových portálů, po pojížděcích trasách dojedou na dráhu a vzlétnou. Hora funguje jako pasivní štít proti střelám s plochou dráhou letu, dronům i části konvenčních bomb. Jenže právě portály, pojížděcí trasy a dráha jsou úzká hrdla. Útočník nemusí prorazit celou horu. Stačí zablokovat výjezdy.

A přesně to se opakovaně stalo.

Tři vlny úderů, a základna stále žije

První zásah přišel 28. února 2026 se zahájením americké operace Epic Fury, vedené společně s Izraelem. Do poloviny března satelitní snímky v nízkém rozlišení neukazovaly dramatické škody. Druhá vlna na konci března 2026 už zanechala viditelné stopy: krátery na pojížděcích trasách u tunelových vstupů, srovnanou budovu zázemí a zátarasy na přistávací dráze. Třetí veřejně dohledatelný úder spadá podle analýzy Critical Threats Project mezi 14. a 16. července 2026, kdy geospatiální analytik vyhodnotil zásah jako americký.

Důležitá poznámka: Pentagon ani Teherán veřejně nepotvrdily autorství každé jednotlivé vlny jmenovitě proti Eagle 44. U druhého a třetího zásahu se opíráme o analýzu satelitních snímků a nezávislé analytické zdroje.

Přesto po třech kolech bombardování základna není srovnaná se zemí. A Írán ji opravuje.

Co přesně ukazují nové snímky

Záběry Planet Labs z konce září 2026 odhalují čtyři klíčové věci:

• Dokončený nový úsek západní pojížděcí trasy. Jde o stavbu, která začala ještě před válkou; na podzemním komplexu se pracuje od roku 2013, hlavní dráha se začala budovat zhruba o osm let později. Současná „obnova“ je tedy částečně oprava škod a částečně pokračování dříve rozestavěného projektu.
• Rozestavěný navazující segment téže pojížděcí trasy. Po dokončení odstraní zásadní úzké místo: dnes funguje plně jen jedna hlavní pojížděcí trasa, což omezuje tempo výjezdů i návratů.
• Vyčištěná přistávací dráha. Bez zátarasů, bez trosek. Na východní pojížděcí trase jsou vidět stopy po odtažené nebo odhrnuté zasažené technice.
• Stále zničené zázemí. Dvě budovy v podpůrném areálu zůstávají v troskách, třetí je poškozená. Krátery u západních vstupů do tunelů jsou dál patrné.

Čtení je jednoznačné: Teherán nerekonstruuje základnu do původního stavu. Obnovuje to, co vrací schopnost vyvést techniku z hory na dráhu. Vše ostatní počká.

Proč to má význam daleko za Hormozgánem

Eagle 44 leží zhruba 160 kilometrů od Hormuzského průlivu, nejdůležitějšího ropného úzkého hrdla na světě. Podle americké EIA jím v roce 2022 proudilo průměrně 21 milionů barelů ropných kapalin denně, asi pětina světové spotřeby. Alternativní trasy mají omezenou kapacitu. Chráněná letecká základna v této oblasti komplikuje plánování případných dalších úderů i ochranu lodní dopravy.

A pak je tu širší kontext. Evropská rada ve svém dokumentu z roku 2025 označila íránské transfery dronů a balistických střel do Ruska za „přímou hrozbu pro evropskou bezpečnost“. Americké ministerstvo financí doložilo konkrétní dodávky íránských bezpilotních letounů a balistických raket Moskvě. Přímá vazba mezi Eagle 44 a těmito transfery doložená není. Nepřímá ale existuje: každá íránská kapacita, která zvyšuje přežití a regeneraci vojenského letectva a dronových sil, je pro Evropu relevantní, včetně základny, kterou třikrát bombardovali a která se znovu staví.

Nedotknutelná není, ale zničit ji je jiná liga

Podzemní základna není synonymem pro nezranitelnost. Eagle 44 to po třech vlnách úderů dokazuje z obou stran. Ano, provoz byl opakovaně přerušen: krátery na pojížděcích trasách, zátarasy na dráze, zničené zázemí. Ale jádro komplexu uvnitř hory zjevně přežilo. Co je tam teď, kolik letounů, kolik dronů, kolik střel, z veřejných snímků zjistit nelze. Írán v roce 2023 ukázal F-4 Phantom, současný stav vnitřku základny ale není z otevřených zdrojů ověřitelný.

Hodnota Eagle 44 nespočívá v tom, že je nezničitelná. Spočívá v asymetrii nákladů: útočník musí opakovaně ničit vstupy, pojížděcí trasy a dráhu. Obránce je opravuje. A jak ukazují snímky z konce září 2026, opravuje je rychle a s jasnou prioritou.

Fakt, že Teherán i po měsících války a ekonomického tlaku dál staví druhou pojížděcí trasu, je sám o sobě signálem. Buď věří, že další údery nepřijdou. Nebo počítá s tím, že přijdou, a chce být připraven je přežít znovu.