Izrael bez slitování zasypal jih Libanonu bílým fosforem. Nedá se uhasit, 22 % zemědělské půdy je v trapu

Když bílý fosfor dopadne na olivový háj, nezačne jen hořet. Částice se při kontaktu se vzduchem samovolně vznítí, a i když je hasiči zalijí vodou, stačí je osušit a planou znovu. Podle Světové zdravotnické organizace se zbytky mohou opakovaně vzněcovat i na oblečení nebo v otevřené ráně. Právě tuto munici izraelská armáda v posledních měsících opakovaně nasadila na jihu Libanonu, v okolí obce Bání Hajján, v oblasti al-Dabša a na rozsáhlých plochách okresu Nabatíja. Výsledkem není jen spálená krajina. Je to produkční systém, který přestal fungovat.

Fosfor, který si vybírá sám

Bílý fosfor je voskovitá látka, která se na vzduchu spontánně zapaluje a hoří při teplotách kolem 800 °C. Vojensky slouží primárně k vytváření kouřových clon; izraelská armáda v minulosti sama uváděla, že granáty s bílým fosforem používá „pro účely zaclonění“. Jenže kouřová clona nad polem nebo vesnicí nezůstane jen kouřem. Hořící částice se rozptýlí po okolí, zachytí se v korunách stromů, na střechách, v trávě. A znovu se vznítí.

Human Rights Watch v březnu 2026 ověřila nasazení airburst munice s bílým fosforem přímo nad obytnou částí města Johmor a označila takový útok za nezákonně nerozlišující. V červnu pak deník L’Orient Today popsal rozsáhlé použití během bojů o pevnost Beaufort a v prostoru pahorku Alí Táhir u Nabatíje. Podle dat libanonského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS) bylo jen v roce 2026 bílým fosforem zapáleno nejméně 173 hektarů půdy. Nejde o izolovaný incident. Jde o vzorec.

Co znamená „22 % půdy v trapu“

Číslo z nadpisu má přesný podklad. Libanonské ministerstvo zemědělství ve spolupráci s CNRS a agenturami OSN zveřejnilo v červnu 2026 vědecké hodnocení škod. Klíčová čísla vypadají takto:

• 56 320 hektarů zasažených ztrátou zemědělské produkce, tedy pole, sady a pastviny, kde se prostě přestalo sklízet.
• 1 380 hektarů přímo poškozených, vyžadujících fyzickou rekultivaci a obnovu.
• 572 milionů dolarů celkových škod, z toho asi 530,5 milionu tvoří ztracená produkce a 41,2 milionu přímé materiální škody.
• Zhruba 52 000 hektarů z celkového zasaženého území leží v guberniích Jih a Nabatíja.

Pozdější ministerská aktualizace posunula odhad nad 22,5 % veškeré zemědělské půdy v Libanonu. „V trapu“ tedy neznamená jen spálenou zem. Znamená pole, na která se zemědělci nemohou vrátit kvůli pokračujícím útokům. Znamená zničené studny, rozstřílené závlahy, spálené fóliovníky. Znamená olivovníky, kterým trvá roky, než znovu rodí, pokud vůbec přežily.

Pro kontext: nominální HDP Libanonu za rok 2024 činilo podle libanonského statistického úřadu 30,5 miliardy dolarů, zemědělství z toho tvořilo asi čtyři procenta, tedy zhruba 1,32 miliardy. Škoda 572 milionů dolarů odpovídá přibližně 43 procentům celého sektoru. Jinými slovy, válka vymazala skoro polovinu toho, co libanonské zemědělství za rok vyprodukuje.

Právo, které nestíhá

Bílý fosfor není mezinárodním právem plošně zakázán. Protokol III k Úmluvě o některých konvenčních zbraních omezuje použití zápalných zbraní a zakazuje jejich nasazení proti civilistům a civilním objektům. Právní spor se vede o to, zda munice s bílým fosforem spadá pod definici zápalné zbraně, nebo jde o „víceúčelový“ prostředek. Izrael tuto ambivalenci historicky využíval.

Jenže ambivalence má hranici. Když airburst granát exploduje nad obytnou čtvrtí Johmoru, kde žijí civilisté, těžko argumentovat kouřovou clonou. Human Rights Watch takové použití označuje za potenciální válečný zločin. Amnesty International v červnu 2026 dokumentovala masové evakuační příkazy a nucené vysídlování civilistů z jihu Libanonu, což organizace sama kvalifikovala jako nezákonný transfer.

Reakce mezinárodního společenství zůstává převážně deklarativní. OSN v červnu opakovaně varovala před eskalací, Světový potravinový program upozornil na růst cen potravin a vyšší zranitelnost vysídlených komunit. Česká republika nemá k použití bílého fosforu Izraelem veřejně známou samostatnou diplomatickou reakci; české ministerstvo zahraničí se v dohledaných výstupech omezuje na bezpečnostní varování před cestami do Libanonu a výzvy k opuštění země.

Krajina, která přestala živit

Nejtěžší škoda nemusí být samotný požár. Je to moment, kdy krajina přestane fungovat jako zdroj obživy, a nikdo neví, na jak dlouho.

Libanonský ministr zemědělství Nizár Haní po odběru více než tisíce vzorků půdy v březnu 2026 prohlásil, že zasažená země je „do jisté míry bezpečná“ a většinou použitelná pro zemědělství. V omezeném počtu případů ale testy odhalily těžké kovy. A ministr sám varoval, že při opakovaném nasazení bílého fosforu hrozí akumulace toxických látek v půdě.

Jednoleté plodiny (zelenina, obiloviny) lze teoreticky obnovit během jedné sezony, jakmile se pole vyčistí a opraví se zavlažování. Olivovníky, ovocné sady a lesní porosty jsou jiný příběh. Dospělý olivovník roste desítky let. Spálený les se neobnoví za jednu vládu.

Ministerstvo zemědělství už oznámilo konkrétní obnovné projekty ve spolupráci s mezinárodními organizacemi: 1 500 nových fóliovníků pro jižní Libanon a Nabatíju, 50 zemědělských studní se solárními čerpadly. Jsou to první kroky. Ale 56 000 hektarů vyřazené produkce a půl miliardy dolarů škod ukazují propast, kterou fóliovníky nezacelí.

Lidé, kteří nemají kam se vrátit

Za čísly stojí konkrétní osudy. Zemědělci z jihu Libanonu přicházejí o jedinou obživu. Část z nich byla vytlačena evakuačními příkazy, část odešla sama, protože na pole plná nevybuchlé munice a fosforem kontaminované půdy se nedá vstoupit. Ministr Haní popisoval i přesuny celých stád a včelstev do bezpečnějších oblastí; nejde jen o ztrátu úrody, ale o rozpad celého venkovského života.

Světový potravinový program v polovině června varoval, že vysídlení a výpadek místní produkce tlačí nahoru ceny potravin a prohlubují zranitelnost komunit, které už před válkou patřily k nejchudším v Libanonu. Informace o středečním ostřelování okolí Bání Hajjánu pochází z libanonského polního zdroje citovaného agenturou Novosti, tedy ze sekundárního kanálu, nikoli z oficiálního armádního komuniké. Ale zapadá do vzorce, který je zdokumentovaný z desítek jiných lokalit a měsíců bojů.

Na jihu Libanonu teď hoří pole, která živila generace. Fosfor dohoří. Otázka je, jestli se ta pole ještě někdy zazelenají dřív, než na nich vyroste další generace, která si je nebude pamatovat.