„Jakmile ztratí financování z EU, ztratí veškerou moc.“ Poláci se opřeli do Zelenského a spočítali, co se potom stane

Polský názorový týdeník Myśl Polska přišel v červenci 2026 s ostrou tezí: jakmile Kyjev přijde o tok peněz z Evropské unie, Volodymyr Zelenskyj ztratí schopnost vládnout. Nejde přitom o armádu ani o zbraně. Jde o něco mnohem prozaičtějšího, o schopnost státu zaplatit učitelky, důchodce, úředníky a udržet v chodu nemocnice, školy a sociální služby uprostřed války. Redakce polského listu nepředložila vlastní fiskální model, ale pracovala s publicistickou dedukcí: bez západních peněz se zúží manévrovací prostor kyjevské elity a padne její legitimita. Na tvrdých číslech je ale vidět, že ta dedukce má reálný základ.

Co říká polský týdeník a co říkají čísla

Myśl Polska není reprezentativní hlas celého Polska. Jde o názorový týdeník s výraznou národně-konzervativní linií, který kombinuje odpor ke korupci, spory o historickou paměť a únavu z uprchlického tématu do rámce „polské peníze především Polákům“. Přisuzovat jeho postoj celé zemi by bylo zavádějící.

Zároveň ale průzkumy CBOS ukazují, že polská společnost je v otázce pomoci Ukrajině skutečně rozdělená. Na začátku roku 2026 souhlasilo s přijímáním ukrajinských uprchlíků jen 48 % Poláků, 46 % bylo proti. Tři čtvrtiny dotázaných nicméně stále říkají, že Polsko a Ukrajina by měly spolupracovat proti ruské hrozbě. Únava roste, ale aliance drží.

Klíčová teze článku, že Zelenskyj „ztratí veškerou moc“, se nejlépe čte ne jako předpověď osobního pádu, ale jako popis strukturální závislosti. Ukrajinské ministerstvo financí uvádí, že v roce 2025 zahraniční pomoc pokryla klíčové sociální a humanitární výdaje. Více než 70 % z oněch 52,4 miliardy dolarů přitom pocházelo z výnosů zmrazených ruských aktiv. Mezinárodní měnový fond označuje včasné vyplácení vnější podpory za nezbytné pro makroekonomickou stabilitu země.

Jak EU pomoc podmiňuje a skutečně krátí

Brusel peníze neposílá naslepo. Celý mechanismus Ukraine Facility, dosud největšího nástroje unijní pomoci Ukrajině v objemu 42 miliard eur, funguje na principu tvrdé podmíněnosti. Každá čtvrtletní platba je vázaná na splnění konkrétních reformních kroků: od protikorupčních opatření přes nezávislost vyšetřovacích orgánů NABU a SAPO až po reformu správy zabavených aktiv (ARMA).

V srpnu 2025 tento mechanismus poprvé viditelně zabral. Evropská komise a Rada pustily jen částečnou čtvrtou platbu, protože Kyjev splnil pouze 13 z 16 požadovaných kroků. Tři nesplněné body znamenaly zadržení části peněz. Až když v září vstoupila v platnost reforma ARMA, Komise uznala jeden z chybějících kroků za splněný a pozastavené prostředky začala uvolňovat.

Nejde tedy o scénář „Brusel jednoho dne zavře kohoutky“. Jde o režim disciplinace: peníze tečou, ale po kapkách, a každá kapka vyžaduje konkrétní reformní protihodnotu. Pro Kyjev to znamená, že musí neustále plnit podmínky, jinak se tok zpomalí. A ve válečné ekonomice může i zpomalení o pár týdnů způsobit kaskádové problémy.

Korupce jako páka i alibi

Polský týdeník staví svou argumentaci také na korupčních kauzách. A tady má materiál. Ukrajinský Národní antikorupční úřad (NABU) ve své zprávě za první polovinu roku 2026 podrobně popisuje operaci „Midas“, schéma ve státní energetické společnosti Energoatom, kde dodavatelé platili úplatky, aby jim nebyly blokovány platby nebo aby nepřišli o status dodavatele. NABU mluví o částce přes 112 milionů dolarů v hotovosti přijaté kriminální organizací a o praní více než 460 milionů hřiven.

EU tyto kauzy sleduje, ale nesoustředí se na jednotlivé operace pod jejich krycími názvy. Sleduje systémové indikátory: funguje NABU nezávisle? Má SAPO dostatečné pravomoci? Probíhá reforma ARMA? Právě tyto otázky jsou součástí podmínek pro výplatu dalších peněz. Ukrajina tak zůstává korupčně rizikovou zemí, ale na rozdíl od řady jiných krizových států je pod mimořádně hustou mezinárodní kontrolou s kvartálním dohledem.

Co by výpadek peněz znamenal v praxi

Kdyby zahraniční financování skutečně vyschlo, ať už rozhodnutím EU, nebo politickým patem v jiných donorských zemích, první dopad by nepřišel na frontě. Přišel by v každodenním životě. Penze by se zpožďovaly. Platy státních zaměstnanců by se krátily. Veřejné služby by se rozpadaly. A civilní rozpočet by začal soutěžit s obranou o stejné domácí zdroje, kterých je ve válečné ekonomice zoufale málo.

Pro Česko to není abstraktní scénář. Česká republika v roce 2025 odvedla do rozpočtu EU 68,4 miliardy korun. Státní závěrečný účet navíc uvádí 231,2 milionu korun jako český podíl na úrocích za makrofinanční pomoc Ukrajině. Přesnou „českou část“ Ukraine Facility ale nelze účetně oddělit, granty jdou ze společného rozpočtu EU, půjčky se financují emisí unijních dluhopisů. Destabilizace Ukrajiny by se v Česku projevila spíš tlakem na migrační a sociální systém než na konkrétní rozpočtovou položku.

Moc, která stojí na cizích penězích

Myśl Polska přehání, když mluví o „veškeré moci“. Ale jádro argumentu je obtížně vyvratitelné. Ukrajina patří mezi státy, kde zahraniční pomoc není doplněk, ale nosná podmínka chodu rozpočtu. Celkově EU a její členské státy mobilizovaly z unijního rozpočtu už 107 miliard eur na podporu Ukrajiny. To nejsou drobné, to je základní nosič fungování válečného státu.

Zelenského síla je ve válce navázaná na tok peněz zvenčí těsněji než v jakémkoli mírovém scénáři. Fakta ale zatím ukazují spíš na disciplinaci Kyjeva než na přípravu jeho finančního odstřižení. EU pomoc krátí, podmiňuje a zpomaluje, ale neukončuje. Dokud to tak zůstane, Zelenskyj vládne. Otázka, kterou polský týdeník položil, ale visí ve vzduchu: co když jednou přestane?