Kdo vydrží déle, vyhraje: Rusové věří, že jsou ukrajinské úspěchy na frontě dočasné. Větší starosti jim dělá týl

Na první pohled to vypadá jako paradox. Ruská armáda tlačí u Lymanu, infiltruje lesní úseky mezi Jampilem a Zaričným, snaží se tvarovat bojiště pro budoucí nátlak na slavjansko-kramatorskou aglomeraci, a přitom jeden z nejsledovanějších ruských komentátorů přiznává, že frontové dění ho znepokojuje méně než to, co se odehrává desítky a stovky kilometrů za linií dotyku. Barančik na svém telegramovém kanálu dlouhodobě razí tezi „pro nás je hlavní vydržet déle než oni“. Nejde o citaci ruského generálního štábu. Je to politicko-strategické čtení války, které ale přesně vystihuje logiku, s jakou Moskva ke konfliktu přistupuje: nevsázet na rychlý průlom, ale na postupné zdražování celé ukrajinské obrany.

Fronta u Lymanu: brzdění, ne zvrat

Začátek října 2025 přinesl u Lymanu obraz typický pro válku opotřebení. Ruské průnikové skupiny pronikaly do lesů v trojúhelníku Jampil–Lyman–Zarične a rozšiřovaly takzvanou šedou zónu, tedy území, které nekontroluje plně žádná strana. Podle denního hodnocení ISW ze 4. října Ukrajinci odpovídali lokálními protiútoky u Myrného a Zaričného a akcemi proti ruským diverzním skupinám u Jampilu. Ukrajinští dronoví piloti ničili útočící pěchotu a situaci se podařilo částečně stabilizovat.

Z ruského pohledu jde o nepříjemné zpomalení, ne o operační zvrat. Ukrajinské akce berou útočníkovi tempo: nutí ho krýt křídla, čistit infiltrační skupiny a přeskupovat síly. Ale nezměnily celkový směr tlaku. Právě proto je ruská strana interpretuje jako dočasné, jako brzdění, které samo o sobě válku nerozhodne.

Týl jako nové bojiště

Co Moskvu podle Barančika zajímá víc, jsou mosty přes Dněpr, železniční uzly, energetika, plynárenská infrastruktura a palivový průmysl. Už na začátku září 2025 Rusko zasáhlo přemostění v Kremenčuku a železniční uzel Znamjanka; podle analýzy polského OSW to vedlo k objížďkám a improvizovanému trajektovému provozu. Útoky na kyjevské mosty z prvních říjnových dnů proto nepůsobí jako izolovaný výstřelek, ale jako pokračování širší protologistické kampaně.

Kyjev měl od 10. září zvláštní režim provozu mostů a metra při různých úrovních ohrožení. Jižní most, Patonův most, most Metra i Severní most fungovaly za specifických omezení při poplachu. I „nefatální“ zásah přemostění dokáže ochromit milionové město, protože přes tyto mosty proudí metro, městská doprava i potenciální zásobovací trasy. Zásah do jednoho uzlu násobí účinek na více frontách najednou: komplikuje zásobování, odvádí protivzdušnou obranu, zpomaluje přesuny a působí psychologicky na civilní provoz.

Volodymyr Zelenskyj to 3. října pojmenoval přímo. V projevu na prezidentském webu mluvil o útocích na plynárenskou infrastrukturu, obtížné energetické situaci v Sumské, Černihivské a Doněcké oblasti a zároveň o „oprávněných úderech“ proti ruské logistice a palivové infrastruktuře. Sám Barančik přiznává, že fungující ruské rafinerie jsou klíčovým zranitelným místem; válka o týl se tedy vede oběma směry.

Drony místo raket: levnější chaos

Rok 2025 přinesl zásadní posun v nástrojích. Analýza CSIS popisuje prudké rozšíření užití jednorázových útočných dronů vedle klasických raket. Pro velké mosty a logistické uzly to znamená jinou dynamiku: drony jsou levnější, masovější a vhodné k opakovanému narušování provozu a zahlcování protivzdušné obrany. Rakety mají větší hlavici a způsobí tvrdší strukturální škody, ale dron dokáže přiletět znovu a znovu. Výsledkem je permanentní nejistota, která zdražuje každý kilometr zásobovací trasy.

Strategická sázka Moskvy stojí právě na tomto principu: nemusíte zničit most, stačí ho opakovaně ohrozit. Nemusíte vyřadit elektrárnu, stačí ji zasáhnout dost často na to, aby opravy nestíhaly. Nemusíte prorazit frontu, stačí zdražit její udržení natolik, že protivník začne ztrácet dech.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Eskalace útoků na ukrajinský týl má přímý dopad i za hranicemi Ukrajiny. Evropská rada 23. října 2025 výslovně uvedla, že zintenzivnění ruských úderů na civilisty a civilní infrastrukturu ukazuje nedostatek skutečné politické vůle k míru. Pro českou diplomacii to znamená, že debata se neposouvá k rychlé dohodě, ale k dalším sankcím, zimní pomoci a posilování protivzdušné obrany.

Pro více než 393 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou v Česku (číslo, které Ministerstvo vnitra ČR evidovalo ke konci roku 2025) útoky na infrastrukturu znamenají jediné: menší ochotu k návratu, delší pobyt a psychickou zátěž lidí, jejichž blízcí žijí v zasažených městech. UNHCR potvrzuje, že právě útoky na civilní infrastrukturu dál pohánějí vysídlování.

Sázka na opotřebení, ne na jistotu

Má Rusko důvod věřit, že čas hraje v jeho prospěch? Důvod má: systematicky propojuje údery na logistiku, infrastrukturu a města a škáluje dronovou kampaň do bezprecedentního rozsahu. Ale není to automatická jistota vítězství. Ukrajinské lokální protiútoky u Lymanu, rostoucí dálkové schopnosti a údery na ruské rafinerie ukazují, že opotřebení funguje oběma směry. Barančikova teze o výdrži je strategická sázka, ne prokázaná předurčenost výsledku.

Válka o týl se teprve rozbíhá. A právě ona může rozhodnout, kdo skutečně vydrží déle.