„Konec levného plynu z Ruska,“ EU ho zakázala. Slováci se vztekají jako nikdy a ženou to k soudu

Robert Fico to nazval „hlúpym ideologickým rozhodnutím“ a dokončením „energetické sebevraždy“ Evropy. Den po finálním hlasování Rady oznámil, že Bratislava nařízení napadne soudní cestou. O necelé tři měsíce později, 17. dubna 2026, slovenské ministerstvo spravedlnosti potvrdilo podání žaloby a zveřejnilo její právní argumenty. Nejde o pouhou rétoriku: spor se dotýká zásadní otázky, zda může EU obejít jednomyslnost u kroku, který má zjevně geopolitický účel.

Co přesně EU zakázala a kdy to začne platit

Nařízení (EU) 2026/261 není okamžitý stop. Je to rozfázovaný jízdní řád s pevnými daty:

• 25. dubna 2026 — konec krátkodobých LNG kontraktů uzavřených před 17. červnem 2025
• 17. června 2026 — konec krátkodobých potrubních kontraktů
• 1. ledna 2027 — konec dlouhodobých LNG kontraktů
• 30. září 2027 — konec dlouhodobého potrubního plynu (s možností posunu do 1. listopadu 2027, pokud nejsou naplněné zásobníky)

Součástí nařízení jsou i povinné národní diverzifikační plány, ověřování původu plynu a nouzový mechanismus: Komise může zákaz na čtyři týdny pozastavit při vážném ohrožení bezpečnosti dodávek. Brusel argumentuje tím, že podíl ruského plynu na unijním dovozu klesl z 45 % v roce 2021 na 13 % v první polovině roku 2025, a okamžik je tedy zralý pro právně závazný dojezd.

Proč Bratislava mluví o nezákonnosti

Slovenská žaloba nestojí primárně na tvrzení „potřebujeme ruský plyn“. Stojí na tom, že Brusel zvolil špatný právní základ. Ministerstvo spravedlnosti napadá subsidiaritu, proporcionalitu a především to, že nařízení prošlo kvalifikovanou většinou jako obchodně-energetické opatření. Bratislava tvrdí, že jde ve skutečnosti o restriktivní opatření zahraniční politiky, kde platí jednomyslnost, tedy právo veta.

Česká pozice je přesně opačná. Ministr průmyslu Vlček na říjnové Radě ministrů v roce 2025 výslovně obhajoval obchodně-energetický základ nařízení a rozlišoval ho od dočasných sankcí společné zahraniční politiky. Dva sousední státy čtou tutéž normu diametrálně odlišně.

Slovensko není samo. Maďarsko podalo vlastní žalobu a Bratislava do ní vstoupila jako vedlejší účastník. Naopak Rakousko zákaz podpořilo, byť si prosadilo přezkumnou klauzuli a důraz na cenovou stabilitu.

Jak reálná je šance na úspěch

Žalobu projednává Soudní dvůr EU v Lucemburku, který je u aktů přijatých Parlamentem a Radou jedinou příslušnou instancí. Průměrná délka řízení se podle soudních statistik za rok 2025 pohybuje kolem 20 měsíců u přímých žalob. Samo podání žaloby nemá odkladný účinek. Termíny zákazu tedy běží dál, pokud soud nepřizná předběžné opatření.

Podle nás nejde o čistě politické gesto. Kompetenční spor o právní základ, tedy zda jde o obchodní politiku, nebo zahraniční a bezpečnostní politiku, je legitimní právní otázka, na kterou judikatura nedává jednoznačnou odpověď. Prezentovat slovenský úspěch jako pravděpodobný by ale bylo předčasné. Soudní dvůr tradičně přiznává unijním institucím široký prostor při volbě právního základu, pokud je hlavní cíl aktu obhajitelný.

Co to znamená pro ceny, a pro Česko

Označení „levný ruský plyn“ má reálný, byť těžko přesně vyčíslitelný základ. Oficiální česká statistika za rok 2024 uvádí, že obchodníci kvůli vysokým tranzitním poplatkům v Německu upřednostňovali levnější plyn proudící přes Slovensko z Ruska. Česká dovozní závislost na ruském plynu tak v roce 2024 stále činila 26,3 %. Přesná cena slovenských dlouhodobých kontraktů veřejně dostupná není.

Okamžité automatické zdražení z nařízení neplyne. ERÚ pro rok 2026 počítá s růstem regulované složky plynu o 4,7 %, ale celkové ceny u části zákazníků mohou díky neregulované složce i klesat, záleží na smlouvě a konci fixace. Skutečné riziko je střednědobé a strukturální: větší orientace na LNG a globální trhy znamená vyšší citlivost na šoky. V březnu 2026 cena evropského plynu vyskočila z 38 na více než 56 EUR/MWh kvůli napětí kolem Hormuzského průlivu. To je přesně ten typ volatility, před kterou Bratislava varuje.

Odkud plyn poteče po roce 2027

Slovensko ve svém preventivním akčním plánu počítá s reverzními toky z Česka a Rakouska, propojením na Maďarsko a Polsko a se severo-jižním koridorem napojujícím LNG terminály v Polsku a Chorvatsku. Eustream v lednu 2026 jednal s polským GAZ-SYSTEM o větším využití kapacity směrem z Polska, která činí 4,7 miliardy kubíků ročně. Česko si v březnu 2026 předjednalo dlouhodobou rezervaci 1,4 miliardy kubíků ročně v amerických LNG terminálech, zhruba čtvrtinu roční spotřeby.

Slovenské ministerstvo spravedlnosti zároveň upozorňuje na riziko, o kterém se mluví méně: arbitráže a soudní spory kvůli předčasnému ukončení dlouhodobých kontraktů s ruskými dodavateli. Pokud Gazprom nebo jeho nástupci zažalují evropské odběratele za porušení smluv, náklady ponesou v konečném důsledku spotřebitelé.

Spor mezi Bratislavou a Bruselem tak není jen o plynu. Je to test, zda EU může kvalifikovanou většinou přijmout opatření, které de facto mění geopolitické spojenectví, a zda vnitrozemské státy bez přístupu k LNG terminálům mají v takové hře hlas, nebo jen diváckou vstupenku.