Kreml je nepříčetný, zuří jako nikdy. Ruský vliv v Arménii skončil, vybrala si Evropu a Ukrajinu

Když se 8. června 2026 večer sečetly předběžné výsledky arménských parlamentních voleb, čísla řekla víc než jakýkoli diplomatický telegram. Strana Civil Contract premiéra Nikoly Pašinjana získala 49,8 % hlasů a 64 ze 105 mandátů. Proruský blok Silná Arménie skončil druhý s 23,3 % a 29 křesly. Jerevan tím Moskvě vzkázal totéž, co říkal posledních osmnáct měsíců, jen tentokrát u volebních uren, kde to nelze přehlédnout.

Moskva přešla od slov k činům

Kreml nezuřil jen rétoricky. Už 30. května, osm dní před volbami, Rusko odvolalo svého velvyslance z Jerevanu „na konzultace“, v diplomatickém jazyce krok, který signalizuje krizovou úroveň sporu. O den dříve AP informovala, že Rusko společně s Běloruskem, Kazachstánem a Kyrgyzstánem otevřelo debatu o možné suspendaci Arménie v Euroasijské ekonomické unii. K tomu přibyly hrozby ukončením preferenčního režimu na plyn a dovozní restrikce na arménské zboží.

Čím tvrdší nátlak Moskva před volbami stupňovala, tím přesvědčivěji potvrzovala Pašinjanovu tezi: země potřebuje jiný bezpečnostní a politický rámec. Pozorovatelská mise OSCE/ODIHR ve svém předběžném hodnocení popsala „bezprecedentní zahraniční tlak“ a zaznamenala 343 ověřených deepfake videí, manipulativní obsah generovaný umělou inteligencí i koordinované sítě neautentických účtů, které diskreditovaly vládu a volební proces. Analytická zpráva EK Strategic Communications Center přidala další vrstvu: Kreml kombinoval sociální sítě, kontrolovaná média, ekonomický nátlak, mobilizaci arménské diaspory i církevních struktur. Putin osobně přirovnával Arménii k Ukrajině, ne jako solidární gesto, ale jako výhrůžku. Právě odtud pramení ukrajinská linka celého příběhu: Moskva z Ukrajiny udělala strašáka, kterým měla arménské voliče odradit od západní volby. Nestačilo to.

Evropa nepřišla jen s řečmi

Arménský obrat k Západu není jen symbolický. Má konkrétní dokumenty, peníze a instituce. Klíčovou událostí byl první summit EU–Arménie v Jerevanu 4.–5. května 2026, kde obě strany podepsaly Connectivity Partnership a potvrdily běžící vízový liberalizační dialog. Unijní podpora zahrnuje:

• Resilience and Growth Plan v hodnotě 270 milionů eur na období 2024–2027
• European Peace Facility, celkem 30 milionů eur na bezpečnostní pomoc
• Nová civilní mise EUPM Armenia a pokračování stávající EUMA
• Frontex working arrangement pro spolupráci na správě hranic

Ve stejném týdnu Francie a Arménie podepsaly strategické partnerství, totéž udělala Velká Británie. A 26. května přibyla charta o komplexním strategickém partnerství s USA, která zahrnuje obranu hranic, kyberbezpečnost, modernizaci energetické infrastruktury a možnou civilní jadernou spolupráci. Západ pro Jerevan nefunguje jako jeden hráč, ale jako ekosystém.

EU po volbách v oficiálním prohlášení uvedla, že hlasování ukázalo arménský závazek k demokracii a těsnějším vazbám s Evropou, a zároveň popsala ruské působení jako „bezprecedentní vměšování a přetrvávající hybridní útoky“.

Ruský vliv neskončil, jen ztratil volební páku

Volebně a diplomaticky Moskva utrpěla zásadní porážku. Přesto je důležité oddělit, co se změnilo, od toho, co přetrvává. Rusko si v Arménii stále drží páky:

• Plyn. Arménie zůstává krátkodobě závislá na ruských dodávkách. Diverzifikační plány existují, ale hotové řešení ne.
• Obchod. Hrozba suspendace v EAEU by zasáhla arménský export; podle odhadů AP by dopad na HDP nebyl zanedbatelný.
• Hybridní operace. Dezinformační infrastruktura přežije volby. Sítě, účty, mediální kanály a diasporické kontakty nikam nezmizely.
• Bezpečnostní kontext. Mírový proces s Ázerbájdžánem, který Západ aktivně podporuje, je pro Pašinjana cestou, jak snížit potřebu ruského bezpečnostního patronátu. Ale dokud není mírová smlouva plně implementována, zůstává regionální nestabilita kartou, kterou Moskva může hrát.

Přímá paralela s Ukrajinou je přehnaná. Doložený je hlavně hybridní a ekonomický tlak, nikoli příprava otevřené vojenské eskalace. Riziko není „druhá Ukrajina“ ve stejném formátu, ale dlouhodobé držení Arménie v nestabilitě, přes které Moskva brzdí její západní kurz.

Kde je Arménie na evropské mapě

Ve srovnání s dalšími zeměmi ve východním sousedství je arménská pozice někde uprostřed. Moldavsko má otevřené přístupové rozhovory s EU od června 2024 a vlastní růstový plán za 1,9 miliardy eur. Gruzie je formálně kandidátská země, ale její přístupový proces se v roce 2024 de facto zastavil. Arménie prohlubuje vazby, má rozběhnutý vízový dialog a investiční rámec, ale kandidátský status ani přístupové rozhovory zatím na stole nejsou. Proces byl formalizován zákonem v roce 2025, podle arménských i zahraničních zdrojů podepsaným prezidentem na jaře téhož roku, jde však o začátek cesty, ne o její polovinu.

Pro Česko je arménský příběh zatím spíš ekonomická příležitost než rozpočtová zátěž. České MZV v únoru 2026 jednalo s arménským velvyslancem o podpoře českých firem na arménském trhu; samostatný český finanční balík pro Arménii v otevřených zdrojích dohledatelný není.

Moskva neztratila Arménii jedním gestem. Ztratila ji sérií vlastních selhání: neochránila ji před ázerbájdžánským tlakem, a když se Jerevan začal rozhlížet jinam, odpověděla nátlakem, který jen urychlil to, čemu chtěla zabránit. Každá hrozba, každé odvolání velvyslance, každé deepfake video posunulo arménské voliče o kousek dál od Moskvy. Kreml si volební porážku v Jerevanu vyrobil sám.