Kreml má nový problém: Jednotka NATO přidělená Evropě dostala novou zbraň s dosahem 1 600 km. Udeří odkudkoliv

Střelba proběhla 28. září 2026 na střelnici China Lake v Kalifornii. Za odpalovacím zařízením nestáli námořníci, kteří Tomahawky používají desítky let z lodí a ponorek, ale dělostřelci z baterie 3. praporu 12. pluku polního dělostřelectva, jednotky, která operačně spadá pod Multi-Domain Command-Europe, tedy americké vícedoménové velení pro Evropu. Pět týdnů před ostrým odpálením trénovali společně s personálem námořnictva a zástupci Lockheed Martin. Výsledek: střela Tomahawk opustila pozemní odpalovač Typhon, proletěla předepsanou trasu a zasáhla cíl. Pro evropské bojiště to znamená, že hluboký úder na vzdálenost přes 1 600 kilometrů už nemusí čekat na letadlovou loď ani na stíhací bombardér. Stačí přívěs na silnici.

Co je Typhon a proč z něj neletí nic nového, a přesto jde o převrat

Tomahawk jako střela je veterán. Slouží od osmdesátých let, prošel Irákem, Afghánistánem i Sýrií. Novinka nespočívá v hlavici ani v motoru, ale v nosiči. Systém Typhon, oficiálně Mid-Range Capability, bere námořní střely SM-6 a Tomahawk a zasazuje je do pozemního odpalovače na kolech. Baterie se skládá ze čtyř odpalovačů a operačního centra. Celé to vypadá jako kontejner na přívěsu tahače, a přesně tak to funguje: systém je silničně mobilní, vzdušně přepravitelný letounem C-17 a americká armáda už ověřila i námořní přepravu.

Proč to mění pravidla? Protože do roku 2019 takový systém nesměl existovat. Smlouva INF zakazovala pozemně odpalované balistické a řízené střely s dosahem 500 až 5 500 kilometrů. Jakmile smlouva padla (Spojené státy z ní vystoupily kvůli obviněním, že ji Rusko porušuje střelou 9M729), armáda začala hledat, jak rychle zaplnit mezeru mezi kratším systémem PrSM a připravovanými hypersonickými zbraněmi. Sáhla po tom, co už fungovalo na moři, a dala tomu kola.

Proč je mobilní pozemní nosič horší zpráva pro Moskvu než samotná raketa

Rusko zná Tomahawky. Sleduje americké torpédoborce a ponorky, které je nesou, a počítá s nimi ve svém plánování. Jenže loď je velká, pomalá na přesun do palebné pozice a relativně snadno sledovatelná. Letadlo potřebuje letiště, tankovací trasu a průlet nepřátelskou obranou. Přívěs na silnici je jiná kategorie problému.

Typhon se může přesunout mezi státy, zastavit na předem nepředvídatelném místě, odpálit a zase zmizet. V dubnu 2024 armáda systém poprvé letecky přepravila přes 13 000 kilometrů do Filipín, za necelý den. Velitel 3. praporu po zářijové střelbě řekl, že je po pěti týdnech výcviku připraven na předsunuté nasazení. Brigádní generál Carpenter, velitel Multi-Domain Command-Europe, dříve popsal cíl dostat jednotku do Evropy rotačně nebo trvale.

Pro ruské plánovače to znamená nutnost průběžně sledovat pohyb odpalovačů místo monitorování jednoho fixního objektu. Více možných tras, více potenciálních stanovišť, kratší doba varování. Přesně ten druh nejistoty, který odstrašení potřebuje.

Kde a kdy Typhon zamíří do Evropy

Společné prohlášení USA a Německa z července 2024 mluví o epizodických rozmístěních dlouhodosahových systémů na německém území od roku 2026. Německá vláda v červenci 2026 potvrdila zájem o pořízení vlastních Tomahawků a odpalovačů Typhon jako přemostění do doby, než vzniknou evropské systémy hlubokého úderu. Detaily o počtech, přesných termínech a konkrétních základnách zatím nezveřejnila.

Co to znamená pro Česko? Přímo zmíněno není. Technicky by rozmístění na českém území možné bylo, systém je mobilní a přepravitelný. Politicky by ale vyžadovalo samostatné rozhodnutí Prahy a Washingtonu. Reálnější přínos pro českou bezpečnost spočívá v tom, že Typhon posiluje alianční odstrašení ve střední a východní Evropě jako celek: rozšiřuje palebné možnosti z pevniny a snižuje závislost na tom, zda je včas k dispozici letadlová loď nebo stíhací letka.

Rusko má vlastní rakety, ale jiný problém

Srovnání s ruskou stranou je nevyhnutelné. Iskander-M, páteřní pozemní balistický systém ruské armády, má dosah kolem 500 kilometrů. Střela 9M729, kvůli které Spojené státy opustily smlouvu INF, má podle analytické databáze CSIS Missile Threat odhadovaný dosah až 2 500 kilometrů, Moskva to popírá. Typhon s Tomahawkem sedí mezi oběma: přibližně 1 600 kilometrů, mobilní pozemní nosič, vysoká přesnost.

Podstatné ale není jen porovnání čísel. Rusko tyto systémy má roky, NATO je v pozemním hlubokém úderu teprve dohání. Jenže právě proto je každý nový kus skládanky pro Kreml nepříjemný, protože dosud mohl počítat s tím, že alianční pozemní síly v Evropě nemají čím zasáhnout cíle v jeho strategickém týlu. Velitelské uzly, logistické sklady, protivzdušné systémy A2/AD, to vše bylo mimo dosah. Teď přestává být.

Jedna baterie ještě rovnováhu nepřepíše

Podle nás je třeba říct jasně: čtyři odpalovače na přívěsech samy o sobě nezmění poměr sil na kontinentu. Ruská armáda disponuje stovkami balistických a řízených střel pozemního odpalování. Ale Typhon není koncový stav, je první vrstva. Americká armáda už aktivovala druhou baterii MRC, prapor byl formálně zřízen v říjnu 2025 a výcvik pokračuje. Německo jedná o vlastním nákupu. A hlavně: velitel 3. praporu po střelbě v China Lake prohlásil větu, která shrnuje celý posun: „Tam, kde dřív pozemní síla musela žádat o úder od námořnictva, teď tu schopnost má armáda sama.“

Jedna střelba v kalifornské poušti ještě není válka. Ale pro ruské generály, kteří plánují obranu západního směru, přibyl na mapě další mobilní bod, který neumějí spolehlivě najít dřív, než vystřelí.