Kreml tlačí na Lukašenka, aby otevřel druhou frontu proti Ukrajině. Minsk se brání, radši „zradil“ Rusko

Čtyři přenosové stanice v Homelské a Brestské oblasti, které podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského pomáhaly navádět ruské drony na cíle v severozápadní Ukrajině, přestaly 22. června fungovat. Zelenskyj to oznámil o dva dny později s tím, že Bělorusko reagovalo na ukrajinské ultimátum. Reuters téhož dne upozornil, že příčinu výpadku nezávisle neověřil. Přesto jde o nejviditelnější signál, že Alexandr Lukašenko se snaží Kremlu odepřít alespoň některé konkrétní nástroje, i když celkovou podporu Rusku neukončil. Právě v tomto napětí mezi loajalitou a sebezáchovou se odehrává příběh, který 24. června popsal The Wall Street Journal.

Co Kreml od Lukašenka chce

Podle zjištění WSJ, která list opírá o současné i bývalé ruské a evropské činitele, Moskva od počátku roku 2026 tlačí na Minsk ve třech rovinách. Zaprvé žádá širší vojenské využití běloruského území proti Ukrajině, nejen jako zázemí, ale jako aktivní platformu pro dronové a případně pozemní operace. Zadruhé chce Bělorusko zapojit do hybridních akcí namířených proti NATO. Zatřetí jako páku používá hrozbu omezení finanční podpory, na níž běloruská ekonomika dlouhodobě závisí.

Jednání má podle zdrojů WSJ vést mimo jiné ruský velvyslanec v Minsku Boris Gryzlov, bývalý šéf ruské Státní dumy a muž s přímou linkou do Kremlu. Tlak tedy není abstraktní, má konkrétní tvář, konkrétní kanály a konkrétní požadavky.

Proč právě teď? WSJ naznačuje, že ruské vyhlídky na bojišti slábnou a Moskva hledá způsoby, jak válku znovu rozšířit a změnit její dynamiku. Otevření nového směru z běloruského území by nutilo Ukrajinu rozptýlit síly, které dnes brání východ země.

Druhá fronta: kde a jak by vypadala

Pojem „druhá fronta“ neznamená nutně opakování února 2022, kdy ruské kolony vjely z Běloruska směrem na Kyjev. Ukrajinská pohraniční služba 5. června uvedla, že zatím nevidí dodatečné ruské jednotky v Bělorusku, které by signalizovaly bezprostřední přípravu pozemní invaze. Hrozba je ale reálná v jiné podobě.

WSJ popisuje variantu nového směru blíž k západním regionům Ukrajiny, cílem by bylo odvedení ukrajinské obrany od východu. Zelenskyj v projevu z 20. června konkrétně spojil běloruské přenosové stanice s útoky na Žytomyrskou, Rivnenskou a Volyňskou oblast, tedy na energetickou infrastrukturu a železnici v zázemí. Právě tudy proudí do Ukrajiny podpora z Polska.

Nejde tedy jen o tanky a pěchotu. Jde o dronový pás podél běloruské hranice, o využívání civilní telekomunikační infrastruktury pro navigaci bezpilotních prostředků a o systematické ohrožování logistických koridorů. Investigace InformNapalm založená na datech běloruské redakce Rádia Svobodná Evropa tuto architekturu popsala už 16. června.

Přenosové stanice: technika za slovem „posilovače“

Výraz „posilovače signálu“ je zjednodušení. Ve skutečnosti jde o přenosové (relay) stanice, tedy speciální vybavení, které přijímá řídicí signál dronu a předává ho dál, čímž prodlužuje dosah a zlepšuje navigaci. Zelenskyj 20. června na oficiálním webu ukrajinského prezidenta identifikoval čtyři takové stanice v Homelské a Brestské oblasti.

Jejich funkce byla konkrétní: pomáhaly ruským dronům útočit na severozápadní Ukrajinu ze směru, kde by jinak spojení sláblo nebo se ztrácelo. Pokud skutečně přestaly fungovat, a Zelenskyj tvrdí, že se tak stalo od 22. června po ukrajinském ultimátu, Rusko přišlo o infrastrukturu, která mu umožňovala efektivnější údery na strategické cíle hluboko v ukrajinském zázemí.

Přesnou technickou architekturu stanic ani jejich provozovatele veřejné zdroje nepopisují. Není tedy jasné, zda je vypnul přímo Minsk na politický rozkaz, nebo zda došlo k jinému zásahu. Reuters to výslovně ponechal otevřené.

„Zrada“, která žádnou zradou není

Slovo „zrada“ v kontextu Lukašenkova Běloruska vyžaduje uvozovky. Minsk zůstává ruským spojencem. Zelenskyj sám ve stejném projevu, v němž oznamoval vypnutí přenosových stanic, uvedl, že dodávky benzinu z Běloruska do Ruska mezi lednem a květnem 2026 vzrostly třináctkrát a dodávky nafty trojnásobně meziročně. To není chování státu, který se odvrací od Moskvy.

Lukašenko v rozhovoru pro Al Arabiya 15. června řekl, že Ukrajina se Běloruska nemusí bát a že nechce přímé zapojení do války. Zároveň ale neukončil materiální pomoc Rusku. Jeho strategie vypadá spíš jako pokus prodražit Kremlu další eskalaci: odmítnout nejrizikovější požadavky, aniž by přerušil celkovou závislost na Moskvě. Není to vzpoura. Je to vyjednávání z pozice slabšího, který ví, že plné vyhovění by z něj udělalo legitimní cíl.

Co to znamená pro NATO a Česko

Běloruská osa není jen ukrajinský problém. NATO v březnu 2026 na tiskové konferenci generálního tajemníka Marka Rutteho potvrdilo vznik iniciativy Eastern Sentry, která vznikla po narušeních polského vzdušného prostoru ruskými drony v září 2025. Aliance od roku 2022 zdvojnásobila počet mnohonárodních bojových uskupení na východním křídle ze čtyř na osm a počítá s jejich rozšířením na brigádní úroveň.

Česko v tom už dávno není pozorovatelem:

• Čeští vrtulníkáři od února 2026 posilují ochranu polského nebe, nasazeni právě kvůli zhoršené bezpečnostní situaci a ruským dronům.
• Čeští vojáci působí v Litvě a Lotyšsku v rámci ochrany východního křídla NATO.

Případné širší zapojení Běloruska do války by neznamenalo tanky u českých hranic, ale další tlak na protivzdušnou a protidronovou obranu regionu, vyšší náklady na alianční pohotovost a prodloužení konfliktu, jehož ekonomické dopady Evropa včetně Česka už dnes nese.

Lukašenko balancuje na hraně, kde každý ústupek Moskvě přibližuje Bělorusko k válce a každé odmítnutí riskuje ruskou odvetu. Přenosové stanice možná zmlkly. Tlak z Kremlu ne.