Kreml to nedokáže zastavit. Ukrajinci budou devastovat infrastrukturu po celém Rusku, dokud z ní nezbyde nic

Dvacet litrů benzinu na auto. Zákaz tankování do kanystrů. Kozáci hlídkující u čerpacích stanic v Anapě, aby se řidiči neporvali ve frontě. To není scéna z devadesátých let, to je Rusko v červenci 2026, tři a půl roku po začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu. Příčinou nejsou sankce ani havárie na potrubí. Příčinou jsou drony a rakety, které systematicky vyřazují rafinerie, energetické uzly a logistické tepny od Krasnodarského kraje po Jaroslavl a od Orenburské oblasti po Krym. Ukrajina nevede jen válku na frontové linii. Vede válku o to, z čeho se ruská válka napájí.

Kampaň, kterou Kreml nedokáže zastavit

Volodymyr Zelenskyj to 24. června popsal bez diplomatických obálek: Ukrajina útočí na cíle, které „udržují ruské válečné úsilí v chodu“. Rafinerie, plynová zařízení, komunikační centra armády, mosty, logistické uzly. Nejde o náhodné nálety, jde o koordinovanou kampaň s jasným cílem: odříznout ruskou armádu od paliva, od zásobování, od schopnosti vést válku.

A Kreml ji nedokáže zastavit. Ne proto, že by Rusko nemělo protivzdušnou obranu. Má ji. Stovky odpalovacích zařízení S-400, S-500 a Pancir. Jenže ty teď stojí kolem Moskvy. Další desítky přesunula k prezidentské rezidenci na Valdaji. Další chrání Kerčský most. A jinde? Podle Zelenského tam zůstávají „jen jednotky kusů“. Problém není kvalita ruské PVO. Problém je fyzická nemožnost hustě pokrýt zároveň frontu, okupovaná území, exportní infrastrukturu a tisíce kilometrů vlastního vnitrozemí. Moskva si musí vybírat, co chránit. A každá volba znamená, že něco jiného zůstane odkryté.

Čtyřicet dní, které mění rovnici

Koncem června Služba bezpečnosti Ukrajiny přímo spojila zásah na Slavjanskou rafinerii v Krasnodarském kraji s nově oznámenou čtyřicetidenní kampaní. ISW a CTP to potvrdily 28. června a přidaly další ověřený zásah, Jaroslavskou rafinerii zhruba 710 kilometrů od ukrajinské hranice. O pár dní dříve Zelenskyj zmínil potvrzené zásahy plynových zařízení v Orenburské oblasti, více než 1 200 kilometrů od fronty.

Tahle čísla říkají víc než jakýkoli seznam cílů. Ukrajinská úderná kapacita se za poslední rok kvalitativně posunula, ne nutně jen v počtu prostředků, ale v dosahu, výběru cílů a schopnosti opakovaně útočit na stejné kritické uzly. Rafinerie, která se po zásahu opraví za šest týdnů, dostane další dron za tři. Funkční devastace neznamená, že objekt zmizí z mapy. Znamená, že přestane plnit svůj účel.

Příděly, fronty a kozáci u pump

Výsledky kampaně se dají změřit u každé čerpací stanice v Rusku. Podle Mediazony platily k 26. červnu restrikce prodeje paliv v 56 ruských regionech. Analýza ISW/CTP ze 3. července situaci ještě zpřísnila: problémy hlásily všechny federální subjekty kromě pěti.

Konkrétní limity se liší region od regionu, ale vzorec je všude stejný, nedostatek, příděly, zákazy:

• Vladimirská oblast: 30–60 litrů na vozidlo
• Saratovská oblast: 30 litrů na auto
• Dagestán: 20 litrů benzinu, 50 litrů nafty
• Anapa: 20 litrů benzinu na auto
• Zabajkalský kraj: 15 litrů, pouze do nádrže
• Krym a Sevastopol: od 21. června fakticky zastaven volný prodej paliv veřejnosti

Reuters začátkem července popsal scény z Anapy a Novorossijsku, kde u pump hlídkují kozáci a řidiči čekají hodiny. Sezónní turistická oblast, kde se normálně tankuje cestou k moři, se proměnila v symbol toho, jak hluboko kampaň zasahuje do běžného života.

Moskva reaguje, ale neřeší příčinu

Kreml samozřejmě nezůstává pasivní. Jenže jeho odpovědi jsou krizové, nákladné a často kontraproduktivní. Ruská vláda povolila na šest měsíců výrobu benzinu a nafty s vyšším obsahem síry, faktické snížení kvality ve snaze navýšit objem. Pro modernější motory to znamená rychlejší opotřebení a poškození emisních systémů. Moskva obětuje kvalitu, aby udržela alespoň zdání normálu.

Dalším krokem jsou nouzové dovozy. ISW/CTP převzalo zprávu Reuters o tom, že Rusko dováží letecké palivo z Japonska přes prostředníky, logisticky absurdní a drahá operace pro zemi, která se ještě před dvěma lety prezentovala jako energetická velmoc. Dovoz může lokálně zalepit výpadky, ale nahradit plošně vlastní rafinační soustavu nedokáže.

A pak je tu politická cena. Data ruských průzkumných agentur VCIOM, Levada a FOM ukazují na přelomu června pokles Putinovy důvěry a růst společenské úzkosti. Palivová krize je jedním z faktorů, který to zesiluje. Když člověk stojí hodinu ve frontě na dvacet litrů benzinu, abstraktní rétorika o „speciální vojenské operaci“ ztrácí přesvědčivost.

Válka o zázemí, ne jen o frontovou linii

Zelenskyj kampaň rámuje jako vytváření podmínek, které mají Rusko donutit vybrat si mír. Sám 24. června řekl, že ruská vojenská logistika na okupovaných územích je „vážně narušena“. Samotné údery na rafinerie válku neukončí, to by bylo zjednodušení. Ale mění strategickou rovnici. Zhoršují zásobování fronty, nutí přesouvat protivzdušnou obranu od bojových pozic k režimovým symbolům, zdražují válku uvnitř Ruska a vytvářejí domácí tlak, který Kreml dosud zvládal potlačovat.

Nejde o zhroucení přes noc. Jde o kumulativní erozi schopnosti vést válku bez citelných domácích následků. Každá zasažená rafinerie, každý vyřazený most, každý příděl paliva posouvá Moskvu blíž k bodu, kdy cena pokračování převýší cenu vyjednávání. A Kreml zatím nenašel způsob, jak ten posun zastavit.