„Krvavý kyjevský klaun,“ zuří ruský odborník. Tři scénáře, jak může Ukrajina otevřít severní frontu s Běloruskem

Dne 19. června 2026 stál Volodymyr Zelenskyj před novináři v Kyjevě a řekl něco, co do té doby žádný ukrajinský prezident nevyslovil takto přímo: Bělorusko má týden na to, aby odstranilo reléové vybavení u hranic, které podle Kyjeva pomáhá ruským dronům zasahovat ukrajinská města. Pokud se tak nestane, Ukrajina zasáhne sama. Reakce z Moskvy přišla rychle. Komentář na prokremelském serveru Svobodná Pressa, přetištěný portálem Rambler, označil Zelenského za „obezumělého klauna“ a „krvavého kyjevského klauna“ a rozepsal tři scénáře, jak by Ukrajina mohla otevřít severní frontu proti Bělorusku. Jazyk urážky není náhodný. Navazuje na léta ruské propagandistické praxe, která Zelenského systematicky dehumanizuje odkazem na jeho hereckou minulost. Podstatné ale není nadávání. Podstatné je, co za ním stojí.

Retranslátory, které změnily rétoriku

Jádrem sporu jsou zařízení, která Ukrajina označuje jako reléové stanice, tedy komunikační věže v Brestské a Homelské oblasti Běloruska, údajně napojené na řídicí řetězec ruských útočných dronů. Podle Kyjeva tyto stanice pomáhají dronům udržet spojení a přesnější navádění při průletu přes severní Ukrajinu. Obvinění není čerstvé. Už 18. února 2026 ukrajinský prezidentský úřad zdůvodnil sankce proti Lukašenkovi mimo jiné právě nasazením „systému reléových stanic“ ve druhé polovině roku 2025. Červnové ultimátum tedy nebylo náhlým výkřikem, ale veřejným dotažením měsíce budované argumentační linie.

Důležitá poznámka: nezávislý, veřejně dostupný vizuální důkaz konkrétních zařízení jsme při rešerši nenašli. RFE/RL to výslovně rámuje jako tvrzení ukrajinské strany s omezenou veřejnou verifikací. To neznamená, že stanice neexistují, ale znamená to, že redakčně poctivé je psát „podle Kyjeva“, nikoli „je prokázáno“.

Tři scénáře z prokremelské kuchyně

Komentář na Svobodné Presse, který vyvolal vlnu přebírání v ruských médiích, nabízí tři varianty toho, co by Ukrajina mohla udělat:

• Informační bluff. Zelenskyj hrozí, ale nemá v úmyslu skutečně udeřit. Cílem je vytvořit tlak na Lukašenka a zároveň testovat reakci Moskvy.
• Omezený vzdušný konflikt. Ukrajina zaútočí na pohraniční infrastrukturu, průmyslové cíle a rafinerie v Bělorusku. Nejde o pozemní invazi, ale o cílené údery na zařízení, která Kyjev považuje za součást ruského úderného řetězce.
• Pokus o změnu režimu v Minsku. Nejméně pravděpodobný scénář, v němž by kombinace vojenského tlaku a vnitřní nestability vedla k pádu Lukašenkova režimu.

Třetí varianta je v textu přítomna spíš jako strašák než jako realistická analýza. Ale první dva scénáře si pozornost zaslouží, právě proto, že se pohybují na škále od rétoriky po omezenou kinetickou akci, tedy v prostoru, kde se eskalace odehrávají nejčastěji.

Co „severní fronta“ prakticky znamená

Pojem severní fronta neznamená totéž co frontová linie na Donbasu. Jde o operační směr podél bělorusko-ukrajinské hranice (Volyňská, Rivnenská, Žytomyrská, Kyjevská a Černihivská oblast) plus logistické koridory napojené na Polsko. Právě tudy proudí podle polského ministerstva zahraničí nejméně 80 % zahraniční pomoci pro Ukrajinu, převážně přes letiště Rzeszów-Jasionka. Jakákoli eskalace na severu by tyto trasy ohrožovala.

Zároveň platí, že ukrajinská pohraniční služba ještě 9. června 2026 hlásila, že na běloruském území nevidí vytváření úderných skupin ani diverzních uskupení. A Zelenskyj 24. června řekl, že sporné retranslátory od 22. června nefungují. Napětí se tedy krátkodobě spíš snížilo, než aby přerostlo v otevřený střet.

Bělorusko samo, Bělorusko s Ruskem

Samostatně je Bělorusko pro Ukrajinu vojensky zvládnutelný protivník. Zelenskyj už v lednu 2025 uváděl 880 tisíc vojáků v ukrajinské armádě, zatímco běloruské ozbrojené síly čítají odhadem 50 až 75 tisíc lidí. Ukrajina má navíc čtyři a půl roku bojových zkušeností z velké války. Bělorusko ne. Analýza Konrad-Adenauer-Stiftung z května 2026 to potvrzuje: běloruská hrozba je reálná hlavně v kombinaci s Ruskem.

A právě tady vstupuje do hry bezpečnostní smlouva Svazového státu z prosince 2024. Podle ní by Moskva a Minsk měly povinnost neprodleně konzultovat a podporovat se „všemi dohodnutými prostředky“ při ohrožení bezpečnosti či územní celistvosti. Jakýkoli ukrajinský úder na běloruské území by Kreml mohl rámovat jako casus belli vyžadující společnou reakci. K tomu přidejte ruské taktické jaderné zbraně, které jsou podle opakovaných tvrzení obou stran, potvrzených i ročenkou SIPRI Yearbook 2026, rozmístěny na běloruském území. Konvenčně slabé Bělorusko tak sedí pod jaderným deštníkem, který dramaticky zvyšuje sázky.

Proč je tohle důležité právě teď

Lukašenko 25. června tvrdil, že v Minsku jednal se zástupci Zelenského a varoval je před zatažením Běloruska do války. Vedle veřejné přestřelky tedy běžely i neveřejné kontakty. To naznačuje, že obě strany si uvědomují, jak tenký je led.

Pro Česko a střední Evropu je klíčový praktický dopad: severní směr je zásobovací páteří Ukrajiny. Eskalace by nemusela znamenat velkou pozemní válku, ale i omezené vzdušné incidenty nebo tlak na logistické uzly by zkomplikovaly dodávky zbraní a materiálu, včetně těch českých. Zároveň by každý ukrajinský úder na běloruské území musel být úzce cílený a důkazně podložený, jinak by riskoval ztrátu části západní podpory.

Největší posun neleží v pravděpodobnosti velké války s Běloruskem. Leží v tom, že Kyjev veřejně a oficiálně označil běloruskou infrastrukturu za legitimní součást ruského úderného řetězce a dal najevo, že je připraven na ni reagovat silou. Propagandistické nálepky z Moskvy jsou jen šum kolem tohoto faktu.