Kyjev má novou strategii: stanovil cenu, jakou mu Rusové zaplatí za každý kilometr čtvereční. Nemusí je zastavit

Není to jen řečnická figura. Fedorov na setkání s novináři rozložil celou křivku: v říjnu 2025 stál Rusko jeden kilometr čtvereční postupu 67 ztrát, v lednu 165, v únoru 244, v březnu 254, v dubnu mírný pokles na 179. Cíl, který ministerstvo obrany nyní artikuluje, je držet laťku nad dvěma sty. Důležitý detail: nejde čistě o mrtvé. Fedorov mluví o „ztrátách“, tedy zabitých nebo těžce raněných, přičemž měsíční součty za březen a duben 2026 se pohybují kolem 35 tisíc. A právě tady se ukrajinská čísla potkávají s nezávislým americkým odhadem. Washingtonský think tank CSIS v lednovém briefu spočítal, že Rusko v roce 2025 přišlo o zhruba 415 tisíc lidí, tedy téměř 35 tisíc měsíčně. Řádová shoda není náhoda a dává Fedorovově metrice váhu, kterou by pouhé ministerské prohlášení nemělo.

Od držení linií k ceně za postup

Posun v myšlení Kyjeva nezačal květnovým briefingem. Už v únoru na jednání v rámci Ramsteinu Fedorov mluvil o tom, že cílem je dostat ruské potvrzené ztráty na 50 tisíc měsíčně a udělat válku pro Moskvu „neudržitelně drahou“. Květnová metrika, tedy ztráty na kilometr čtvereční, je přesnější verze téhož: neměřit úspěch jen absolutním číslem padlých, ale poměrem mezi tím, co Rusko získá na mapě, a tím, co za to zaplatí.

Vrchní velitel Oleksandr Syrskyj 21. května na jednání vojenského výboru EU doplnil širší doktrinální rámec. Kvůli omezeným zdrojům se Ukrajina snaží přecházet od klasické války opotřebování k asymetrické strategii. Hlavní úkoly přitom zůstávají: zastavit nepřítele, protiútočit a bít do týlu. Rozdíl oproti dřívějšku není v tom, že by Kyjev přestal bránit území. Rozdíl je v tom, že absolutní držení každé linie za každou cenu přestalo být jediným kritériem.

Střední hloubka: pásmo, kde se cena vyrábí

Klíčový mechanismus, kterým Ukrajina ruský postup zdražuje, jsou údery do operační hloubky desítek až stovek kilometrů za frontou. Ministerstvo obrany definuje toto pásmo na 20–150 km, agentura Reuters pracuje s rozsahem 30–180 km. Čísla z dubna ukazují, co to znamená v praxi:

• Nejméně 25 zasažených objektů protivzdušné obrany a radarů
• Přes 55 skladů a logistických uzlů
• 33 objektů infrastruktury dronů
• 17 štábů a velitelských stanovišť

Tempo navíc prudce roste. Podle ministerstva obrany se počet těchto úderů v dubnu proti březnu zdvojnásobil a proti únoru zčtyřnásobil.

Analytik Justin Bronk z RUSI pro Reuters popsal logiku dvou spojených nádob: hluboké dronové údery na ruské rafinerie a vojenské objekty nutí Moskvu rozptylovat protivzdušnou obranu dál od fronty. Tím se otevírá prostor pro údery na radary, protivzdušnou obranu, logistiku a velitelská místa blíž k linii dotyku. A ty zase dál „oslepují“ ruskou obranu, což zpětně usnadňuje průnik dalších dronů do hloubky. Výsledek: Rusko musí bránit všechno najednou a nemá čím.

Vyrivniuvač: domácí bomba za třetinu ceny

Do téhle mozaiky zapadá i nový kus. 18. května ministerstvo obrany oznámilo, že první ukrajinská klouzavá bomba je připravena k bojovému nasazení. Vývoj trval 17 měsíců, hlavice váží 250 kg a bomba má zasahovat cíle desítky kilometrů za frontou, aniž by letoun musel vstoupit do zóny nepřátelské protivzdušné obrany.

Podle informací platformy Brave1 zprostředkovaných přes Business Insider nese zbraň jméno Vyrivniuvač, vyvinula ji firma DG Industry a stojí zhruba třikrát méně než americký JDAM-ER. Pro srovnání: francouzská rodina Hammer od Safranu nabízí dosah přes 70 km, tři sady navedení a kompatibilitu s hlavicemi od 125 do 1 000 kg, jde tedy o vyspělejší a modulárnější systém. Vyrivniuvač je ale domácí, levný a škálovatelný. A právě škálovatelnost je v opotřebovávací válce klíčové slovo.

Vydrží to Rusko zaplatit?

Tady se dostáváme k jádru. CSIS ve své lednové analýze odhadl, že do konce roku 2025 Rusko utrpělo téměř 1,2 milionu ztrát. Reuters zároveň popisuje nejpomalejší tempo ruského postupu od roku 2023. Ruská ekonomika je pod tlakem, ale nezkolabovala. Moskva zatím dokáže doplňovat řady verbováním, náborem ze zahraničí a mobilizací z věznic. Otázka není, zda Rusko trpí. Trpí zjevně. Otázka je, kde leží bod zlomu.

Fedorovův únorový cíl 50 tisíc ztrát měsíčně naznačuje, kam chce Kyjev laťku posunout. Pokud se podaří kombinovat frontové opotřebování s rostoucím tempem úderů do operační hloubky a nasazením levné domácí přesné munice, cena za každý další ruský kilometr poroste. Sama o sobě tahle strategie válku pravděpodobně neukončí, Reuters to říká přímo. Ale může změnit poměr sil na vyjednávacím stole i na bojišti.

Ke druhé polovině května 2026 se očekávaný velký ruský průlom neprojevil. Každý den, kdy se neprojeví, stojí Moskvu víc než ten předchozí. A přesně o to Kyjevu jde.