Litva prosí americkou armádu, aby zůstala, a je ochotna jí štědře platit. Rusko by si útok na Evropu dvakrát rozmyslelo

Dne 2. června 2026 litevský ministr obrany Robertas Kaunas před novináři přiznal, co se v Pobaltí šeptalo už týdny: další americká rotace je „v přezkumu“ a nová skupina vojáků nemá potvrzený termín ani velikost. Podle agentury Reuters z Litvy v červnu odešlo zhruba tisíc amerických vojáků bez okamžité náhrady, poprvé za šest let se přerušila nepřetržitá přítomnost obrněného praporu, na které Vilnius stavěl celou svou obrannou logiku. Litva nezačala jen žádat. Začala platit.

Proč Litva znervózněla právě teď

Naléhavost nevznikla z jednoho výroku ministra. Souběh tří událostí během několika červnových týdnů proměnil latentní obavy v politickou prioritu.

Kaunas 2. června veřejně přiznal nejistotu kolem rotace. O šestnáct dní později americký ministr obrany Pete Hegseth oznámil až šestiměsíční přezkum rozmístění amerických sil v Evropě, revizi, která měla posoudit, jak má kontinent převzít primární odpovědnost za vlastní konvenční obranu. A Reuters v červenci popsal tichý ústup části amerických jednotek z celého východního křídla NATO, včetně zmíněného odchodu tisícovky vojáků z Litvy.

Nová litevská koalice zareagovala bleskově. Už 18. června zapsala do vládního programu cíl „dlouhodobé a nepřerušované“ americké přítomnosti. Premiér Mindaugas Sinkevičius v červenci označil americké vojáky za „nepostradatelný příspěvek“ k regionální bezpečnosti a „nejúčinnější odstrašení“. Nebyla to rétorika do prázdna, za slovy stály konkrétní peníze a beton.

Co znamená „štědře platit“

Litevský obranný rozpočet na rok 2026, rekordních 4,79 miliardy eur, tedy 5,38 % HDP, počítá s přibližně 24 miliony eur na plnou hostitelskou podporu amerických kontingentů. Celkové výdaje na takzvaný Host Nation Support mají dosáhnout asi 60 milionů eur. Už v listopadu 2025 Kaunasův předchůdce představil rozšířený balík, který má krýt veškeré náklady spojené s pobytem amerických vojáků, od ubytování přes munici po údržbu techniky.

Nejviditelnější investicí je nové zázemí v Pabradė, součást projektu za přibližně 6,9 miliardy korun, financovaného litevským ministerstvem obrany a NATO prostřednictvím agentury NSPA. Moderní kasárna, sklady, střelnice, infrastruktura stavěná tak, aby americkým jednotkám nabídla podmínky srovnatelné s domovskými základnami.

Litva přitom není jediná, kdo sahá hluboko do kapsy. Polsko v červnu 2026 schválilo kroky k přípravě stálé americké základny a v září vedlo s Pentagonem jednání o posílení přítomnosti včetně hostitelské podpory. Podle oficiálního postoje USEUCOM pro Kongres několik východních spojenců nabídlo větší sdílení nákladů a celková projekce investic do vojenské infrastruktury pro americké síly dosahuje 4,5 miliardy dolarů. Litva tedy není výjimkou, ale patří k nejaktivnějším zastáncům tohoto modelu.

Tisíc vojáků jako pojistka, ne jako armáda

Tisíc amerických vojáků by samo o sobě nezastavilo ruskou ofenzívu. To ví Vilnius, to ví Washington, to ví i Moskva. Jenže právě v tom spočívá jejich skutečná síla.

Americký kontingent v Litvě funguje jako takzvaný „nástražný drát“. Jakýkoli útok na litevské území by od první minuty ohrozil i americké vojáky, čímž by se z regionální krize stal okamžitý problém Spojených států. A tím pádem celé NATO a článku 5. Rusko by neriskovalo střet jen s malou pobaltskou armádou, ale s nejsilnější vojenskou aliancí v dějinách.

Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) Alexus Grynkewich to 24. září 2026 zasadil do širšího rámce: omezený ruský útok na území NATO je podle něj „nepravděpodobný, ale něco, co nemůžeme vyloučit“. NATO současně popisuje rostoucí frekvenci ruských nepřátelských aktivit, sabotáží, kyberútoků, narušování vzdušného prostoru. Právě proti tomuto spektru hrozeb má fyzická přítomnost amerických vojáků největší odstrašující efekt. Kreml si musí spočítat, že i hybridní eskalace na území, kde stojí američtí vojáci, může rychle přerůst v něco, co si Moskva nemůže dovolit.

Ústavní revoluce v tichosti

Litva ovšem řeší víc než rozpočty a kasárna. Pokud má být americká přítomnost skutečně trvalá, nestačí rotační model „noha za nohou“. V červenci 2026 se litevské parlamentní strany dohodly na plánu odstranit ústavní zákaz cizích vojenských základen a zbraní hromadného ničení na litevském území. Jde o zásadní právní krok; bez něj by jakákoli stálá americká základna narážela na ústavní bariéru.

Pro srovnání: Česká republika je v úplně jiné pozici. Dohoda o obranné spolupráci (DCA) podepsaná s USA v roce 2023 výslovně říká, že nejde o rozhodnutí o americké vojenské přítomnosti ani o zřízení základen na českém území. Každé nasazení amerických vojáků by musela schválit česká vláda nebo Parlament. Praha tedy nekráčí litevskou cestou, ale česká obranná strategie zároveň označuje Rusko za nejvážnější bezpečnostní hrozbu a jmenuje Slovensko, Polsko i Litvu jako prioritní operační směry českých ozbrojených sil. Slabší americká přítomnost na východním křídle by zvýšila tlak i na Česko.

Rotace se vrací, nejistota zůstává

Příběh dostal 22. září 2026 prozatímní rozuzlení. Prezident Gitanas Nausėda oznámil, že nová americká rotace je na cestě do Litvy. Detaily složení nebyly v tu chvíli plně zveřejněny, ale samotný fakt návratu uklidnil nejhorší obavy.

Grynkewich nicméně ve stejný den upřesnil, že USA budou NATO poskytovat „kritické, ale omezenější schopnosti“, zatímco Evropané převezmou větší díl odpovědnosti. Šestiměsíční přezkum Pentagonu běží dál, jeho závěry se očekávají kolem přelomu roku. Nikdo v Bruselu ani ve Washingtonu veřejně negarantoval, že současný rozsah americké přítomnosti v Evropě zůstane nedotčen.

Litva proto dál staví, dál platí a dál mění vlastní ústavu. Sází na to, že pro Washington bude spojenec, který přináší hotovou infrastrukturu za miliardy a kryje provozní náklady amerických jednotek, příliš cenný na to, aby ho opustil. A pro Moskvu příliš nebezpečný na to, aby ho napadl.