„Až na nás zaútočí, nikdo nás nevaruje.“ Macron chystá plán na ochranu Francie před ruskými hybridními útoky

Bylo čtvrteční odpoledne 18. září 2026, když Emmanuel Macron vystoupil před novináře v Elysejském paláci po mimořádné schůzce s lídry parlamentních stran. Za zavřenými dveřmi jim právě šéfové tří zpravodajských služeb (civilní DGSE, vnitřní DGSI a vojenského zpravodajství DRM) vyložili, jak vypadá aktuální ruská hybridní hrozba proti Francii. Macron pak řekl větu, která okamžitě obletěla evropská média: „Až na nás zaútočí, nikdo nás nevaruje.“ Nebyla to řeč o tankových kolonách mířících na Paříž. Byla to diagnóza doby, ve které se sabotáž, dron a falešný web staly zbraněmi bez vyhlášení války.

Šest týdnů, čtyři incidenty, jeden vzorec

Macronovo načasování nebylo náhodné. Opíralo se o řetězec událostí, které během šesti týdnů proměnily abstraktní pojem „hybridní válka“ v hmatatelnou realitu na území nebo u hranic členských států NATO.

4. srpna 2026 zaznamenalo letiště Leipzig/Halle pokus o útok, který německá spolková vláda veřejně připsala Rusku, a to na základě použité techniky, způsobu provedení i zpravodajských poznatků. O pět týdnů později, 13. září, zasáhl ruský dron lokomotivu osobního vlaku na trase Kyjev–Varšava pouhé dva kilometry od polské hranice. Nikdo nebyl zraněn, ale podle ukrajinského dopravce po stejné trati krátce předtím projel diplomatický vlak. Varšava útok označila za eskalaci u hranice NATO.

Den nato, 14. září, vypálila ruská fregata v Baltském moři světlice směrem k dánskému vojenskému vrtulníku Fennec. A v noci ze 14. na 15. září pronikl do litevského vzdušného prostoru dron nesoucí výbušné zařízení, který neutralizovaly spojenecké letouny NATO.

Čtyři incidenty, čtyři různé země, jeden společný jmenovatel. Macron na ně výslovně odkázal a dodal: ani před Lipskem nepřišlo žádné varování.

Co přesně Francie chystá

Hotový dokument s razítkem zatím neexistuje. Macron dal vládě politický pokyn: připravit plán ochrany kritické infrastruktury a „nejcitlivějších míst“ francouzské obranné průmyslové a technologické základny. Prioritou jsou dvě roviny: protidronová obrana a kybernetická bezpečnost.

Operativní kroky ale už běží. Ministr vnitra den před schůzkou, 17. září, svolal prefekty bezpečnostních zón a nařídil jim zvýšit bdělost vůči ruským hybridním útokům. Macron zároveň avizoval pokračování legislativních a regulatorních kroků proti zahraničním ingerencím. Na schůzce v Elysejském paláci byli přítomni šéf DGSE, ředitelka DGSI, ředitel DRM, šéf Generálního sekretariátu obrany a národní bezpečnosti (SGDSN) i generální ředitel energetiky. Nejde tedy o prezidentské prohlášení do vzduchu; za ním stojí celý bezpečnostní aparát státu.

Důležitý detail: Macron nemluvil jen o budoucnosti. Připomněl, že Francie už před pěti lety vytvořila specializovanou službu VIGINUM pod SGDSN, která sleduje zahraniční digitální ingerence. Tato služba pomáhala Rumunsku i Moldavsku při útocích na jejich demokratické procesy a v červnu 2026 zveřejnila zprávu o čtyřech operacích zahraniční ingerence, které cílily na francouzské municipální volby v březnu téhož roku. VIGINUM funguje jako detektor koordinované manipulace: sleduje veřejně dostupná online data a hledá čtyři kumulativní znaky, tedy zahraničního aktéra, klamavý obsah, umělou masovou distribuci a zásah do zájmů státu. Podle slyšení ve francouzském Národním shromáždění jde o v Evropě téměř unikátní model.

Evropa reaguje, každý po svém

Francie není sama, ale každá země volí jiný přístup. Německo po Lipsku aktivovalo Národní bezpečnostní radu a opírá se o existující rámec ochrany kritické infrastruktury KRITIS. Estonsko jde cestou legislativy: rozšiřuje pravomoci armády, policie i vlastníků kritické infrastruktury k fyzickému zachycení dronů. Pobaltské státy v červnu 2026 uzavřely regionální dohodu o sdílení informací a společné obraně proti vzdušným hrozbám.

Francouzský model je jiný: státně-průmyslový a vnitrobezpečnostní. Paříž sází na propojení zpravodajských služeb, prefektů a ochrany obranného průmyslu. Je to logické: Francie má největší zbrojní průmysl v kontinentální Evropě a rozsáhlou jadernou infrastrukturu.

A co Česko? I Praha má aktualizovaný rámec. Vláda v roce 2026 schválila nový Akční plán k Národní strategii pro čelení hybridnímu působení na roky 2026–2027, vznikla funkce vládního zmocněnce pro digitalizaci a strategickou bezpečnost a NÚKIB za první čtvrtletí 2026 evidoval přes 70 kyberincidentů, výrazně tažených lednovou vlnou DDoS útoků od proruských hacktivistických skupin. Srovnatelný „balík po incidentu“ jako Macronův Česko nezveřejnilo, ale institucionální základ existuje.

Když i Le Penová mluví o ruské hrozbě

Možná nejpřekvapivější reakce přišla z tábora, od kterého by ji málokdo čekal. Den po Macronově vystoupení, 19. září, vydalo krajně pravicové Národní sdružení Marine Le Penové a Jordana Bardelly společné prohlášení, v němž mluví o ruských hrozbách, destabilizaci a psychologickém tlaku vůči Francii. Strana, která čelila letitým otázkám o vazbách na Moskvu, najednou přebírá tvrdší slovník.

Podle nás jde minimálně zčásti o taktickou reputační korekci před prezidentskou volbou 2027. Analytici Carnegie Endowment popisují zahraniční politiku francouzské krajní pravice spíš jako nástroj volebního pozicování než pevnou doktrínu. Le Penová si zřejmě spočítala, že v atmosféře dronů u polských hranic a sabotáží na německých letištích je proruská nálepka volební jed. Současně si ale Národní sdružení ponechává prostor pro kritiku rozsahu finanční podpory Ukrajině; zadní vrátka zůstávají otevřená.

Hranice mezi dezinformací a bombou se rozplývá

Klíčový posun, který Macronovo vystoupení signalizuje, není v tom, že by Francie poprvé mluvila o ruských hrozbách. To dělá roky. Posun je v tom, že prezident jaderné mocnosti veřejně říká: mezi falešným webem napodobujícím Le Monde a dronem s výbušninou nad Litvou už není ostrá hranice. Je to jedno spektrum, jeden protivník, jedna kampaň.

VIGINUM detekoval síť 355 falešných domén napodobujících evropská média. Ruská fregata střílela světlice na dánský vrtulník. Dron zasáhl vlak dva kilometry od území EU. To nejsou izolované epizody, to je vzorec, ve kterém se informační válka a fyzická sabotáž vzájemně posilují.

Macron dal vládě úkol připravit plán. Detaily zatím chybí: rozpočet, termín, přesné rozdělení kompetencí. Ale směr je jasný: Francie přestává rozlišovat mezi „měkkými“ a „tvrdými“ hybridními útoky a začíná se bránit proti obojímu jako proti jedné hrozbě. V Evropě roku 2026 to zní jako samozřejmost. Ještě před dvěma lety by to znělo jako přehánění.