Mapa ukazuje významný průlom na nejtěžší frontě celé války, už ho přiznávají i sami Rusové. Ukrajinci je drtí každý den více

Když americký Institut pro studium války (ISW) 12. září 2026 zveřejnil samostatnou mapu prostoru severně od Lymanu, vypadala jinak než všechny předchozí. Ruský výběžek, který se týdny zarýval mezi ukrajinské linie směrem k řece Žerebec, byl pryč. Serednje, Novoselivka, Jarova, Oleksandrivka, Korovij Jar, obce, jejichž jména se měsíce objevovala v ruských hlášeních jako důkaz postupu, najednou figurovaly v seznamu znovu osvobozených. Ukrajinský 3. armádní sbor operaci pojmenoval Vivaldi. A na rozdíl od mnoha dřívějších lokálních úspěchů tenhle nezůstal jen ve vojenských briefincích. Prokremelské telegramové kanály Rybar a Dva Majory, které běžně nafukují ruské zisky, samy psaly o ztrátě pozic, bojích na Žerebci a zhoršující se situaci. To se nestává často.

Co přesně se na mapě změnilo

Nejde o tankový průlom desítky kilometrů do hloubky. Slovo „průlom“ tu má jinou logiku, znamená rozpad celého ruského výběžku, který vybíhal severně od Lymanu a měl sloužit jako severní kleště svírající obranu kolem aglomerace Slovjansk–Kramatorsk. Ukrajinské jednotky výběžek přeťaly, srovnaly linii fronty a posunuly boje k řece Žerebec.

Čísla se v oběhu míchají a je potřeba je oddělit:

• 85 km² — oficiálně potvrzená plocha v první fázi operace k 15. září 2026.
• 125 km² — území znovu pod ukrajinskou kontrolou po dvou fázích, z toho 50 km² přímo deokupovaných, jak uvádí 3. armádní sbor.
• Kolem 200 km² — analytický odhad zahrnující smrštění ruského výběžku a přechod části území do šedé zóny od července.

Ve druhé fázi přibyly další obce: Šandryholove, Derylove, Drobyševe. Na mapě to vypadá, jako by někdo gumou smazal ruský výběžek a narovnal čáru fronty. Právě to je podstata: Rusko přišlo o měsíce práce na severním rameni obchvatu pevnostního pásu.

Proč je tohle „nejtěžší fronta“ a co přiznávají Rusové

Lymansko-slovjanský úsek je klíčový proto, že chrání severní křídlo doněckého pevnostního pásu, obranného systému kolem Slovjanska, Kramatorsku, Druživky a Kostiantynivky. Rusko tady měsíce tlačilo ze severu a současně útočilo z prostoru Dobropillje a Kostiantynivky z jihu, aby obranu sevřelo. Operace Vivaldi severní rameno tohoto plánu rozbila.

A pak se stalo něco neobvyklého. Prokremelští blogeři mezi 9. a 12. zářím otevřeně psali, že ukrajinské síly výběžek přeťaly, vytlačily Rusy k Žerebci a že situace se zhoršuje i severně a jižně od Kolodjaží. Jeden z kremelských kanálů uznal, že ukrajinský úspěch zpozdí ruský tlak na Slovjansk. Jiní mluvili o kultuře „krásných hlášení“, tedy o tom, že velitelé nahoru hlásí úspěchy, které neexistují.

Ruské ministerstvo obrany reagovalo až 19. září. Tvrdilo, že v roce 2026 zabralo přes 5 300 km² a více než 220 obcí. ISW ovšem na základě pozorovatelných dat eviduje pouhých 147,7 km² čistých ruských zisků a čistou ztrátu 20 sídel. Propast mezi oficiální ruskou narací a realitou je obrovská, a právě proto museli blogeři přiznat pravdu dřív, než ji stačilo ministerstvo přikrýt.

Jak Ukrajina „drtí“ den po dni

Formulace o každodenním drcení není jen o kilometrech na mapě. Třetí armádní sbor popisuje Vivaldi jako vícefázovou operaci, v níž bezpilotní systémy a dělostřelectvo oslepily protivníka ještě před přímým útokem. Konkrétně:

• Přerušení ruské logistiky až 120 km do hloubky, paliva, munice i zásobování.
• Tlak na ruské operátory dronů a vytvoření „protidronové bubliny“ nad bojištěm pomocí prostředků elektronického boje.
• Nasazení sebevražedných pozemních robotů za nepřátelské linie a bezpilotních pozemních vozidel, která podle sboru pokrývají většinu zásobování pěchoty a evakuací na kontaktní linii.

Třetí armádní sbor tvrdí, že ruské ztráty po dvou fázích přesáhly 3 000 vojáků. Jde o ukrajinské tvrzení, které nelze nezávisle ověřit, ale koresponduje s rozsahem operace. Širší trend potvrzuje ISW: od března 2026 jsou čisté ruské územní zisky téměř nulové. Rusko drží iniciativu jen na papíře.

Co to znamená pro válku a pro Česko

Sama o sobě operace Vivaldi válku neotáčí. Ale má nadlokální význam. Podle ISW učinila nerealistickým ruský plán širokého obchvatu pevnostního pásu ze severu a jihu. Ruské velení musí kampaň přepočítat, a to v době, kdy podle ukrajinských zpravodajských služeb Kreml zvažuje po zářijových volbách do Státní dumy dodatečnou mobilizaci až 600 tisíc lidí v letech 2026–2027.

Pro Česko je důležitý kontext: Praha v lednu 2026 seděla u stolu koalice ochotných při debatě o bezpečnostních zárukách po případném příměří. Kabinet Andreje Babiše potvrdil, že muniční iniciativa může pokračovat, pokud ji financují jiné státy; Česko zůstává spíš zprostředkovatelem než přímým plátcem. Ukrajinský úspěch u Lymanu posiluje argument pro pokračování praktické podpory. Kyjev navíc 5. září veřejně nabídl omezený režim neútočení na města zapojená do jednání, přichází k diplomacii po úspěchu, ne po zhroucení fronty.

Ruská propaganda versus pozorovatelná realita

Kontrast mezi tím, co tvrdí Moskva, a tím, co ukazují mapy, je v září 2026 nejostřejší za celou válku. Ministerstvo obrany mluví o tisících čtverečních kilometrů zisků. ISW počítá 147,7 km². Prokremelští blogeři píšou o ztrátách, které ministerstvo popírá. A ukrajinský 3. armádní sbor mezitím nasazuje pozemní roboty za ruské linie.

Tohle není průlom ve smyslu šípu proťínajícího mapu od severu k jihu. Je to průlom v logice boje o Donbas: Ukrajina donutila Rusko zahodit měsíce práce a přiznat to vlastními ústy.