Sílu klouzavé pumy užívaného ukrajinským MiG-29 pocítila ruská armáda, jejíž podzemní zákopový sklad zcela zdevastovala.
Zatímco z dřívějška je známo bombardování pozic při přeletech nad pozicemi nepřítele, dnes se letouny prakticky nemohou k frontě přiblížit, protože jim tam hrozí sestřelení PVO. Pokud ale nefunguje, případně je dostatečně daleko, risknout to mohou. Za příklad má redakce Armádního Zpravodaje záběry (níže), na nichž je vidět útok MiG-29 ukrajinského letectva na ruský zákopový systém pomocí klouzavé pumy. V místě dopadu zbyl jenom kráter.
Slabě chráněný cíl nemohl letecké pumě odolat
MiG-29 byl poprvé zařazen do výzbroje již v roce 1983, a je klasifikován jako stíhací letoun pro vzdušnou převahu a víceúčelový stíhací letoun. Ke vzdušným soubojům nicméně neslouží, neboť k nim dnes nedochází (pouze výjimečně), a hlavně existují mnohem lepší alternativy. V letectvu Ukrajiny to jsou F-16, v tom ruském zase Su-35S, případně i starší Su-30.
Wikipedia doplňuje, že jich bylo v ukrajinském letectvu několik desítek, ale Oryx potvrdil ztrátu nejméně 34 z nich. I přesto se ale stále objevují nové záběry o jejich působení, a to primárně v pozici frontových bombardérů. Sice mají nosnost jenom do 4 000 kg na 6 závěsnících, ale v ukrajinském letectvu moc alternativ není. Například F-16 to sice zvládnou také, ale jsou mnohem cennější a často slouží jako prostředky PVO, k čemuž jsou velmi vhodné.
V zachyceném případě přitom dostal MiG-29 za úkol zaútočit na ruský zákopový komplex, v němž byl v podzemí zřejmě sklad zásob a munice, eventuálně i zázemí pro vojáky. Odpovídá tomu užití letecké pumy, která má jinak sílu rozmetat i celé budovy, ale na obyčejný zákop s pár vojáky by šlo o plýtvání, a navíc o obrovský risk pilota, jemuž mohlo hrozit sestřelení.
Jelikož se na misi vydal, PVO krátkého ani středního dosahu v oblasti jistě detekována nebyla, ale prakticky nikdy nelze odhalit střelce s přenosnými systémy, takže nějaké riziko vždy existuje. K útoku přitom posloužila JDAM, což je americká letecká puma osazená konverzní sadou, díky níž doletí do vzdálenosti až 72 km, uvádí Wikipedia, a má hmotnost 230 až 910 kg.
Armádní Zpravodaj odhaduje, že na zničení podzemního skladu mohla stačit nejmenší z nich, jelikož nemohl být příliš silně chráněný. Způsobené následky ostatně ukazují kráter a zpustošené okolí. Výbuch musel část vybavení zničit, zatímco zbytek zasypat.