„Míříme k Záporoží a ničíme vše, co tankuje ukrajinskou techniku,“ tvrdí Rusové, zatímco jim Ukrajinci berou území

Dva příběhy jedné války se na přelomu června a července 2025 odehrávají současně, a přesto na opačných koncích frontové linie. Na jihu ruské jednotky tlačí směrem k Záporoží a kombinují pozemní útoky s údery na palivově-energetické zázemí. Na severu, v Sumské oblasti, ukrajinská pěchota bere zpět vesnice, které ještě před týdny kontrolovala ruská strana. Výsledek je paradox, který válku na Ukrajině provází od začátku: agresor postupuje na jednom místě, zatímco jinde ztrácí.

Čtyři střety u Kamjanského, co vlastně „tažení na Záporoží“ znamená

Když ruské zdroje mluví o postupu k Záporoží, nemluví o bojích na předměstích čtvrtmilionového města. Doložený tlak se na konci června soustředil na orichivský úsek fronty, konkrétně u obce Kamjanské. Ukrajinský Generální štáb ve svodce z 30. června zaznamenal na tomto směru čtyři bojové střety, právě v prostoru Kamjanského.

Pohled na mapu ukazuje, že Kamjanské leží zhruba 50 až 60 kilometrů od samotného Záporoží. Nejde tedy o průlom k městu, ale o postup po ose, která může zlepšovat ruský dostřel a vytvářet tlak na ukrajinský týl. Velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj už 31. května upozornil na výrazné zvýšení ruské aktivity na záporožském směru, trend tedy trvá nejméně měsíc.

Analytici z washingtonského Institutu pro studium války (ISW) v červnovém hodnocení konstatovali, že Rusko na jižní ose usiluje spíš o výhodnější pozice vůči Záporoží než o bezprostřední útok na město. Podle ISW Moskva ani podle vlastních domnělých plánů neměla Záporoží dobýt do 1. září 2025 a stále neprokazuje schopnost rychlého operačního manévru. Ruské informační ambice jsou zkrátka širší než reálné tempo postupu.

Údery na energetiku: ne jedna noc, ale celá kampaň

Ruský narativ o „ničení všeho, co tankuje ukrajinskou techniku“ se opírá o sérii útoků na energetickou a logistickou infrastrukturu, které se v druhé polovině června soustředily zejména na Kremenčucký okres v Poltavské oblasti. Nešlo o jednu dramatickou noc, ale o opakované údery:

• 15. června – zasaženy energetické a agrární objekty v Kremenčucké komunitě, poškozeny domy, auto i elektrické vedení.
• 21. června – zásah energetických zařízení v Kremenčuckém okrese, jeden člověk zraněn.
• 29. června – po kombinovaném leteckém útoku hořel podnik, bez proudu zůstalo 1 614 domácností a 58 firem v 18 obcích.

Prezident Zelenskyj označil zásahy do kremenčucké energetiky za záměrné. Cílem není jen „spálit benzín“; Rusko se snaží rozbít celý obslužný řetězec: výdejní místa, distribuci elektřiny, skladování, servis i nouzové rezervy. Efekt je reálný: zpomalení přesunů, vyšší nároky na rozptýlení techniky, improvizované zásobování. Automatické zastavení celé armády to ale neznamená.

Na ruské straně přitom Ukrajina působí podobné škody. Dronové útoky na ruský přístav Primorsk podle agentury Reuters vyřadily nejméně 40 % skladovací kapacity paliv, byť tento údaj pochází z pozdějšího období. Válka o logistiku je oboustranná.

Zatímco Rusko tlačí na jihu, Ukrajina osvobozuje na severu

Ukrajinské územní zisky se neodehrávají u Záporoží, ale o stovky kilometrů severněji. V Sumské oblasti ukrajinské jednotky v druhé polovině června osvobodily Andrijivku severně od Sum a postupovaly severně od Kindrativky. Syrskyj 22. června hovořil o útočných operacích směrem na Junakivku a o posunu o 200 až 700 metrů během jediného týdne.

ISW v hodnocení z 8. července potvrdil, že ukrajinské protiútoky v severní Sumské oblasti pokračovaly i po skončení června. Nejde tedy o jednorázový taktický výkyv, ale o soustavný tlak, který Rusko nutí reagovat na dvou vzdálených úsecích fronty současně.

Není to přímý logický rozpor: Rusko tlačí na jihu, Ukrajina vrací pozice na severu. Je to ale důkaz, že Moskva nedokáže kontrolovat celou 1 200kilometrovou linii dotyku. A právě to oslabuje ruský narativ o všeobecném vítězném postupu.

Záporoží není hlavní osa, tou je Pokrovsk

Pro zasazení ruského tlaku u Záporoží do kontextu stačí jedno srovnání. Zatímco orichivský směr zaznamenal 30. června čtyři střety, na pokrovském směru jich Generální štáb evidoval 37. Syrskyj o tři dny dříve označil Pokrovsk za nejžhavější úsek celé fronty, s minimálně 50 střety denně a soustředěním zhruba 111 tisíc ruských vojáků.

Záporožský směr je aktivní, ale v porovnání s Pokrovskem jde o vedlejší osu. Ruský narativ o „tažení na Záporoží“ tak funguje spíš jako informační operace: vytváří dojem všudypřítomného tlaku, zatímco hlavní síly se koncentrují jinde. Na orichivském úseku mezitím ruské zdroje mluví o ničení ukrajinských systémů elektronického boje a dronových uzlů a o vytváření „šedé zóny“, kde se má hůře pohybovat technika i personál. Příprava podmínek, ne průlom.

Samostatnou kapitolou zůstává Záporožská jaderná elektrárna, největší v Evropě, která je na okupovaném území už od roku 2022. MAAE v červenci 2025 zaznamenala střelbu u reaktorů a nábojnice poblíž pátého a šestého bloku. Bloky jsou v režimu studeného odstavení, ale každý vojenský incident v areálu zvyšuje riziko, které sledují i české úřady.

Rusko na záporožském směru tlačí, to je nesporné. Město Záporoží má v ruském zorném poli. Jenže mezi čtyřmi střety u Kamjanského a pádem čtvrtmilionového města leží padesát kilometrů, tisíce ukrajinských vojáků, a realita, kterou ruská propaganda raději nezmiňuje: na severu jí Ukrajinci berou zpět to, co ona sama ještě nedávno označovala za dobyté.