Mobilizační rozkazy chodí po celém Rusku. „Na frontě se hroutí jeden úsek za druhým,“ přiznávají sami Rusové

Kdo čeká zprávu o ruské armádě v rozkladu, narazí na paradox. Náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov v únoru 2026 tvrdil, že jeho vojska ničí ukrajinské formace v Konstantinovce a postupují ke Slovjansku. O dva měsíce později prohlásil, že Rusko od začátku roku zabralo přes 1 700 čtverečních kilometrů ukrajinského území. Jenže agentura Reuters k tomu dodala zásadní korekci: proukrajinské mapové odhady ukazují zhruba 592 čtverečních kilometrů a tempo postupu zpomaluje. Moskva tedy nevysílá signál zhroucení. Vysílá signál, že válku hodlá vést dál, a k tomu potřebuje lidi. Hodně lidí.

Obsílky místo mobilizace

Od 1. ledna 2026 probíhají v Rusku odvodové úkony celoročně. Samotné odjezdy branců do útvarů zůstávají ve dvou vlnách, jarní a podzimní, ale administrativa kolem nich už nezná přestávku. Jen Rosgvardija počítá pro letošní rok s 13 tisíci nováčky.

Vedle toho záložníkům přicházejí povolávací obsílky v míře, která vyvolává řeči o „tiché mobilizaci“. Právníci projektu Prizyv k sovesti, jejichž podklady v květnu 2026 zpracovala Meduza, popisují konkrétní mechanismy:

• Obsílky na „upřesnění osobních údajů“ u vojenského komisariátu
• Povolání na vojenská cvičení na základě prezidentského výnosu z prosince 2025
• Nátlak na vstup do aktivní zálohy nebo rovnou na podpis kontraktu

Formálně vyhlášenou druhou vlnu všeobecné mobilizace se v otevřených zdrojích doložit nepodařilo. Fakticky ale ruský stát rozjíždí personální aparát na plné obrátky, aniž by musel použít slovo „mobilizace“. Stačí mu k tomu stávající legislativa a celoroční odvodový režim.

Co skutečně říkají ruští velitelé

Obraz, který podávají samotní Rusové, není obraz zhroucení, je to obraz tlaku. Mluvčí skupiny Západ Leonid Šarov v prosinci 2025 prohlásil, že všechny části Kupjansku jsou pod kontrolou ruské armády a ukrajinské jednotky zůstávají blokované v budovách ve čtvrti Jubilejnyj. Gerasimov v únoru 2026 hovořil o postupu skupiny Jih ke Slovjansku.

Klíčové je, co z toho plyne a co ne. Ruská strana mluví o postupu, ne o kolapsu vlastních pozic. Slovo „hroutí se“ v těchto primárních výrocích nezaznívá. Současně ale Reuters upozorňuje, že ruské bojové účty nelze nezávisle ověřit a nezávislé mapy ukazují podstatně menší zisky. Rozpor mezi tím, co Moskva hlásí, a tím, co ukazují satelitní data, je letos výraznější než kdy dřív.

Podle nás je právě tady jádro příběhu: Rusko současně hlásí úspěchy a současně si buduje personální zázemí na roky dopředu. To není chování armády, která vyhrává. Ale není to ani chování armády, která se hroutí. Je to chování státu, který se připravuje na válku na opotřebení bez jasného konce.

Dron jen pár metrů od reaktoru

Koncem května 2026 zasáhl dron strojovnu šestého energobloku Záporožské jaderné elektrárny. Vedení ZAES tvrdilo, že místo zásahu bylo jen několik metrů od reaktoru. Ukrajina útok popřela, Rosatom ho připsal ukrajinskému bezpilotnímu prostředku.

Rozhodující slovo měla IAEA. Její inspektoři, kteří jsou v areálu přítomni, podle AP viděli poškození vnější části strojovny odpovídající zásahu dronem. Radiace zůstala na normální úrovni. Agentura požádala o přístup dovnitř budovy.

Zásah strojovny není totéž co průnik do reaktorové budovy. Scénář „nového Černobylu“ z doložených faktů neplyne. Plyne z nich ale další zvýšení jaderného rizika v areálu, který je od roku 2022 de facto rukojmím války.

Do eskalační spirály pak vstoupil Dmitrij Medveděv. Na síti X napsal o „symetrických úderech“ na ukrajinské i natovské jaderné elektrárny. Žádný souběžný krok ruského vojenského velení, který by ukazoval na přípravu takového scénáře, se doložit nepodařilo. Jde o politicko-odstrašovací rétoriku, ale o rétoriku, která posouvá práh toho, co je v ruském veřejném prostoru vyslovitelné.

Co to znamená pro Česko

Záporožská elektrárna leží přes tisíc kilometrů od českých hranic. SÚJB výslovně uvádí, že válka na Ukrajině nemá aktuálně na radiační situaci v ČR prakticky žádný vliv. Denně prováděné modely ukazují, že ani případná radiační mimořádná událost na ukrajinském jaderném zařízení by nevyžadovala na území Česka neodkladná ochranná opatření. Sledovat situaci má smysl, panikařit ne.

Širší důsledek je jiný. Rusko, které celoročně odvádí, tlačí záložníky ke kontraktům a rozšiřuje personální základnu, se nepřipravuje na rychlý konec konfliktu. Pro Česko to znamená delší horizont nejistoty: dočasná ochrana pro lidi z Ukrajiny je v EU prodloužena do března 2027 a debata o dalším prodloužení přijde dřív, než si většina politiků přeje.

Moskva nehroutí frontu a nehroutí se. Škáluje válku, personálně, rétoricky i jaderným zastrašováním. A právě to je zpráva, kterou stojí za to číst pozorně.