Moskva tvrdí, že je připravena jednat, ale mír nechce. Putin je válečný štváč, který hodlá prodlužovat vraždění Ukrajinců

Dne 23. července 2026 si v Manile na okraj summitu ASEAN podali ruku americký ministr zahraničí Marco Rubio a jeho ruský protějšek Sergej Lavrov. Ruská delegace po schůzce prohlásila, že Moskva je „připravena k politickému a diplomatickému urovnání konfliktu“. O den později vystoupil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov a řekl něco docela jiného: Rusko bude dál bojovat vojenskými prostředky, dokud nedosáhne svých cílů. Použil formulaci „do totálního vítězství“. Dvě věty, které se navzájem vylučují, a přesně v tom spočívá jádro problému.

Diplomacie jako zbraň, ne jako cesta k míru

V ruském podání dnes „jednat“ neznamená „ukončit válku“. Znamená to udržet si diplomatický kanál, skrze který lze tlačit na protistranu, zatímco na frontě pokračuje opotřebovací válka. Moskva se po manilském jednání odvolávala na své dřívější návrhy a odmítala další vyzbrojování Ukrajiny, jinými slovy požadovala, aby Západ přestal pomáhat napadenému státu, zatímco agresor bude dál střílet. Když koncem července pronikla na veřejnost informace o americko-ukrajinském návrhu vzdušného příměří, Kreml reagoval jediným slovem: „předčasné.“

Tady nejde o slovní hru. Jde o záměrnou strategii, ve které diplomacie slouží jako nástroj nátlaku, nikoli jako nástroj míru. Peskovova slova o totálním vítězství nejsou přeřeknutí. Jsou programem.

Čísla, která mluví za Kreml hlasitěji než Lavrov

Zatímco Moskva mluví o připravenosti jednat, rakety a drony dál dopadají na ukrajinská města. Podle OHCHR byl květen 2026 měsícem s nejvyšším počtem civilních obětí na Ukrajině od dubna 2022. V červnu situace ještě zesílila: nejméně 293 zabitých a 1 990 zraněných civilistů. Volodymyr Zelenskyj na červnovém setkání s britským premiérem Starmerem, francouzským prezidentem Macronem a německým kancléřem Merzem v Londýně mluvil o masivních raketových a dronových útocích na ukrajinská města a obce.

U fronty to nevypadá o nic lépe. Ukrajinské ministerstvo obrany v červenci oznámilo, že od začátku roku vybudovalo přes tisíc kilometrů antidronové ochrany klíčových zásobovacích tras. Není to statistika z mírového světa, je to důkaz, že každý kilometr silnice v blízkosti fronty je pod hrozbou FPV dronů. U Pokrovsku, jednoho z nejtvrdších úseků, pokračovaly ruské pokusy o dobytí města ještě v březnu a situace se od té doby zásadně nezměnila.

Analytici z IISS to pojmenovali přesně: dnešní stav není pat, ale opotřebovací válka v nestabilní rovnováze, která generuje další eskalaci. Chatham House pracuje se scénáři „dlouhé války“ a „zmrazeného konfliktu“, tedy stavu, kdy se nebojuje s plnou intenzitou, ale politické a bezpečnostní příčiny zůstávají nevyřešené. Ani jeden z těchto scénářů neznamená mír.

Co by skutečný mír vyžadoval, a proč ho Moskva nenabízí

Pařížská deklarace z ledna 2026, podepsaná Koalicí ochotných, Ukrajinou a USA, stanovila minimální podmínky pro skutečný mírový rámec: úplné a ověřitelné příměří, nezávislý monitorovací mechanismus, konec útoků na civilní a energetickou infrastrukturu a bezpečnostní záruky, které by bránily opakování agrese. Kyjev opakovaně navrhoval příměří jako test, velikonoční příměří v dubnu 2026 bylo jedním z nich.

Moskva nesplnila ani jednu z těchto podmínek. Nenavrhla příměří. Nepřijala monitoring. Nepřestala útočit na města. Místo toho nabídla „připravenost čekat na nové americké návrhy“, tedy přenesla odpovědnost na Washington a mezitím pokračovala v tom, co dělá od února 2022.

Zelenskyj v dubnu 2026 řekl větu, která shrnuje situaci přesněji než jakékoli diplomatické komuniké: „Jen významné finanční ztráty mohou Rusko donutit uvažovat o opuštění války.“ Analýza IISS z května 2026 mu dává za pravdu, současný ruský válečný kurz je podle ní ekonomicky pravděpodobně neudržitelný. Jenže „pravděpodobně neudržitelný“ neznamená „zítra skončí“. Znamená to měsíce, možná roky dalšího umírání.

Praha to vidí střízlivě

Český ministr zahraničí Petr Macinka při návštěvě Kyjeva v lednu 2026 formuloval postoj Prahy bez diplomatických kudrlinek: Ukrajina už prokázala vůli válku ukončit, teď je čas na ruské ústupky. Když v dubnu ruská strana vyhrožovala českým firmám, MZV si předvolalo ruského velvyslance a výslovně konstatovalo, že ruská válka vedla k vážnému zhoršení bezpečnostní situace v celé Evropě.

Pro Česko to má i praktický rozměr. Macinka v Kyjevě označil protidronovou obranu za zásadní bezpečnostní prioritu české vlády. Válka na Ukrajině není vzdálený konflikt, je to laboratoř hrozeb, které mohou dorazit i k nám. A „zmrazená“ válka by neznamenala návrat k předválečné normalitě. Znamenala by permanentní napětí na východním křídle NATO.

Proč se kanály přesto udržují otevřené

I při mizivé důvěře v ruské úmysly mají diplomatické kanály smysl. Ne proto, že by kdokoli věřil Peskovově „totálnímu vítězství“ jako vyjednávací pozici, ale proto, že přes tyto kanály se řeší výměny zajatců, sonduje se prostor pro dílčí dohody a testuje se, zda existuje jakýkoli bod, na kterém by se dalo stavět. Kyjev k 26. červnu 2026 uváděl přes 9 500 osob navrácených z ruského zajetí od začátku plnohodnotné invaze. Každý z nich je důvod, proč telefon mezi Washingtonem a Moskvou nezavěsit.

Ale zaměňovat udržování kanálu za cestu k míru je nebezpečná iluze. Dokud Kreml veřejně oznamuje pokračování bojů do totálního vítězství, dokud rakety dopadají na ukrajinská města a dokud civilní oběti rostou měsíc od měsíce, slova o „připravenosti jednat“ jsou jen další zbraní v arzenálu muže, který válku začal a nemá v úmyslu ji ukončit.