Sergej Surovikin, muž, kterému ruská média přisoudila přezdívku „generál Armagedon“, se po měsících v severoafrickém Alžírsku znovu objevuje ve hře o budoucnost ruského velení na Ukrajině.
Když v říjnu 2022 ruské ministerstvo obrany poprvé v historii invaze veřejně jmenovalo jediného velitele celé operace, padlo právě Surovikinovo jméno. Generál, který si pověst vybudoval brutálními bombardovacími kampaněmi v Sýrii, dostal za úkol stabilizovat frontu po sérii ponižujících ruských porážek. Zvládl to organizovaným ústupem z pravého břehu Dněpru u Chersonu, centralizací velení a rozjezdem systematických úderů na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Pak přišla wagnerovská vzpoura, podezření z vazeb na Jevgenije Prigožina a pád do nemilosti. Teď se ale zdá, že Kreml svého nejtvrdšího generála potřebuje znovu.
Z kobercových náletů v Sýrii na ukrajinské bojiště
Přezdívka „generál Armagedon“ nevznikla náhodou. Surovikin velel ruským silám v Sýrii, kde byl spojován s taktikou plošného bombardování civilních oblastí; Reuters výslovně psal o „taktice kobercového bombardování“. Aleppo, Idlib, východní Ghúta, města, nad kterými jeho letadla operovala, se stala synonymem pro bezohledné ničení. Právě tato pověst ho v očích Kremlu kvalifikovala pro Ukrajinu.
Na podzim 2022 převzal velení v momentě, kdy ruská armáda ztrácela území tempem, které Moskvu šokovalo. Během necelých tří měsíců udělal tři věci: sjednotil roztříštěné velení, nařídil bolestivý, ale organizovaný ústup z Chersonu a spustil vlnu raketových úderů na ukrajinské elektrárny, teplárny a rozvodny. Civilisté mrzli, ale frontová linie se stabilizovala. Nelítostný? Bezpochyby. Efektivní v krizové situaci? Podle analýzy americké Kongresové výzkumné služby byl „široce považován za jednoho z nejschopnějších ruských velitelů“.
Wagnerovská vzpoura a cesta do Alžírska
Všechno se změnilo 23. června 2023. Když Prigožinovi wagnerovci pochodovali na Moskvu, Surovikin natočil video, ve kterém je vyzval, aby se zastavili a vrátili na základny. Jenže to nestačilo. Podle amerických zpravodajských informací citovaných deníkem New York Times existovalo podezření, že o chystané vzpouře věděl předem. Důkaz veřejně předložen nebyl, ale pro Kreml stačilo podezření.
V říjnu 2023 ministerstvo obrany potvrdilo, že Surovikina ve funkci šéfa Vzdušně-kosmických sil nahradil generálplukovník Viktor Afzalov. Generál Armagedon zmizel z veřejného prostoru. Ne však úplně. V prosinci 2024 server Africa Intelligence napsal, že v Alžíru fakticky supluje nepřítomného ruského velvyslance. A 9. května 2025 se jeho tvář objevila na fotografiích telegramového kanálu ruské ambasády v Alžíru s popiskem „vedoucí skupiny ruských vojenských poradců a specialistů“. Nešlo tedy o zlatou klec ani o vyhnanství. Spíš o řízený mrazák: člověk mimo reflektory, ale stále ve službě, stále užitečný.
Gerasimov zůstává, ale prostor se otevírá
Spekulace o Surovikinově návratu do ukrajinského velení se zintenzivnily kolem jednoho data: 8. září 2025, kdy náčelníku generálního štábu Valeriji Gerasimovovi bylo sedmdesát let. Jenže automatický odchod do důchodu se nekonal. Federální zákon č. 388-FZ z roku 2021 umožňuje generálům armády pokračovat ve službě na základě rozhodnutí prezidenta. A Putin signál kontinuity vyslal jasně, téhož dne Gerasimovovi udělil Řád odvahy. Podle deníku Vedomosti citovaného The Moscow Times jeho službu pravděpodobně prodloužil.
To ale neznamená, že se kolem Gerasimova neotevírá prostor. Surovikin nemusí být jeho nástupcem v čele generálního štábu; veřejné potvrzení takového scénáře neexistuje. Může ale dostat roli, která odpovídá jeho profilu: operační plánování, koordinace vzdušně-raketové kampaně, dohled nad obranným uspořádáním. Přesně to, co uměl na podzim 2022.
Co „vyhrát válku“ znamená v kremelském slovníku
Jeden generál válku nezvrátí. To není redakční klišé, ale závěr, ke kterému docházejí jak americká kongresová analýza, tak studie Carnegie Endowment o ruské vojenské adaptaci. Ruská armáda se v obraně adaptovala výrazně lépe než v ofenzivě: vrstvené zákopy, minová pole, takzvaná Surovikinova linie na jihu Ukrajiny dokázaly zpomalit ukrajinský protiútok v létě 2023 na minimum. Ale ofenzivní zisky? Přírůstkové, měřené ve stovkách metrů denně, zaplacené neúměrnými ztrátami.
Pokud se Surovikin do ukrajinského velení skutečně vrací, nejde o příchod zázračného stratéga, který zlomí patovou situaci jedním tahem. Jde o signál, že Kreml znovu sází na model, který tento generál ztělesňuje: bezohledné opotřebování protivníka, systematické ničení civilní infrastruktury, centralizované velení a trpělivou obranu. Cílem není bleskové vítězství. Cílem je učinit válku pro Ukrajinu tak drahou a vyčerpávající, aby Kyjev přistoupil na jednání z horší pozice.
Co to znamená pro Česko a Ukrajinu
Případné zesílení ruského opotřebovacího modelu by pro střední Evropu znamenalo především vyšší tlak na protivzdušnou obranu Ukrajiny a na pokračování západní vojenské pomoci. Česká vláda zatím signalizuje opak ústupu: premiér Fiala v květnu 2025 po jednání se Zelenským potvrdil pokračování muniční iniciativy i výcviku ukrajinských pilotů, ministerstvo zahraničí v červnu 2025 oznámilo záměr dodat více velkorážové munice než v předchozím roce a v září 2025 kabinet schválil Program Ukrajina 2026–2030 s alokací miliardy korun ročně.
Generál Armagedon je pro Kreml cenný právě tehdy, když cílem není válku ukončit, ale protáhnout ji a učinit co nejbolestivější. Jestli mu to Putin skutečně znovu svěří, záleží na tom, zda Západ dokáže držet tempo podpory. Zatím drží.