NATO kvůli Rusku transformovalo bezpečnostní protokol v Pobaltí. Belgie tam poslala dalších šest F-16

Šedesát pět let fungovala ochrana pobaltského nebe v režimu Air Policing: stíhačky spojenců hlídkovaly, identifikovaly podezřelá letadla a v případě potřeby je zachytávaly. Šlo o mírový dohled nad vzdušným prostorem tří zemí, které vlastní nadzvukové letectvo nemají. Letos v červenci na summitu v Ankaře NATO tento formát zrušilo a nahradilo ho něčím podstatně robustnějším, plnohodnotnou misí Air Defence, napojenou na integrovaný systém protivzdušné a protiraketové obrany celé Aliance. Belgických šest F-16, které 29. října posílilo už přítomný italský kontingent v Šiauliai, je první viditelnou provozní podobou této změny.

Od hlídkování k vrstvené obraně

Rozdíl mezi starým a novým režimem není kosmetický. Air Policing reagovalo primárně na letadla: ruské bombardéry testující reflexy NATO, transportní stroje bez transpondéru, občasný průzkumný let. Nová mise Air Defence pokrývá celé spektrum vzdušných hrozeb: bezpilotní prostředky, řízené střely, v širším aliančním rámci i balistické rakety. Nezávisí jen na stíhačkách v pohotovosti. Zapojuje pozemní systémy protivzdušné obrany, námořní prostředky, senzorové sítě i specializované jednotky proti dronům.

Velení přešlo pod přísnější alianční strukturu, Combined Air Operations Centre pod SACEUR, s rozšířenými pravomocemi pro rychlejší reakci. NATO přitom zdůrazňuje, že jakékoli skutečné použití síly nadále podléhá politické autorizaci Severoatlantické rady. Nejde tedy o blanketní licenci k sestřelu, ale o kratší rozhodovací smyčku v systému, který dřív na drony zkrátka nebyl stavěný.

Proč právě teď a proč kvůli Rusku

Cesta k transformaci trvala roky, ale zrychlila ji série konkrétních událostí. V září 2025 NATO zaznamenalo bezprecedentní vlnu narušení vzdušného prostoru na východním křídle ruskými drony a letadly. Odpovědí bylo spuštění operace Eastern Sentry, přemosťovacího režimu zvýšené ostražitosti táhnoucího se od Baltu po Černé moře.

Na jaře 2026 ministři obrany Litvy, Lotyšska a Estonska ve společném prohlášení otevřeně tlačili na urychlené posílení obrany proti dronům. Nebyl to abstraktní apel. V květnu a červnu alianční stíhačky z baltické mise zasahovaly proti dronům nad Estonskem a Lotyšskem. V srpnu NATO řešilo porušení vzdušného prostoru Polska a Rumunska. Generální tajemník Mark Rutte v říjnu sice řekl, že Aliance nevidí bezprostřední hrozbu útoku na své území, ale zároveň potvrdil další dronový incident nad Estonskem. Právě tento rozpor, žádná invaze, ale opakované reálné incidenty, definuje dnešní bezpečnostní prostředí v regionu.

NATO samo označuje Rusko za „nejvýznamnější a přímou hrozbu pro bezpečnost spojenců“. Transformace mise je přímým důsledkem tohoto hodnocení.

Deset stíhaček v Šiauliai místo čtyř

Konkrétní čísla ukazují rozsah změny. Od 31. července 2026 držela první rotaci nové mise v Šiauliai Itálie se čtyřmi Eurofightery EF-2000 a zhruba dvěma sty vojáky. Vystřídala Francii a Rumunsko, přičemž odcházející rumunský posilový detašmán čítal šest F-16 a asi sto příslušníků.

Koncem října dorazila belgická posila: šest F-16 a přibližně sto vojáků. Počet stíhaček na základně tak vzrostl ze čtyř na deset. Zajímavý detail: belgický operační plán na rok 2026, schválený v prosinci 2025, počítal se standardním detašmánem čtyř F-16. Finální nasazený balík byl o polovinu větší. Veřejně dostupné zdroje nevysvětlují, proč se počet navýšil, ale kontext mluví sám: nová mise vyžaduje víc strojů pro víc paralelních úkolů a delší pohotovost.

Změna se přitom netýkala jen Litvy. Na estonské základně Ämari se 1. srpna rozběhla turecká čtyřměsíční rotace F-16 v rámci téhož nového režimu Air Defence. Obě hlavní pobaltské základny tak přešly na nový formát prakticky současně.

Co to znamená pro Česko

Česká republika není v pobaltské vzdušné obraně nováčkem. V letech 2009, 2012 a naposledy 2019 držela rotaci Baltic Air Policing; v Ämari tehdy operovalo pět Gripenů s mandátem do 95 vojáků. Pro rok 2026 se nám v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat potvrzenou novou pobaltskou rotaci. České letectvo aktuálně nese jiný alianční úkol: pokračující ochranu slovenského vzdušného prostoru.

Transformace mise ale na Česko dopadá nepřímo. Obranná strategie ČR počítá s integrací nadzvukového letectva do aliančního systému NATINAMDS, s vlastní pozemní protivzdušnou obranou a s plněním spojeneckých cílů schopností. Vyšší nároky na interoperabilitu, protidronovou obranu a připravenost přispět do rotačních misí se budou týkat i Prahy. Otázka nezní jestli, ale kdy.

Systémová přestavba, ne jednorázové gesto

Šest belgických F-16 na litevské základně je symptom, ne příčina. Za nimi stojí rozhodnutí, které NATO přijalo na summitu v Ankaře a které mění samotnou logiku obrany východního křídla, od reaktivního hlídkování k vrstvené obraně schopné čelit dronům, střelám i konvenčním letounům současně. Eastern Sentry, AWACS nad celým východním křídlem, fregaty, pozemní systémy PVO, to všechno jsou součásti jednoho celku.

Pobaltí dnes není místem, kde hrozí invaze. Je místem, kde se v reálném provozu testuje, jestli nová alianční architektura funguje.