NATO staví digitální zeď od Finska po Rumunsko. Umělá inteligence bude sledovat celou ruskou armádu v reálném čase

Nejde o betonovou bariéru ani o plot s ostnatým drátem. „Digitální zeď“, o které se mluví, je ve skutečnosti rozprostřená obranná architektura s označením EFDI (Eastern Flank Deterrence Initiative). Její uzly tvoří satelity, průzkumné drony, radary, pozemní senzory, kamery a systémy elektronického průzkumu, které mají být propojeny společnou datovou páteří a řízeny pomocí umělé inteligence. Dokumenty, které měl k dispozici německý BILD, popisují systém schopný okamžitě křížit záběry z dronu se satelitními a radarovými daty a během sekund nabídnout veliteli nejvhodnější prostředek k zásahu. Oficiální stránka amerického velitelství USAREUR-AF mluví o „datové síti v reálném čase“ a „velení a řízení s podporou umělé inteligence“. Právě tohle je ta zeď, neviditelná, ale potenciálně účinnější než jakákoli fyzická překážka.

Oblouk od Arktidy po Černé moře

Geografický záběr EFDI kopíruje osu aliančního východního křídla. Od finsko-ruské hranice, která se po vstupu Finska do NATO v roce 2023 protáhla o více než 1 300 kilometrů, přes Estonsko, Lotyšsko, Litvu a Polsko až po Rumunsko a černomořský prostor. NATO v tomto pásu drží devět mnohonárodních bojových uskupení a právě sem směřuje i nová digitální vrstva.

Formulace „sledování celé ruské armády“ přitom neznamená doslovný dohled nad každým ruským útvarem od Kaliningradu po Vladivostok. Cílem je pokrýt celé spektrum ruských sil, které by mohly ohrozit východní křídlo: pozemní jednotky v západním a severozápadním vojenském okruhu, námořní síly v Baltském a Černém moři, letecké prostředky i raketové systémy. Sam Rosenberg, důstojník USAREUR-AF a jeden z tvůrců konceptu, v rozhovoru pro Small Wars Journal vysvětluje EFDI jako odpověď na očekávanou ruskou strategii „soustředění sil a hybnosti“, tedy na scénář, kdy by Moskva soustředila velkou sílu a pokusila se o rychlý průlom dřív, než aliance stihne zareagovat.

Tři vrstvy: detekce, narušení, zničení

Koncept EFDI počítá s takzvanou „bezosádkovou zónou“ na první linii. Její architektura má tři vrstvy:

• Detekce – elektrooptické, infračervené a akustické senzory na zemi, dlouhovýdržové drony ve vzduchu, satelitní snímky z orbity. Všechno proudí do společného datového fondu.
• Narušení – levnější bezpilotní systémy a robotické platformy, které mají zpomalit a opotřebit útočníka ještě před kontaktem s hlavními aliančními silami.
• Zničení – AI vybere nejvhodnější efektor, ať už jde o dělostřelectvo, letoun, nebo řízený prostředek, a navede ho na cíl.

Klíčová je rychlost celého řetězce. Dosavadní model „vidět, schválit, udeřit“ vyžadoval zdlouhavé předávání informací mezi štáby. EFDI má tento cyklus stlačit na zlomek dosavadního času díky datové fúzi a automatizovanému vyhodnocení. Major Matt Blubaugh z americké armády v Evropě to při cvičení na finsko-ruské hranici popsal jako „autonomní síť efektorů“, kde výpadek jednoho uzlu automaticky převezmou ostatní.

Důležité je ale zdůraznit, že bezpilotní zóna nenahrazuje tanky, dělostřelectvo ani vojáky. Rosenberg i Blubaugh výslovně říkají, že EFDI doplňuje stávající regionální plány a bojová uskupení, nenahrazuje je.

NATO nebylo slepé, ale potřebuje být rychlejší

Aliance samozřejmě ani dosud neoperovala naslepo. Systém společného zpravodajského průzkumu JISR funguje roky, alianční letouny NISRF letos na jaře létaly z Norska a Finska a vyprodukovaly stovky analytických výstupů v rámci operace Eastern Sentry. NATO rovněž buduje nástupce systému AWACS, federovanou architekturu AFSC, která má integrovat vzdušné, pozemní i vesmírné senzory do jednoho celku.

EFDI ale přináší něco jiného: hustší, pozemně orientovanou síť specificky pro východní křídlo, se silnějším zapojením bezpilotních prostředků a s datovou páteří, která umožní sdílet informace přeshraničně v reálném čase. Nejbližší americkou paralelou je koncept JADC2 a armádní Project Convergence, kde americká armáda testuje sdílený operační obraz a zrychlení rozhodování pomocí AI a automatizace. EFDI aplikuje podobnou logiku, ale regionálně a aliančně, napříč armádami desítek zemí s různou technikou, jazyky a procedurami.

Kde je projekt dnes a co Česko

Program v létě 2026 už není jen papír. V dubnu a květnu proběhlo cvičení Sword 26, které EFDI „operacionalizovalo“ v praxi. V červnu se v německém Wiesbadenu konal hackathon zaměřený na datovou páteř systému. Ve dnech 8. a 9. července hostila Bratislava pátý pilotní projekt v rámci alianční Task Force X, která slouží jako mechanismus pro přenos zralých technologií z testů do reálných operací. Na Slovensku NATO testovalo drony, roboty a komunikační systémy přímo v terénu.

Konkrétní termín plné operační schopnosti veřejně znám není. Podle nás je ale zřejmé, že tempo je vysoké, od konceptu k pilotům a cvičením uplynuly měsíce, nikoli roky.

Co se týče České republiky, přímé veřejné potvrzení o konkrétním českém uzlu v architektuře EFDI jsme nedohledali. Čeští vojáci ale slouží v aliančních bojových uskupeních v Lotyšsku, Litvě i na Slovensku, tedy přímo v pásu, který má EFDI pokrývat. Hackathon datové páteře výslovně zmiňuje sdílení informací „mezi námi a našimi spojenci kdekoli na světě“, takže alianční přístup pro ČR je logický, byť zatím jde o dedukci, ne o potvrzený detail.

Může Rusko zeď obejít?

Právě s tím NATO počítá. Oficiální politika integrované protivzdušné a protiraketové obrany výslovně řeší kybernetické útoky a elektromagnetické rušení a staví architekturu na principu odolnosti už od návrhu. Koncept „sítě efektorů“ je záměrně navržen tak, aby ztráta jednoho senzoru nebo jednoho uzlu neznamenala oslepení celé sítě; jeho funkci převezmou ostatní prvky.

Cílem tedy není nezničitelnost, ale redundance a adaptabilita. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala, jak rychle se obě strany učí rušit drony, zaslepovat senzory a ničit komunikační uzly. EFDI na tyto lekce reaguje, a právě proto staví na množství levných, nahraditelných prostředků místo na několika drahých a zranitelných platformách.

Ankarská deklarace ze summitu NATO z 8. července 2026 potvrzuje investice do modelů umělé inteligence a interoperabilního válečného cloudu napříč celou aliancí. Digitální zeď na východním křídle není izolovaný experiment jednoho velitelství. Je to součást širší proměny NATO v alianci, která chce rozhodovat rychleji než protivník, a právě v tom vidí svou hlavní výhodu.