Německá firma tvrdila, že z Ruska odešla. Stále pomáhá vyrábět Su-30SM, S-400 i plutonium pro jaderné zbraně

Rodinná firma z bádensko-württemberského Albstadtu, založená roku 1898, patří k evropské špičce ve výrobě vrtáků, fréz a nástrojů ze slinutých karbidů a diamantu. Ročně utržila přes miliardu eur, zaměstnávala více než osm tisíc lidí a její katalog pokrýval prakticky celé spektrum průměrů a hloubek vrtání, které moderní strojírenství potřebuje. 24. května 2022, tři měsíce po zahájení ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu, Gühring na svém webu oznámila, že se „zcela stahuje z ruského trhu“, „opouští lokální společnost“ a „ukončuje všechny obchodní vztahy s podniky v Rusku“. Jenže šetření, které The Insider publikoval v červenci 2026, ukazuje, že tok zboží nikdy skutečně nepřestal, jen změnil trasu, jméno a prostředníky.

Prohlášení versus realita: co znamená „dekonsolidace“

Gühring v odpovědích pro The Insider vysvětlila, že ruskou dceřinou společnost k 30. červnu 2022 „dekonsolidovala“, přestala ji zahrnovat do skupinových účetních výkazů a tvrdila, že nad ní ztratila právní i praktickou kontrolu. Samo o sobě to ale neznamenalo fyzické přerušení dodavatelského řetězce. Ruská entita Tool Company Gut si ponechala web guhring.ru, skladové zásoby, kontakty na zákazníky i know-how. Americký úřad OFAC ji ještě k 30. červenci 2026 evidoval na sankčním seznamu právě s touto doménou.

Starší šetření The Insider z února 2024 zdokumentovalo, že po červnu 2022 proudily nástroje Gühring do Tool Company Gut přes turecké prostředníky. Celková hodnota tohoto dovozu činila nejméně 20,98 milionu dolarů, tedy zhruba půl miliardy korun. Formální odchod z trhu tak vypadal spíš jako přesměrování zásilky než jako skutečné přerušení obchodu.

Mobula: nová firma, starý šéf, stejný katalog

Novější fáze schématu je ještě výmluvnější. Po amerických sankcích na Tool Company Gut z října 2024 převzala štafetu firma Mobula, kterou vlastní Jurij Guljajev, bývalý šéf ruské pobočky Gühring. Mobula sídlila v sousedních prostorách jako někdejší pobočka, používala totéž telefonní číslo a ve své účetní závěrce přímo uvedla Tool Company Gut jako „spřízněnou stranu“. Její produktová řada SuperGut nesla katalogová čísla nápadně shodná s řadou Gühring SuperLine.

Nástroje tentokrát přicházely z Indie přes firmu Victools Inc. a z Číny přes Shanghai Zhuangyu Mechanical and Electrical Equipment Co. Podle celních záznamů z prosince 2023 dorazilo do Ruska 690 kilogramů nástrojů Gühring s fakturovanou hodnotou přes 28 milionů rublů. Tržby Mobuly v roce 2025 dosáhly 1,926 miliardy rublů, přibližně 450 milionů korun. Gühring na dotazy odpověděla, že u svého čínského partnera nenašla porušení. Digitální a personální stopy ale vyprávějí jiný příběh.

Kam nástroje míří: od leteckých motorů po jaderný komplex

Klíčové není jen to, že zboží proudí, ale kam. The Insider v období 2015–2023 dohledal 280 kontraktů na nákup nástrojů Gühring ruskými podniky. Mezi odběrateli figuruje moskevský závod Salyut, který vyrábí proudové motory AL-31 pro stíhačky Su-27, víceúčelové Su-30SM i palubní Su-33. Letoun Su-30SM, dvousedadlový víceúčelový bojový letoun s doletem kolem 3 000 kilometrů a maximální rychlostí Mach 2 (přibližně 2 450 km/h), tvoří páteř ruského taktického letectva a aktivně operuje nad Ukrajinou. Bez přesně obrobených lopatek turbíny a dalších komponent motoru nelze udržet sériovou výrobu ani generální opravy.

Mezi odběrateli byly podle šetření i podniky vyrábějící systémy protivzdušné obrany S-300 a S-400 Triumf. Systém S-400 představuje nejpokročilejší ruský protiletadlový komplex s udávaným dosahem až 400 kilometrů, srovnatelný s americkým systémem Patriot PAC-3, který ovšem pracuje na odlišném principu navedení. Výroba radarových antén, naváděcích hlavic i nosných konstrukcí vyžaduje přesné obrábění kovů, k němuž slouží právě nástroje typu, jaký Gühring dodává.

Nejtěžší řádek v seznamu odběratelů patří podniku PO Majak. Podle profilu organizace NTI hrál Majak klíčovou roli v sovětském jaderném zbrojním programu a jeho závod 20 zůstává zapojen do výroby štěpných komponent pro ruský program jaderných zbraní. Gühring nedodávala plutonium, dodávala vrtáky a frézy podniku, který s plutoniem pracuje.

Proč záleží na každém vrtáku: achillova pata ruské zbrojovky

Analytici Chatham House označují obráběcí stroje a přesné nástroje za jednu z nejcitlivějších slabin ruského vojensko-průmyslového komplexu. Rusko je stále silně závislé na dovozu; čínské alternativy bývají levnější, ale kvalitativně slabší, a plnou šíři sortimentu západních výrobců nepokrývají. RUSI ve své analýze doplňuje, že bez importu by Rusko mělo výrazně omezenější kapacitu nahrazovat moderní techniku ztracenou na frontě.

Každý funkční kanál, který udržuje ruskou přesnou výrobu motorů, hlavní, naváděcích komponent a dalších kovových dílů, prodlužuje schopnost Moskvy vést válku, která v létě 2026 trvá už déle než čtyři roky. Naše dedukce je přímočará: formální „dekonsolidace“ je pro válečný průmysl irelevantní, pokud zboží dál dohledatelně končí v halách, kde se rodí stíhačky, rakety a jaderné komponenty.

Český kontext: nejsme jen diváci

Gühring není izolovaný případ. Investigace.cz popsala obdobné vzorce u českých strojírenských firem, včetně schémat přes Turecko a Kyrgyzstán. The Insider s portálem VoxPot zdokumentoval pokračující servis strojů české skupiny Alta pro ruské výrobce tanků v Uralvagonzavodu. A nejde jen o mediální odhalení: v září 2025 Národní centrála proti organizovanému zločinu oznámila trestní stíhání šesti fyzických a jedné právnické osoby kvůli vývozu sedmi důlních strojů do Ruska přes prostředníky v jiných zemích.

Evropská komise přitom výslovně říká, že ochrana před odpovědností neplatí tam, kde firma neprovedla odpovídající prověrku a opomněla i jednoduché kontroly. 23. července 2026 EU přijala už jednadvacátý balík sankcí proti Rusku, který dál zpřísňuje postih obcházení a přidává desítky entit ze třetích zemí. Právní prostor pro postih firem typu Gühring se zužuje s každým dalším balíkem.

Firma, která veřejně oznámí úplný odchod z Ruska, ale jejíž nástroje se o čtyři roky později stále nacházejí v ruských zbrojovkách pod jiným jménem a se stejnými katalogovými čísly, má problém větší než účetní, má problém s věrohodností. A možná brzy i s prokuraturou.