Německé automobilky se transformují na zbrojovky. Kvůli krizi opakují scénář z druhé světové války

Šéf Mercedesu Ola Källenius v polovině května 2026 řekl Wall Street Journalu, že je jeho firma ochotná vstoupit do obranné výroby, pokud to bude dávat ekonomický smysl. O den dřív magazín Spiegel přinesl zprávu, že francouzsko-německý zbrojní gigant KNDS jedná o převzetí mercedesáckého závodu v Ludwigsfelde u Berlína. A Volkswagen je ještě dál: u jeho závodu v Osnabrücku už probíhají intenzivní rozhovory s obrannými firmami, včetně izraelského Rafaelu, který tam chce vyrábět díly pro systém Iron Dome. Dva největší německé automobilové koncerny tak souběžně testují cestu, kterou jejich předchůdci naposledy prošli v roce 1939.

Krize, která otevřela dveře zbrojařům

Německý automobilový průmysl prožívá nejhlubší strukturální krizi za poslední dekády. Mezi červnem 2024 a červnem 2025 ztratil podle společného prohlášení VDA a IG Metall přes 50 tisíc pracovních míst. Mercedesu v roce 2025 spadl provozní zisk o 57 % a tržby o 9 %. Volkswagen ve svých výsledcích za loňský rok mluví o „fundamentálně změněném“ prostředí v Číně, amerických clech a pomalejším náběhu elektromobility.

Výsledkem je přebytek výrobních kapacit. Závody, které ještě nedávno chrlily kabriolety a dodávky, dnes jedou na zlomek svého potenciálu. A právě tato nevyužitá infrastruktura, haly, lisovny, lakovny a tisíce kvalifikovaných dělníků, se stala tím, co evropský obranný průmysl zoufale potřebuje. Berlín vyčlenil stovky miliard eur na obnovu armády po dekádách zanedbání. Poptávka po výrobní kapacitě je obrovská. Nabídka dosud chyběla.

Dva koncerny, dva různé scénáře

Volkswagen je v konkrétních krocích dál. Na březnovém veletrhu Enforce Tac ukázal vojenské konceptové prototypy vyvinuté v Osnabrücku. Šéf koncernu Oliver Blume 29. dubna potvrdil, že od roku 2027 se tam přestanou vyrábět modely VW a rozhodnutí o budoucnosti závodu padne ještě letos. Reuters koncem dubna informoval o letter of intent s izraelským Rafaelem, který chce v Osnabrücku vyrábět komponenty pro protiraketový systém Iron Dome. Cílem je zachovat všech 2 300 pracovních míst. Blume zároveň zdůraznil, že Volkswagen nechce vyrábět „zbraně“ — mluví o vojenských transportních vozidlech a obranných komponentech.

Mercedes je o krok pozadu, ale směr je stejný. Källenius obrannou výrobu označil za potenciálně rostoucí niku, byť zatím jen jako menší část celkového byznysu. Konkrétně se jedná o závod Ludwigsfelde, továrnu založenou v roce 1936, kde dnes 1 600 zaměstnanců montuje otevřené varianty Sprinteru a eSprinteru. Podle Spiegelu by KNDS mohl nejprve pronajmout část závodu a vyrábět vojenská vozidla paralelně s dodávkami Mercedes Vans. Přesný harmonogram ani produktový plán zatím neexistují.

Rozdíl oproti specializované zbrojovce je řádový. Rheinmetall v roce 2025 utržil téměř deset miliard eur a drží zakázkový backlog přes 63 miliard. Mercedes a Volkswagen nejsou jeho konkurenti, jsou potenciální dodavatelé kapacity, kterou Rheinmetall sám nestíhá budovat.

Historická paralela: oprávněná, ale s výhradami

Srovnání s druhou světovou válkou není jen novinářská zkratka. Volkswagen ve své oficiální kronice popisuje, jak po vypuknutí války v září 1939 přeorientoval závod na opravy letadel a letecké komponenty. 3. srpna 1940 už spustil sériovou výrobu vojenského Kübelwagenu. Daimler-Benz omezil osobní auta na vojenské potřeby a soustředil se na komponenty pro armádu, námořnictvo a letectvo. Princip je stejný: civilní automobilová kapacita se přesměrovává do obranné výroby.

Rozdíly jsou ale zásadní. Tehdy šlo o státem řízenou totální válečnou ekonomiku, přechod trval týdny až měsíce a zasáhl celé koncerny. Dnes Reuters u Osnabrücku odhaduje start výroby za 12 až 18 měsíců, a to za podmínky souhlasu zaměstnanců. Nikdo nepřestavuje celý Volkswagen ani celý Mercedes. Jde o jednotlivé závody, dílčí kapacity a dobrovolná partnerství. Ne o totální mobilizaci, ale o průmyslovou pragmatiku.

Co to znamená pro Česko

Česká ekonomika je na německém automotive závislá víc než kterákoli jiná v Evropě. Zhruba 30 % českého exportu míří do Německa a automobilový průmysl je podle České národní banky vlajkovým odvětvím země. Škoda Auto jako klíčový komponentový hub skupiny Volkswagen dodává motory, převodovky a od loňska provozuje v Mladé Boleslavi největší výrobu bateriových systémů v celém koncernu.

Přímý plán na zapojení českých závodů do vojenské výroby jsme nenašli. Nepřímé zapojení přes dodavatelský řetězec je ale podle nás pravděpodobné: pokud Osnabrück začne montovat vojenská transportní vozidla, komponenty pro ně mohou proudit i z českých závodů. Krátkodobě to může tlumit propad zakázek u českých dodavatelů. Nahradit objem klasické civilní výroby to ale nemůže.

Nová průmyslová logika, ne návrat válečných automobilek

Pro akcionáře obou koncernů je obranná výroba zatím spíš způsob, jak monetizovat slabé závody a udržet zaměstnanost, než důvod k přecenění akcií. Denní pohyby kolem těchto zpráv se pohybovaly v řádu půl až jednoho procenta. Skutečný burzovní re-rating by přišel, až kdyby obranné tržby tvořily materiální podíl, a to je při 2,16 milionu prodaných aut a vanů Mercedesu za rok 2025 zatím daleko.

Politicky je ale posun zřetelný. Obhájit státní podporu pro závod, který se přepne na obranné nebo dual-use kapacity, je pro berlínskou vládu nesrovnatelně snazší než zachraňovat přebytečnou civilní výrobu. A právě tady se rodí nová evropská průmyslová logika: nevyužitá automobilová továrna přestává být problémem a stává se obranným aktivem. Ne tanky místo volkswagenů. Ale prázdná hala, která najednou má kupce.