Neschopné ruské velení tápe a logistika se mu hroutí. Ukrajinci toho využívají a postupují vpřed i tam, kde dříve nemohli

Když armáda, která se považuje za druhou nejmocnější na světě, nedokáže současně ubránit frontu, pohraniční letiště, hluboký týl a vlastní ekonomickou infrastrukturu, každé takové rozkročení otevírá protivníkovi okno příležitosti. Přesně to se děje v posledních týdnech na několika úsecích rusko-ukrajinské fronty i stovky kilometrů za ní. Ukrajina neútočí naslepo, vede koordinovanou kampaň, která propojuje dlouhodosahové údery s konkrétním pozemním efektem. A Rusko na to zatím nemá odpověď.

Noční údery na Jejsk a Millerovo

Podle ukrajinských Sil bezpilotních systémů byly v noci na 30. srpna zasaženy radary, systémy protivzdušné obrany, sklady munice i technická část letiště v Jejsku na pobřeží Azovského moře. Paralelně šly údery na zázemí v Millerovu v Rostovské oblasti. Generální štáb ZSU potvrdil rovněž zásah ropné rafinérie v Kirišách severně od Petrohradu. Celkový rozsah škod se v době publikace ještě upřesňoval, ale satelitní záběry ukazovaly požáry na obou letištích.

Nejde o izolovaný incident. Ukrajinské ministerstvo obrany už v červenci zveřejnilo bilanci střední úderné kampaně, v níž systematicky ničilo palivo, dopravní uzly, dronové základny a radarové stanice. Logika je jednoduchá: každý zničený radar znamená slepé místo v ruské obraně, každý zasažený sklad munice zpomaluje zásobování fronty.

Logistika pod tlakem, od kamionů po e-shopy

Slovo „hroutící se logistika“ neznamená, že se ruská armáda zastavila na místě. Znamená ale, že cena každého přesunutého kontejneru, každé tuny munice a každého litru paliva roste tempem, které Rusko nemůže ignorovat.

Podle ukrajinské zpravodajské služby SZRU přes 70 % nákladu v Rusku jezdí po silnici. Od poloviny července zdražilo palivo o 16–18 %, sazby kamionové dopravy vyskočily meziměsíčně o 12–15 % a na některých trasách až o polovinu. Řidičů je málo, část odešla na frontu, část odmítá jezdit po trasách, které se stávají cílem úderů.

Dopad se přelévá i do civilní ekonomiky. Na ruských tržištích typu Ozon vzrostly komise a logistické poplatky v průměru na 47,8 % ceny zboží, u modelu plného skladového odbavení dokonce na 55 %. V Samaře po ukrajinském zásahu shořelo 160 tisíc ze 180 tisíc metrů čtverečních skladu Wildberries. Ozon hlásil požáry a zastavení provozu čtyř logistických center. Výdaje ruských spotřebitelů na těchto platformách klesly podle ISW za poslední týdny o 15 %.

Putin 19. srpna nařídil vládní program na obnovu zničených komerčních skladů. Sám tento krok ukazuje, že útoky nepůsobí jen mediálně, vytvářejí reálné náklady, které musí řešit stát místo soukromého sektoru.

Kupjansk: pěchota prošla tam, kde to bylo sebevražedné

Strategické údery do týlu nejsou samoúčelné. Jejich smysl se nejlépe ukazuje na kupjanském směru v Charkovské oblasti.

Druhý sbor Národní gardy „Chartija“ 30. srpna oznámil, že jeho jednotky vyčistily dva kilometry čtvereční lesa jihozápadně od Zapadného a pokračují v postupu západně od Dvoričné severně od Kupjansku. Dříve už tam Ukrajinci získali 7,5 km² lesních pásů a pronikli do severní části Zapadného. Vyčištěný les odřízl ruskou logistiku a umožnil vstup do města.

Klíčový detail zachytil ISW: video z operace ukazuje ukrajinské vojáky, kteří se volně pohybují přes otevřený terén. Ještě před několika týdny by to znamenalo jistou smrt, ruské průzkumné a úderné drony vytvářely nad tímto prostorem takzvané smrtící pásmo, kde přežití pěšáka v otevřeném poli trvalo minuty. Že tam teď Ukrajinci projdou, svědčí o předchozím úspěšném potlačení ruské dronové vrstvy. Nejde o jednu zázračnou zbraň, ale o kombinaci průzkumu, úderů na dronové základny a lepšího sladění bezpilotních a pěších jednotek.

Přetížené velení a systémový problém

ISW už 20. srpna konstatoval, že Rusko pravděpodobně nedokáže současně pokrýt narůstající potřeby protivzdušné obrany na frontě i v hlubokém týlu. Kolem alabugské továrny na drony v Tatarstánu se podle Institute for Science and International Security budují nové pasivní obranné prvky: zemní valy, klamné cíle, rozptylová opatření. Samotný fakt, že Rusko sahá po pasivní obraně, prozrazuje, že aktivní systémy nestačí.

Tady se projevuje to, co lze nazvat neschopností stanovit priority. Ruské velení musí chránit Moskvu, pohraniční letiště, dronové výrobny, ropné rafinérie, komerční sklady a současně držet tisícikilometrovou frontu. Každé přesunutí baterie PVO z jednoho místa na druhé otevírá díru někde jinde. Ukrajina to ví a cíleně testuje, kde je obrana nejtenčí.

Co to znamená pro válku, a pro Česko

ISW mluví o možné „nové fázi války“, v níž Ukrajina znovu získává dronovou výhodu na vybraných úsecích a umí si údery do týlu připravovat podmínky pro lokální pozemní akce. Nejde o celofrontový obrat, válka zůstává opotřebovací a vyrovnanější, než by naznačoval samotný průlom u Kupjansku. Ale Ukrajina našla lokální recept, jak z ruského přetížení vytloukat hmatatelné zisky.

Rusko se mezitím chystá na odvetu. ISW upozorňuje, že Moskva připravuje zvýšení úderů na ukrajinskou energetickou infrastrukturu před zimou 2026/2027. Naftogaz eviduje od začátku roku přes 290 útoků na svá zařízení a žádá granty na dodatečný plyn, záložní techniku i obnovu poškozené infrastruktury. Česko už v únoru poslalo na Ukrajinu 55 dieselových generátorů do Dněpropetrovské oblasti, právě proto, aby tamní nemocnice a veřejné budovy přežily další vlnu energetických úderů.

Ukrajina dnes ukazuje, že i menší a slabší armáda dokáže systematickým tlakem rozkládat logistiku a obranu protivníka, který má na papíře převahu ve všem. Ruské velení se snaží zalepit díry rychleji, než je Ukrajinci stačí trhat. Zatím to nestíhá.