Na summitu NATO zaznělo, co nikdo nechtěl: stačí jediný rozkaz a ruské ponorky mohou zničit skoro každé americké město

Espen Barth Eide si pro svůj výrok vybral doorstep remarks na zasedání ministrů zahraničí NATO ve švédském Helsingborgu 22. května 2026. Nebyl to summit hlav států, ale ministerské jednání, které připravovalo červencový summit v Ankaře. Přesto jeho slova rezonovala silněji než lecjaká deklarace: NATO není jednostranná ochrana Evropy, řekl v podstatě Eide, je to aliance, která kryje i Ameriku. A jako důkaz ukázal na sever – na Kolský poloostrov, kde Rusko drží soustředěnou jadernou pěst schopnou „zničit skoro všechna americká města“. Formulaci, kterou zachytil Breaking Defense, nebylo oznámením nové hrozby. Byla politickým náborem namířeným přes Atlantik.

Co přesně stojí na Kolském poloostrově

Kolský poloostrov je pro ruskou jadernou strategii tím, čím je Ramstein pro americké letectvo v Evropě – nenahraditelným uzlem. Podle hodnocení americké zpravodajské komunity z března 2026 tam sídlí přibližně dvě třetiny ruských schopností druhého jaderného úderu a sedm strategických ponorek s balistickými střelami. Bulletin of the Atomic Scientists ve svém Nuclear Notebook z května 2026 upřesňuje skladbu: pět ponorek třídy Delta IV, z nichž každá nese šestnáct střel Sineva nebo Layner s až čtyřmi hlavicemi na střelu, a modernější lodě třídy Borei vyzbrojené střelami Bulava.

Právě Bulava je klíčový nosič. Podle databáze CSIS Missile Threat má nominální dolet 8 300 kilometrů a může nést až deset nezávisle naváděných hlavic o síle 100–150 kilotun každá. „Jediný rozkaz“, o kterém Eide mluvil, znamená v praxi rozhodnutí prezidenta Ruské federace – ruská jaderná doktrína z listopadu 2024 výslovně stanoví centralizované řízení a prezidentskou pravomoc nad použitím jaderných zbraní.

Která americká města jsou v dosahu

Náš odhad podle nominálního doletu Bulavy a přímých vzdáleností od Murmansku ukazuje následující obraz:

• New York – přibližně 6 475 km, hluboko v dosahu
• Chicago – přibližně 6 773 km, v dosahu
• San Francisco – přibližně 8 117 km, stále v dosahu
• Los Angeles – přibližně 8 322 km, na samé hraně nominálního doletu

Proto Eide řekl „skoro všechna“, ne „všechna“. Západní pobřeží je z pevné pozice na Kole na hraně. Jenže ponorka není pevná pozice. Stačí, aby se posunula několik set kilometrů do Barentsova moře nebo severního Atlantiku, a cílová sada se rozšíří na celý kontinent. To je podstata námořního jaderného odstrašení – mobilita nosiče kompenzuje limity doletu střely.

Proč to zaznělo právě teď

Načasování Eideho výroku nebylo náhodné. V květnu 2026 vysílal Washington do Evropy signály, které připomínaly spíš šum než strategii. 14. května Reuters informoval o zrušení plánovaného nasazení 4 000 amerických vojáků do Polska. O týden později, 21. května – den před Eideho vystoupením – Donald Trump oznámil vyslání dalších 5 000 vojáků do téže země. Volatilita, ne odchod. Ale pro evropské plánovače je nepředvídatelnost téměř stejně znepokojivá jako absence.

Eide v rozhovoru pro norský deník VG otevřeně řekl, že Evropa musí začít nahrazovat to, co dosud zajišťovaly výhradně Spojené státy. Nejde přitom jen o víc tanků a houfnic. Jmenoval konkrétní americky dominantní schopnosti: tankery pro doplňování paliva za letu, zpravodajské a průzkumné systémy, velká transportní letadla, logistiku a dlouhodosahové přesné střely. To jsou takzvané enablers – bez nich evropské armády mohou mít plné hangáry, ale nedokážou je efektivně použít.

Helsingborg navíc nebyl náhodné místo. Šlo o první zasedání ministrů zahraničí NATO hostěné Švédskem od jeho vstupu do aliance v březnu 2024. Severský a arktický rámec celé akce dával Eideho argumentu geografickou váhu – Norsko s Ruskem sdílí hranici právě v oblasti Koly.

Stará hrozba, nový jazyk

Nic z toho, co Eide popsal, není vojenská novinka. Federation of American Scientists popisuje Kolu už za studené války jako hlavní základnu největší koncentrace sovětských jaderných námořních sil. Po rozpadu Sovětského svazu počet plavidel klesl, ale zbylá flotila prošla modernizací. Přezbrojování z Delta IV na Borei pokračuje a americká zpravodajská komunita stále hodnotí Kolu jako těžiště ruského potenciálu druhého jaderného úderu.

Nové je něco jiného: jazyk. Na aliančním fóru dosud nikdo takto přímo nepřeložil arktickou jadernou realitu do řeči americké zranitelnosti. Generální tajemník Rutte na téže tiskové konferenci mluvil o „ironclad“ závazku podle článku 5 a o věrohodné cestě k pětiprocentním obranným výdajům. Eide k tomu přidal argument, který míří na amerického voliče i na Bílý dům: NATO nechrání jen Tallinn a Varšavu, chrání i New York a Chicago.

Co to znamená pro Česko

Pro Prahu není klíčová samotná existence ruských hlavic na Kole – české území leží z Murmansku hluboko v dosahu jakékoli strategické střely, stejně jako celá Evropa. Podstatné je něco jiného. Pokud by Spojené státy skutečně omezily svou přítomnost na kontinentu, Česko by přišlo o logistickou páteř, zpravodajskou podporu a strategický dosah, které si samo nedokáže zajistit. Eideho výčet chybějících evropských schopností – tankery, zpravodajské a průzkumné systémy, transportní letadla – je zároveň seznamem toho, na čem závisí i česká obrana.

Eide v Helsingborgu nevaroval před bezprostředním jaderným úderem. Varoval před tím, že si Amerika přestane uvědomovat, proč ji aliance potřebuje – a proč ona potřebuje alianci.