Obří americký dron mění válku pod hladinou. Bez posádky upluje 12 tisíc km a zvládne miny i rušení

Černý válcovitý trup bez jediného okna, lodní šroub na zádi a žádná posádka uvnitř. Orca XLUUV (extra-large uncrewed undersea vehicle) vypadá jako zmenšená ponorka, ale funguje jinak než cokoli, co americká flotila dosud provozovala pod hladinou. Neveze torpédisty ani kuchyni. Místo toho nese modulární nákladovou sekci, která se dá vyměnit podle mise, a hybridní dieselelektrický pohon, díky němuž zvládne bez zastávky překonat přes 12 000 km (6 500 námořních mil). V praxi to znamená, že Orca dokáže vyplout z kalifornského přístavu, měsíce operovat v Pacifiku a vrátit se, aniž by se jí kdokoli musel dotknout.

Od laboratorního prototypu k flotilové objednávce

Příběh Orcy nezačal na rýsovacím prkně Pentagonu, ale v Boeingu. Už v roce 2012 tam spustili vývoj experimentálního plavidla Echo Voyager, bezpilotní ponorky, která měla ověřit, jestli dieselelektrický hybrid dokáže autonomně operovat na volném moři bez mateřské lodě. Do prosince 2023, kdy námořnictvo převzalo první testovací exemplář Orcy označený XLE0, měl Echo Voyager za sebou přes 10 000 hodin na moři a stovky autonomně uplutých mil. Orca tedy není čerstvý laboratorní experiment, je to evoluce ověřeného konceptu.

Časová osa programu přitom nebyla hladká. V září 2017 dostaly Boeing a Lockheed Martin návrhové kontrakty, v únoru 2019 Boeing vyhrál zakázku na výrobu a testování čtyř kusů. Jenže americký kontrolní úřad GAO už v roce 2022 upozornil, že program nabral nejméně tříleté zpoždění a prodražil se o 242 milionů dolarů. Navy tehdy podle GAO zanedbala kontrolu výrobní připravenosti. Přesto se projekt nezastavil; naopak, letos v květnu se Orca poprvé objevila v oficiálním plánu stavby loďstva s rozpočtem 135,8 milionu dolarů na dva kusy ve fiskálním roce 2027 a celkovou investicí 1,13 miliardy na šestnáct vozidel v rámci pětiletého obranného plánu.

Co přesně je pod trupem

V základní konfiguraci měří Orca 15,5 metru na délku a 2,6 metru v průměru. S modulární sekcí dlouhou přibližně 10,4 m (34 stop) naroste až na téměř 26 metrů a váží kolem 50 tun. Klíčové parametry:

• Pohon: hybridní dieselelektrický; námořní dieselgenerátory dobíjejí baterie, což umožňuje dosah přes 12 000 km (6 500 námořních mil) při cestovní rychlosti kolem 2,5–3 uzlů.
• Autonomie: plně autonomní navigace a plnění mise; Boeing mluví o měsících trvajících misích s minimálním lidským zásahem.
• Start: vyplouvá přímo z přístavu, nepotřebuje mateřskou loď ani ponorku.
• Modulární sekce: vyměnitelná nákladová sekce pro různé typy senzorů, min nebo dalšího vybavení.

Právě modularita dělá z Orcy něco víc než jednorázový nástroj. Jedna konfigurace může nést podmořské miny, jiná průzkumné senzory, další (podle veřejně dostupné dokumentace Navy) vybavení pro elektronický a podmořský boj. Konkrétní rušicí techniku ani přesný náklad ale otevřené materiály nepopisují. Námořní environmentální dokumentace z února 2025 uvádí, že výcvik a testování XLUUV má zlepšovat schopnosti v oblasti zpravodajského průzkumu a „elektronického, podmořského a minového boje“, formuluje to však obecně, bez technických detailů.

Proč nejde o náhradu ponorek, ale o něco jiného

Útočná ponorka třídy Virginia stojí přes tři miliardy dolarů, nese posádku 132 lidí a zvládne celé spektrum misí, od protiponorkového boje přes údery řízenými střelami po podporu speciálních jednotek. Orca ji nenahradí. Nemá torpéda, nemá jaderný pohon, nemá rychlost pro pronásledování nepřátelských ponorek.

Co ale Orca umí, je převzít mise, pro které je Virginia zbytečně drahá a zbytečně riskantní. Dlouhé hlídky ve sporných vodách. Kladení min bez ohrožení námořníků; právě urgentní potřebu rozmisťovat podmořské miny bez posádky GAO identifikoval jako původní důvod celého programu. Rozptýlené senzorové sítě, které zvyšují pokrytí oceánu, aniž by každý uzel stál miliardy.

Námořnictvo to v květnovém plánu formuluje přímo: XLUUV má přinést „distribuované snímání a cílení“ a „nasazení postradatelných sil“. Slovo attritable (postradatelný) je klíčové, znamená, že platforma je navržená tak, aby její ztráta byla finančně a strategicky únosná. Virginii ztratit únosné není.

Tichý závod pod Pacifikem

Orca nevzniká ve vzduchoprázdnu. Z čínské strany se od loňska veřejně diskutuje o bezpilotních podmořských prostředcích AJX002 a HSU001, údajně dlouhých kolem 20 metrů. Citovaný čínský výzkumník je v dubnu spojil s regionální bezpečností a operacemi v Tchajwanském průlivu a Jihočínském moři. Tvrdá otevřená data o dosahu nebo výzbroji čínských strojů ale chybí; srovnání s Orcou je proto asymetrické hlavně v transparentnosti, ne nutně v parametrech.

Americká strana mezitím buduje infrastrukturu. V kalifornském Port Hueneme vzniká výcvikové a testovací zázemí pro až šest XLUUV, včetně přibližně 11 400 metrů čtverečních podpůrných budov. Stavba nemá začít dříve než letos. A v Evropě? Přímo Orca tam zatím nemíří, ale americká Šestá flotila už přes Task Force 66 integruje robotické a autonomní systémy s partnery z NATO.

Důležitá je i právní stránka. Americká směrnice DoDD 3000.09 vyžaduje u autonomních zbraňových systémů právní přezkum, lidskou odpovědnost a možnost zásahu operátora. Orca může plout sama, ale o použití síly rozhoduje člověk. A mezinárodní právo? Odborná literatura upozorňuje, že u bezpilotních námořních systémů není ani jasné, zda podle UNCLOS nesou status válečných lodí. Technologie běží rychleji než regulace.

Co Orca skutečně mění

Revoluce nespočívá v jednom superdronu. Spočívá v tom, že americké námořnictvo poprvé systematicky plánuje flotilu levnějších, postradatelných podmořských platforem, které rozšíří přítomnost pod hladinou tam, kde dosud operovaly jen drahé jaderné ponorky, nebo neoperovalo nic. Šestnáct Orc za cenu poloviny jedné Virginie. To je aritmetika, která mění pravidla hry v Pacifiku, i když první ostrá mise zatím zůstává za horizontem.