„Budeme kráčet v Armaniho rouších“. Odborník shrnul výsledky 27 let Putinova prezidentství a není to dobré

Obrázek koluje ruským Telegramem: dva sloupce čísel, vlevo rok 1999, vpravo rok 2026, mezi nimi šipky vzhůru. Mzda pětasedmdesátkrát vyšší. Penze šestapadesátkrát. Život delší o osm let. Pak si tabulku vzal do ruky ruský politolog, dopsal k ní jedinou proměnnou: růst cen, a čísla se scvrkla na zlomek. Redakce ArmádníhoZpravodaje proto sáhla do dat ruského statistického úřadu i do cenového indexu Světové banky a spočítala bilanci Putinových let znovu.

Tabulka, která se po jednom sloupci navíc rozpadla

Obrázek rozebral politolog Jurij Barančik, kterého petrohradský server spbnews78.ru představuje jako odborníka na geopolitiku a na vztahy Ruska a Běloruska. Server jeho text přetiskl 16. září 2026 s odkazem na Barančikův kanál na Telegramu. Podle Barančika vzrostla průměrná mzda za 27 let formálně 75,5krát a průměrná penze 56,6krát, po započtení inflace ale jen 5krát a 3,8krát. Střední délka života podle něj stoupla z 65,9 roku v roce 1999 na 74,2 roku.

Vlastní přepočet dává jiný obrázek. Ruský statistický úřad uvádí za rok 1999 průměrnou měsíční mzdu 1 522,6 rublu a za rok 2025 částku 100 186 rublů, což je 65,8násobek. Pětasedmdesátinásobek vyjde teprve tehdy, když se roční průměr z roku 1999 porovná s jediným měsícem, s červnem 2026 a jeho 114 743 rubly. Spotřebitelské ceny mezitím vzrostly 11,1krát: index Světové banky, v němž rok 2010 odpovídá stovce, stoupl z 25,46 na 283,0. Reálně tedy mzda vzrostla 5,9krát.

U penzí staví ruská statistika proti sobě rok 1999 s 449,0 rublu a stav k 1. lednu 2026 s 25 254,5 rublu. Nominálně je to 56,3násobek, po očištění o ceny zhruba 5,1násobek. Srovnání míchá roční průměr s jednodenním stavem a poslední uzavřený cenový index končí rokem 2025, takže jde o přibližný výsledek.

Startovní čára navíc leží na dně. Rok 1999 přišel po státním bankrotu, s vysokou inflací a rozvrácenými veřejnými financemi, takže jakýkoli růst z takového základu vypadá velkolepě. U délky života Světová banka potvrzuje 65,98 roku v roce 1999 a 73,4 roku v roce 2024; číslo 74,2 roku za rok 2026 se v uzavřených mezinárodních řadách nenachází a stojí zatím jen na Barančikově textu. Kam se poděl rozdíl mezi papírovým a skutečným růstem? Odpověď začíná u zákona z prosince 1995.

Prosincový zákon z roku 1995 a co s ním Kreml udělal

Redakce ArmádníhoZpravodaje otevřela původní znění federálního zákona č. 225-FZ ze dne 30. prosince 1995 i článek 346.38 ruského daňového zákoníku. Zákon o dohodách o dělení produkce funguje jednoduše: firma zaplatí průzkum a těžbu z vlastního, část vytěžené suroviny si nechá jako náhradu nákladů a o zbytek se dělí se státem. Článek 8 k tomu dodává strop. Kompenzační část nesmí přesáhnout 75 % objemu produkce, na kontinentálním šelfu 90 %.

Zjednodušení, že zahraniční firmy neplatily daně, dokud se jim nevrátily náklady, ovšem neobstojí. Článek 13 téhož zákona vyjmenovává jednorázové i pravidelné platby za užívání nerostného bohatství, poplatek za licenci a náhrady státu. Daňový zákoník pak pro tyto dohody stanoví zvláštní způsob výpočtu daně ze zisku, nikoli nulu.

Stejně tak neplatí tvrzení, že zákon padl v roce 2004. Zůstal v platnosti a prošel novelami, mimo jiné 29. června 2004 a 29. prosince 2004, zatímco samotný režim dohod byl politicky zúžen. Po případu Jukos a po zpřísnění daňové kontroly rostl podíl státu na ropných příjmech. Sešlo se to s obratem na světových trzích: průměrná roční cena ropy Brent stoupla z 28,27 dolaru za barel v roce 2000 na 97,64 dolaru v roce 2008. Státní kasa se naplnila. Nálada lidí za ní ale zaostala.

Rozvaha státu roste, nálada lidí klesá

Stát si polepšil měřitelně. Podle dat Mezinárodního měnového fondu klesl hrubý vládní dluh Ruska z 92,4 % hrubého domácího produktu v roce 1999 na 17,2 % v roce 2025. To je pozice, ze které se dají financovat dlouhé závazky.

Domácnosti mají jiný účet. Zpráva UBS Global Wealth Report 2025, tedy ročenka švýcarské banky o rozdělení majetku ve světě, řadila Rusko ke konci roku 2024 na druhé místo v majetkové nerovnosti s Giniho koeficientem 0,82. Průzkum agentury Gallup ze sběru mezi březnem a květnem 2026 přidává rekord: 60 % dotázaných Rusů řeklo, že se místní ekonomické podmínky zhoršují, a 58 % označilo dobu za špatnou k hledání práce. Barančik jde dál a tvrdí, že situaci ve vlastních kapsách vidí 90 % obyvatel, kterým se nedaří; tohle číslo je jeho odhad, ne měření.

Statistika přitom nelže, jen mluví o někom jiném. Průměrná mzda roste i tehdy, když vysoké příjmy táhnou aritmetický průměr nahoru a typický výdělek zůstává hluboko pod ním. Stát a člověk nejsou totéž. Peníze, které se neprojevily v penzích, mají v ruském rozpočtu na rok 2026 vlastní kolonku a vejde se do ní bezmála 15 bilionů rublů.

Kolonka v rozpočtu, do které se vešly biliony na válku

Ze studie Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru, do které redakce ArmádníhoZpravodaje nahlédla, plyne, že federální výdaje na válku a další vojenské položky dosáhly v roce 2025 asi 16 bilionů rublů, tedy 7,5 % ruského hrubého domácího produktu. Rozpočet na rok 2026 počítá s 14,9 bilionu rublů, což odpovídá 6,3 % hrubého domácího produktu. Podle stejného ústavu bylo Rusko v roce 2025 třetím největším vojenským utrácečem světa s odhadovanými 190 miliardami dolarů, za Čínou s 336 miliardami.

V té kolonce nejsou jen granáty. Jsou v ní platy vojáků, odškodnění rodin a zakázky pro závody v regionech, kde jiná práce není. Válka proto část ruské ekonomiky krátkodobě drží nad vodou a zároveň spotřebovává peníze, které se do mezd a penzí nikdy nedostanou. Účetně z toho neplyne, že rozdíl mezi papírovým a skutečným růstem skončil ve zbrojní pokladně. Plyne z toho něco jiného: stát si za 27 let vypěstoval schopnost válku financovat dlouho.

A tady začíná česká část příběhu. Bezpečnostní strategie České republiky 2023 uvádí, že „Rusko je největší bezprostřední i dlouhodobou přímou hrozbou evropské bezpečnosti a mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech“. Otázka, na kolik let Moskvě peníze vystačí, je tedy zároveň otázkou, jak dlouho musí Evropa a Česko držet vlastní obranné výdaje nahoře.

Co si Rusové mají obout, až válka skončí

Barančikův text nekončí u tabulky, ale u výzvy. „Prohrajeme, budeme platit tribut po celý zbytek našich dějin. Vyhrajeme, budeme chodit v onucích od Armaniho. A řídit svět jako dřív, v nejlepších letech. Za Stalina. Proto se soustřeďme a držme řady,“ napsal podle petrohradského serveru. Onuce jsou pruh látky, který si voják omotá kolem nohy místo ponožky, než vklouzne do holínky. Značka nad ním je slib, ne skutečnost.

Proč se ekonomická bilance láme do takového obrazu? Protože reálná čísla k oslavě nestačí. Pětinásobek mzdy za 27 let, druhá příčka v majetkové nerovnosti a rekordně špatná nálada domácností se do jásavé infografiky nevejdou, a tak se odměna stěhuje z minulosti do budoucnosti a z peněženky do dějin. Stalin tu nevystupuje jako historická postava, ale jako zkratka pro velikost a pořádek.

V briefingu výzkumné služby Evropského parlamentu, který měla redakce ArmádníhoZpravodaje k dispozici, přitom stojí, že Putin vede zemi od 31. prosince 1999 a mezi lety 2008 a 2012 nebyl prezidentem, nýbrž premiérem. Řeč o 27 letech prezidentství je tedy sama o sobě zaokrouhlením. Tentýž dokument připomíná, že během 26 let Putinovy vlády bylo Rusko otevřeně nebo skrytě ve válce 21 let.

Onuce od Armaniho popisují ruský model posledních let přesněji než kterákoli tabulka: zákopová přítomnost placená z ropy a luxus odložený na po vítězství. Pro Evropu z toho plyne praktický závěr. Dokud tenhle slib drží, drží i rozpočet, který ho platí, a obranné plány v Česku s ním musí počítat na roky, ne na měsíce.