Peklo na dně přehrady: Rusové zkouší obchvat přes vyschlé bahno, jejich elitní komanda ale mizí beze stopy

Ruské průzkumné a výsadkové skupiny se pokoušejí proniknout k předměstím Záporoží přes zarostlé dno zničené Kachovské přehrady. Podle ukrajinské strany jsou tyto skupiny po odhalení systematicky ničeny.

Členové Specnaz při výcviku i Zdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Představte si koridor široký několik kilometrů, kde se husté rákosiny střídají s křovinami, mělkými tůněmi a terénními zlomy plnými min. Žádná rovná pláň, žádný přehledný prostor, jen nekonečný porost, ve kterém se malá pěší skupina může ztratit dřív, než stihne navázat radiový kontakt. Přesně tímto terénem se od podzimu 2025 pokoušejí ruské infiltrační skupiny obejít ukrajinské pozice na záporožském směru. Cíl je jasný: zkrátit si cestu k Záporoží. Výsledek zatím taky.

Jak vznikl bojový prostor, který nikdo neplánoval

6. června 2023 byla zničena Kachovská hydroelektrárna. Podle technického stanoviska Ukrhydroenerha objekt nemohl být zničen vnějším zásahem, nejpravděpodobnějším scénářem je vnitřní odpálení, tedy sabotáž ze strany ruských okupačních sil. Voda z obrovské nádrže odtekla během týdnů. Do roku 2025 se bývalé dno proměnilo v krajinu, kterou satelitní snímky zachycené Radiem Svoboda ukazují jako mozaiku suchých ploch, bujné vegetace a mělkých vodních zbytků. Ironický paradox: Rusko zničilo přehradu, a teď její zarostlé dno využívá jako infiltrační koridor proti ukrajinské obraně.

Značky v rákosinách a pokusy přejít Konku

Nejcitlivější osa vede přes prostor Prymorske–Plavni–Malokaterynivka. Prymorske leží asi 30 kilometrů jihovýchodně od centra Záporoží, Malokaterynivka pouhých 18 kilometrů. Každý kilometr postupu tady má jinou váhu než kdekoli jinde na frontě.

Mluvčí Sil obrany jihu Vladyslav Vološyn v listopadu 2025 popsal mechanismus: ruské skupiny si v hustém porostu značkují trasy, snaží se obejít ukrajinské pozice přes vysoký rákos a udeřit z týlu nebo z boku. Část skupin se podle něj pokusila přejít řeku Konku a vstoupit do Malokaterynivky z východu. Velitel 128. brigády Oleh Ťahnybok pro RFE/RL vysvětlil, proč se Rusové k tomuto řešení uchýlili: přímější cesta přes Orichiv neuspěla. Bývalá nádrž vypadala jako zkratka.

Jenže zkratka, která vojáky kryje, je zároveň dokáže pohltit. Terénní zlomy zhoršují orientaci, obě strany minují přístupové plochy, a jakmile dron nebo pozorovatel skupinu odhalí, z krytu se stává past; dělostřelectvo a FPV drony mají v úzkém koridoru snadnou práci.

Komanda, která zmizela z obrazu bojiště

Na začátku ledna 2026 Vološyn potvrdil, že u Malokaterynivky došlo k několika střetům s ruskými skupinami, které pronikly po dně přehrady. Analytici z ISW ve svém hodnocení ze 7. ledna 2026 zaznamenali ukrajinské tvrzení, že infiltrační skupiny u Malokaterynivky byly na přelomu roku eliminovány. Ve stejném sektoru, u Prymorskoho, ISW identifikoval přítomnost prvků 108. pluku VDV ze 7. výsadkové divize. Nejde tedy o náhodně sesbírané pěšáky, ale o výsadkové jednotky s vyšším výcvikem a statusem, než má běžná liniová pěchota.

Co se s těmito skupinami přesně stalo, otevřené zdroje nedokládají do posledního muže. Žádné jmenné seznamy zajatých, žádné veřejně ověřitelné počty padlých. Ukrajinská strana mluví o vyhledávání a ničení. Analytik DeepState Roman Pohorilyj zároveň říká, že Rusové na dně nádrže velký úspěch nemají a že to není jejich hlavní trasa na Prymorske. Skupiny vstoupí do koridoru, a z otevřeného obrazu bojiště prostě zmizí.

Lokální epizoda s nervózním dosahem

Nejde o průlom tankových kolon. Nejde o masivní ofenzívu. Jde o nebezpečný, těžko čitelný způsob, jakým si Rusko zkouší otevřít zadní vrátka k regionální metropoli. Malokaterynivka leží 18 kilometrů od Záporoží, vzdálenost, kterou auto ujede za čtvrt hodiny. I lokální posun v tomto sektoru působí psychologicky a logisticky mnohem citlivěji než posuny o desítky kilometrů jinde na frontě.

Pro ukrajinskou obranu to znamená nutnost hlídat rozlehlou šedou zónu zarostlého dna, stahovat část sil z čelních pozic na vyhledávací akce v zázemí a počítat s tím, že každý metr rákosin může skrývat další skupinu. Pro ruskou stranu to znamená posílat kvalitnější úderné prvky do terénu, kde je pravděpodobnost dezorientace a zničení vysoká a kde zatím žádný trvalý úspěch nedoložila.

Rusko zničilo přehradu, voda zmizela, dno zarostlo, a teď v tom porostu mizí jeho vlastní vojáci. Válka občas píše příběhy, které by si žádný stratég nevymyslel.

Kolik životů ještě Rusové obětují?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lubomír Vávra

Zobrazit další články