Polsko a Ukrajina znovu jednají o výměně MiG-29. Na frontě zasazují rozhodující údery a brání Rusům v postupu

Dvě zdánlivě nesouvisející zprávy mají společného jmenovatele: ukrajinské know-how v dronové válce. Právě ono je měnou, za kterou Varšava nabízí dosluhující stíhačky, a zároveň nástrojem, jímž ukrajinská armáda v prvním červencovém týdnu systematicky ničí ruské zásobovací tepny na jihu. Obojí se děje ve stejném okamžiku a obojí ukazuje, jak moc se za dva a půl roku posunula hodnota bojově prověřených bezpilotních systémů.

MiGy za drony: co Varšava nabízí a co chce zpět

Příběh polských MiG-29 pro Ukrajinu se táhne od prosince 2025, kdy tehdejší polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz poprvé veřejně deklaroval „pozitivní úmysl“ zbývající stroje předat. V lednu 2026 náměstek ministra Paweł Zalewski pro TVP World upřesnil, že jde až o devět letounů. V únoru Donald Tusk v Kyjevě zasadil celou věc do širšího rámce, podepsal s ukrajinskou stranou dopis o společné výrobě zbraní, munice a obranných technologií.

Pak přišel zádrhel. V červnu Zalewski veřejně řekl, že ukrajinská strana neplní svou část dohody o transferu dronových technologií a navíc požaduje modernizaci letounů pro současné bojové podmínky, jejíž náklady Polsko odmítlo nést. Rozhovory se zastavily.

9. července ale Kosiniak-Kamysz na tiskové konferenci prohlásil: „Je jasná nabídka, MiGy za drony. Teď se vrátili k rozhovorům.“ Polsko chce konkrétně přístup k ukrajinskému know-how v oblasti FPV dronů, průzkumných bezpilotníků, interceptorů, elektronického boje a protidronové obrany, včetně zkušeností z boje proti íránským Šáhidům. Průmyslový obrys dohody už existuje: koncem června podepsala Polska Grupa Zbrojeniowa s ukrajinskou firmou TAF Industries záměr o lokalizaci výroby dronů a protidronových řešení přímo v Polsku. Šéf PGZ Adam Leszkiewicz navíc jedná o servisu a modernizaci ukrajinských F-16 i MiG-29, takže nejde o jednorázový barter, ale o zárodek hlubší obranně-průmyslové vazby.

Série úderů, která mění logistiku války

Zatímco diplomaté vyjednávají, ukrajinské bezpilotní síly předvádějí v praxi přesně to, co Polsko chce získat. 6. července ArmyInform hlásil zásahy na 47 vojenských cílů v hlubokém ruském týlu: tankery s palivem, systémy S-400, ropné sklady. O dva dny později bilance narostla na 21 zasažených plavidel za pouhých 72 hodin a 50 energetických objektů na okupovaných územích jen od začátku měsíce.

Nejmasivnější úder přišel v noci na 11. července. Podle AP s odkazem na ukrajinský generální štáb bylo v Azovském moři poškozeno 28 plavidel během jediné noci:

• 21 tankerů převážejících ropu a ropné produkty
• 4 remorkéry
• 2 nákladní lodě
• 1 speciální plavidlo

Ruská strana tvrdila, že útoku čelily jen čtyři lodě. Nezávislé ověření rozsahu škod zatím chybí, ale i konzervativní odhad ukazuje na bezprecedentní intenzitu námořních dronových operací. Už v květnu velitel ukrajinských ozbrojených sil Syrskyj prohlásil, že přítomnost ruské flotily v Černém a Azovském moři je „prakticky eliminována“. Červencové údery tuto linii posouvají dál, od válečných lodí k zásobovacím plavidlům.

Proč tankery a mosty brzdí ruský postup

Slovo „rozhodující“ neznamená, že se frontová linie dramaticky posunula. 9. července generální štáb ZSU hlásil 268 bojových střetů za jediný den s vysokou aktivitou na toreckém a pokrovském směru. Rusko tlačí tvrdě. Potvrzený operační průlom ale rešerše nedokládá.

Rozhodující efekt je logistický. Analytický materiál ArmyInformu z počátku července podrobně popisuje, jak vyřazování mostů izoluje celé úseky fronty a komplikuje přesun rezerv. Když k tomu přidáte systematické ničení tankerů, které zásobují palivem jak vojenskou techniku, tak ruskou stínovou flotilu financující válku, vzniká kumulativní tlak na celý zásobovací řetězec. Generální štáb ZSU tyto operace výslovně rámuje jako „snižování útočného potenciálu protivníka“.

Mechanika je přímočará: méně paliva znamená pomalejší přesuny. Zničené mosty znamenají delší objížďky. Zasažená velitelská stanoviště znamenají horší koordinaci. Žádný z těchto zásahů sám o sobě válku nerozhodne, ale jejich souběh v prvním červencovém týdnu představuje jednu z nejviditelnějších letních kampaní proti ruskému týlu od začátku plnohodnotné invaze.

Co to znamená pro střední Evropu

Polsko se převodu zbývajících MiG-29 nemusí obávat z hlediska vlastní obrany. Už v roce 2023 předalo Ukrajině 14 těchto strojů, v Mińsku Mazowieckém je nahradily jihokorejské FA-50 a páteří polského bojového letectva zůstávají F-16. Zbývající MiGy dosluhují, končí jim bezpečný resurs a jejich bojová hodnota pro Polsko klesá.

Česká republika jde podobným, byť odlišně strukturovaným směrem. Český ministr zahraničí v lednu 2026 v Kyjevě jednal o spolupráci v dronovém boji a přenosu ukrajinské expertizy. Ministerstvo obrany ČR spouští společné projekty s Ukrajinou a země je součástí mezinárodních koalic pro drony, bojové letouny i dělostřelectvo. Veřejně doložený barterový model „technika za know-how“ po polském vzoru ale zatím v českém případě chybí. Podle nás by právě polský příklad mohl být inspirací, ukrajinské bojové zkušenosti s drony mají v současné válce hodnotu, kterou si žádná země NATO nedokáže vytvořit na cvičišti.

Pokud Ukrajina udrží červencové tempo úderů a Varšava dotáhne jednání do konce, vznikne precedent, v němž dosluhující technika jedné země NATO posílí bojeschopnost Ukrajiny a na oplátku přinese bojově ověřené technologie zpět do aliance. Přesný termín dodání strojů zatím nikdo nestanovil, závisí na vyřešení technických detailů a sporu o případnou modernizaci. Jisté je, že obě strany mají důvod dohodu uzavřít. A tankery hořící v Azovském moři jsou tím nejpřesvědčivějším argumentem.