Polsko chce znovu platit bydlení a zdravotní péči tisícům Ukrajinců. „Vlastenci“ se mohou pominout

Ministryně práce Agnieszka Dziemianowicz-Bąk začátkem srpna oznámila, že poslanecký klub Lewice podal do Sejmu novelu zákona o ochraně cizinců. Cíl je jednoduchý: rozšířit katalog lidí, kteří mají nárok na bezplatný pobyt v takzvaných OZZ (kolektivních ubytovacích střediscích se stravováním) a na veřejně hrazenou zdravotní péči. Nejde o žádnou novou štědrost. Polsko po více než čtyřech letech války na Ukrajině postupně osekávalo pomoc uprchlíkům a teď se ukazuje, že některé řezy dopadly na lidi, kteří se o sebe postarat nedokážou. Samoživitelky, senioři s minimální penzí, rodiny, kde jedno dítě má nárok zůstat a druhé musí pryč. Návrh má přijít na pořad Sejmu v září.

Co Polsko seškrtalo a proč se teď vrací

Původní zákon z roku 2022 dával ukrajinským uprchlíkům široký přístup k bydlení i zdravotní péči hrazené státem. Jenže od podzimu 2025 se bezplatné ubytování začalo zužovat výhradně na takzvané zranitelné skupiny: těhotné ženy, osoby se zdravotním postižením, nezletilé bez doprovodu. Zákon o ukončování pomoci z ledna 2026 pak od 5. března omezil i nárok na veřejně hrazenou péči a od 1. července skončilo přechodné období pro další obyvatele ubytoven.

Výsledek? Po 1. červenci fungovalo v Polsku stále 185 středisek OZZ se 7 002 obyvateli, z toho 4 967 spadalo do uznaných zranitelných kategorií. Zbytek, nízké tisíce lidí, se ocitl v právním vakuu. Polský ombudsman už v červnu varoval ministerstvo rodiny, že hrozí sociální propad a bezdomovectví. Ministerstvo v srpnové odpovědi tvrdilo, že počet Ukrajinců v noclehárnách pro bezdomovce mezi červnem a polovinou července narostl jen o pět osob, z 54 na 59. To zní uklidňujícím tónem, ale nevyvrací problém rodin, které z OZZ odešly k příbuzným, do přeplněných podnájmů nebo prostě zmizely ze statistik.

Koho přesně má novela zachránit

Lewica nemíří na statisíce lidí. Veřejně citované odhady mluví o několika tisících osob s ročním nákladem kolem 98 až 100 milionů zlotých, tedy zhruba 590 až 600 milionů korun. Ministryně v rozhovoru pro TVN24 jmenovala tři hlavní skupiny:

• Samoživitelky, jejichž partner nebo manžel nepobývá v Polsku, tedy typicky ženy, jejichž muži zůstali na Ukrajině, ať už jako vojáci, nebo z jiných důvodů.
• Senioři s velmi nízkou penzí, podle některých popisů s příjmem pod 50 % polské minimální penze.
• Rodinní příslušníci osob už zařazených do zranitelných skupin, právě tady vznikaly absurdní situace, kdy matka s jedním dítětem mohla v OZZ zůstat, ale druhé dítě nebo starší rodič nárok neměli.

Důležité je rozumět tomu, co „bydlení a zdravotní péče“ v polském kontextu znamená. Nejde o peníze na účet ani o příspěvek na nájem. Bydlení znamená místo v kolektivní ubytovně s celodenním stravováním. Zdravotní péče znamená přístup k veřejným službám v rozsahu podobném polskému pojištění, ovšem s výlukami: bez lázeňské péče, léčby neplodnosti, endoprotetiky či operací šedého zákalu.

Proč se „vlastenci“ mohou pominout

Uvozovky v titulku nejsou náhodné. Výraz míří na část polské veřejné debaty, která jakékoli rozšíření pomoci uprchlíkům vnímá jako zradu vlastních občanů. A tato část debaty není marginální.

Červencový průzkum CBOS ukázal, že 52 % Poláků je proti dalšímu přijímání uprchlíků z Ukrajiny a 54 % hodnotí dosavadní pomoc jako příliš velkou. Kvalitativní výzkum téhož ústavu z června zachytil explicitní obavy z konkurence o zdravotní péči, bydlení a sociální transfery. Lewica tedy předkládá návrh, který jde přímo proti většinovému veřejnému mínění, a právě proto je politicky riskantní.

Dziemianowicz-Bąk říká, že čeká podporu koaličních partnerů. Jenže letošní zpřísnění prošlo za téže vlády a téma je před případnými volbami výbušné. Šance na schválení existuje, ale rozhodně není automatická. Návrh je rámován jako oprava humanitárních excesů, ne jako návrat k plošnému modelu z roku 2022, a právě tohle rámování bude klíčové pro to, zda koalice drží pohromadě.

Jak to vypadá u nás a v Německu

Český model stojí na jiných základech. Uprchlíci z Ukrajiny s dočasnou ochranou mají nárok na státem hrazené zdravotní pojištění po prvních 90 dnech pobytu, poté přecházejí do standardního systému. Bydlení řeší humanitární dávka, do které se náklady na ubytování započítávají hlavně při pracovní aktivitě, evidenci na úřadu práce nebo u zranitelných osob. Žádné kolektivní ubytovny se stravováním zdarma na neurčito. Praha v létě 2026 nechystá nic podobného polskému návrhu.

Německo je na opačném konci spektra. Oficiální portál Germany4Ukraine nabízí přístup k zákonnému zdravotnímu pojištění i pro osoby, které nejsou odkázány na dávky, a systém pracuje s krátkodobým i dlouhodobým bydlením včetně finanční asistence. Polský návrh Lewice je ve srovnání s Německem úzký a cílený: opravuje konkrétní díry, ne systém jako celek.

České veřejné nálady se od polských příliš neliší. Průzkum STEM z června 2026 zaznamenal mírný pokles podpory pobytu uprchlíků a silný pocit nespravedlnosti v sociálním systému. Solidarita s Ukrajinou po více než čtyřech letech války slábne na obou stranách hranice.

Oprava, ne revoluce

Celý příběh se dá shrnout jedním paradoxem: Polsko, které v roce 2022 otevřelo dveře dokořán, je v roce 2026 postupně přivírá, a teď zjišťuje, že některé prsty zůstaly ve škvíře. Návrh Lewice není návratem k plošné štědrosti. Je to pokus vytáhnout ze škvíry ruce samoživitelek, důchodců a rodin, které stát vlastním zákonem roztrhl na dvě kategorie oprávněných a neoprávněných.

Zda Sejm v září řekne ano, záleží na tom, jestli koalice dokáže oddělit humanitární opravu od politického symbolu. V Polsku roku 2026 to není snadné.