Polsko převzalo balistické rakety CTM-290 s doletem 290 km. Kreml je nemůže ignorovat, bránit se jim moc neumí

Dne 19. října oznámila polská Agencja Uzbrojenia převzetí další zásilky munice pro raketometný systém Homar-K. Součástí dodávky z Jižní Koreje byly řízené rakety CGR-080 s dosahem kolem 80 kilometrů, ale hlavně, a to poprvé veřejně potvrzeně, taktické balistické střely CTM-290. Jedna taková střela zabírá celý odpalovací kontejner, vozidlo jich nese dva. Přesný počet převzatých kusů Varšava nezveřejnila. Důležitější než samotná zásilka je ale to, co za ní stojí: systém smluv, továrna v přípravě a strategický záměr, který Rusku komplikuje plánování na celém severovýchodním křídle NATO.

Co přesně CTM-290 umí a proč je 290 km magické číslo

CTM-290 je taktická balistická střela vyvinutá jihokorejskou firmou Hanwha Aerospace pro rodinu raketometů Chunmoo, jejíž polskou variantou je právě Homar-K. Na rozdíl od menší CGR-080, které se do jednoho kontejneru vejde šest kusů, je CTM-290 podstatně větší a těžší; jeden kontejner pojme jedinou střelu. Celé vozidlo tedy nese maximálně dvě.

Dolet 290 kilometrů posouvá Homar-K z kategorie „raketometná podpora“ do kategorie „hluboký přesný úder“. V praxi to znamená schopnost zasáhnout velitelská stanoviště, sklady, letiště nebo logistické uzly daleko za bezprostřední frontou. Pro srovnání: americký ATACMS, který se stal symbolem hlubokého úderu na Ukrajině, má dolet zhruba 300 kilometrů a rovněž nese jednu střelu na kontejner. CTM-290 je tedy jeho přímý funkční protějšek, a Polsko ho má na vlastním území.

Proč Kreml nemůže tyto střely ignorovat

Klíč leží v mapě. Z polského severovýchodu je v dosahu 290 kilometrů celý ruský kaliningradský obvod, území sevřené mezi Polskem a Litvou, které Moskva považuje za strategické předmostí v Evropě. Podle zprávy americké Kongresové výzkumné služby (CRS) se tam nachází:

• Baltská flotila ruského námořnictva
• dvě letecké základny
• operativně-taktické raketové komplexy Iskander
• systémy protivzdušné obrany S-400
• pobřežní raketové systémy

Celý tento komplex tvoří takzvanou bublinu A2/AD, zónu, v níž Rusko dokáže odepřít protivníkovi přístup a volný pohyb. Polské CTM-290 tuto bublinu neodstraňují, ale výrazně ji zdražují. Každý ruský velitel v Kaliningradu teď musí počítat s tím, že jeho letiště, sklad nebo radarová stanice je v dosahu pozemního přesného úderu, který přiletí za pár minut a bez varování letadlem na radaru.

Polský deník Rzeczpospolita navíc výslovně uvádí, že teoretický dosah z polského území nekončí jen u hranic kaliningradského obvodu.

Proč je obrana proti nim tak obtížná

Tvrzení, že se Rusko CTM-290 „bránit moc neumí“, neznamená nulovou obranu. Znamená obranu omezenou, drahou a kapacitně nedostatečnou.

Systém S-400, který je v Kaliningradu nasazen, má podle analýzy CSIS Missile Threat pouze terminální protibalistickou schopnost, dokáže se pokusit zachytit balistický cíl až v poslední fázi letu, kdy střela klesá k zemi. Reakční okno je extrémně krátké. Balistická střela letí rychle, její trajektorie je strmá a čas mezi detekcí a dopadem se měří v desítkách sekund.

K tomu přibývá problém saturace. Pokud Polsko odpálí salvu několika CTM-290 současně na různé cíle, obrana musí řešit každou střelu zvlášť. Každý interceptor stojí řádově miliony dolarů a zásobník protivzdušného systému je konečný. Útočník má v tomto scénáři ekonomickou výhodu: nutí obránce střílet drahé rakety na relativně levnější cíle. Technický profil ruského Iskanderu, jak ho popisuje britský institut RUSI, navíc ukazuje, jak důležité je u moderních balistických střel terminální navedení, tedy přesnost v poslední fázi letu, která obránci znemožňuje spoléhat na to, že střela „mine“. CTM-290 patří do stejné generace přesných prostředků.

Nejde o jednorázový nákup, ale o systém

Říjnová zásilka je součástí mnohem většího celku. V dubnu 2024 podepsalo polské ministerstvo obrany druhou prováděcí smlouvu pokrývající 72 dalších odpalovacích modulů Homar-K a několik tisíc střel s dosahem od 80 do 290 kilometrů. Celkem má Polsko ve smlouvách 290 modulů Homar-K, a k nim ještě americké systémy HIMARS.

Zásadní je ale třetí prováděcí smlouva z prosince 2025. Ta se netýká dovozu, nýbrž domácí výroby raket CGR-080 v Polsku. V Gorzówě Wielkopolském začaly v červenci 2026 přípravné práce na továrně Hanwha WB Advanced System. Podle oficiálních vládních materiálů mají smluvní dodávky polských raket začít od roku 2030, vojenský portál Polska Zbrojna uvádí, že první kusy by mohly opustit výrobní linku už v roce 2028.

Homar-K navíc není přelepený korejský výrobek. Systém je integrován na polské podvozky Jelcz a napojen na polský systém řízení palby TOPAZ. To znamená, že Polsko nebuduje závislost na jednom dodavateli, ale vlastní vrstvu konvenčního odstrašení s domácí logistikou, velením i postupně výrobou munice.

Co to znamená pro Česko a východní křídlo NATO

Pro Českou republiku je dopad nepřímý, ale reálný. Koncepce výstavby Armády ČR 2035 explicitně pracuje s potřebou „rychlého, přesného a ničivého působení na velkou vzdálenost“. Veřejně vyhlášený český program na pozemní zbraň třídy Homar-K nebo ATACMS zatím dohledatelný není, ale akviziční model (mezivládní nákup moderního raketového systému) Česko už zvládlo u protivzdušného systému SPYDER.

Podstatnější je alianční rozměr. Polsko systematicky skládá vrstvu konvenčního odstrašení, která Rusku zdražuje jakýkoli tlak na severovýchodní křídlo NATO. Moskva musí rozptylovat sklady, velení i prostředky protivzdušné obrany a počítat s tím, že klíčová infrastruktura v předsunutých oblastech je v dosahu přesných pozemních úderů, ještě než do hry vstoupí aliační letectvo.

Jedna zásilka střel rovnováhu sil nepřevrací. Ale trend (stovky odpalovačů, tisíce střel, vlastní továrna) ano. A právě proto si Kreml nemůže dovolit CTM-290 ignorovat.