„Jsou to siamští rusofobní bratři,“ tvrdí ruský historik. Polsko nebude Ukrajinu kvůli rozepři trestat, více se bojí Ruska

Dne 19. června 2026 stál polský prezident Karol Nawrocki před kamerami a oznamoval, že Volodymyru Zelenskému odebírá Řád Bílého orla, nejvyšší polské státní vyznamenání. Důvod: dekret, kterým ukrajinský prezident o tři týdny dříve udělil speciálnímu operačnímu centru „Pivnič“ čestný název „jménem Hrdinů UPA“. Zelenskyj řád obratem vrátil poštou do Varšavy. Symboly létaly přes hranici jako diplomatické granáty. Jenže ve stejný den, kdy Nawrocki mluvil o zradě polské paměti, premiér Donald Tusk řekl něco úplně jiného: „Ukrajina nesmí tu válku prohrát, jinak se Polsko ocitne v dramaticky těžší situaci.“ Dva polské hlasy, dvě roviny téhož sporu, a mezi nimi propast, kterou se Kreml pokouší rozšířit.

Co přesně Zelenskyj podepsal a proč to Varšavu zasáhlo

Dne 26. května 2026 vydal Zelenskyj dekret č. 440/2026, jímž samostatné centrum speciálních operací „Pivnič“ dostalo čestné pojmenování po „Hrdinech Ukrajinské povstalecké armády“. Prezidentská kancelář v Kyjevě krok veřejně prezentovala při oslavách desátého výročí Sil speciálních operací. Na Ukrajině je UPA součástí národního příběhu o odporu proti sovětské okupaci. V Polsku je ale UPA spojována především s volyňským masakrem, masovým vražděním polských civilistů na Volyni a ve východní Haliči v letech 1943–1945, při němž zahynuly desítky tisíc lidí. Polský Sejm v roce 2016 uznal zločiny OUN a UPA za genocidu. Pro polskou veřejnost je proto jakákoli glorifikace UPA něčím víc než historickým gestem, je to rána do otevřené rány.

Nawrocki ve svém projevu z 19. června výslovně připomněl volyňské oběti a prohlásil odebrání řádu za akt obrany polské historické citlivosti. Zelenskyj odpověděl fyzickým vrácením vyznamenání poštou, další symbolická eskalace, ale stále v rovině gest, nikoli materiálních protiopatření.

Proč Tusk drží jinou linku než Nawrocki

Polská ústava svěřuje vedení zahraniční politiky Radě ministrů, tedy vládě Donalda Tuska. Prezident má silný veřejný mandát (Nawrocki vyhrál druhé kolo voleb 1. června 2025 s 50,89 % hlasů), ale jeho nástroje jsou převážně symbolické a reprezentativní. Tusk tentýž den, kdy Nawrocki odebíral řád, prohlásil: „Nikdo nesmí zlehčovat naši citlivost,“ a vyzval obě strany k deeskalaci. Zároveň ale jasně řekl, že prohra Ukrajiny by znamenala dramatické zhoršení bezpečnostní situace Polska.

Tato dvojkolejnost není náhoda. Nawrocki volí tvrdší identitární a historickou rétoriku, Tusk drží bezpečnostní a evropský rámec. Výsledek: Polsko si může dovolit tvrdé symbolické gesto vůči Kyjevu, ale ne takovou materiální odvetu, která by zhoršila jeho vlastní postavení vůči Rusku. Tlak na přísnější kurz přichází hlavně z pravicové opozice (poslanec Krzysztof Bosak například varoval, že se spor může prohloubit), ale vládní exekutiva zatím drží linii strategické spolupráce.

Rzeszów, Gdaňsk a tvrdá infrastruktura, kterou nelze odpojit

Logistický hub Rzeszów–Jasionka zůstává klíčovým uzlem vojenské i humanitární pomoci Ukrajině a současně pilířem obrany celého východního křídla NATO. Odříznout tento koridor by nebolelo jen Kyjev, bolelo by to Varšavu samu. Polsko je zadním zázemím ukrajinské obrany, a právě tato role posiluje polskou pozici v alianci i v Evropské unii.

Jen týden po Nawrockého projevu, 25.–26. června 2026, hostilo Polsko v Gdaňsku konferenci o obnově Ukrajiny (URC 2026), oficiálně rámovanou i jako prostor pro polské firmy a jako nový bezpečnostně-obranný rozměr poválečné rekonstrukce. A 15. června, tedy ještě před vrcholem diplomatické krize, otevřela EU s Ukrajinou první vyjednávací klastr přístupových jednání. Polsko proces nevetovalo. Spor zvyšuje politické tření, ale nezastavil ani logistiku, ani evropskou trajektorii Kyjeva.

„Siamští rusofobní bratři“, kdo z toho těží

Část ruského propagandistického komentariátu líčí Polsko a Ukrajinu jako „siamské rusofobní bratry“, dva státy tak těsně propojené protiruským postojem, že jakákoli trhlina mezi nimi je pro Kreml vítaným dárkem. German Marshall Fund upozorňuje, že Moskva polsko-ukrajinské historické spory aktivně využívá a doplňuje je falešnými obsahy. Kyiv Independent doložil šíření zmanipulovaných videí a příspěvků prostřednictvím sítě Matrjoška, které spor cíleně nafukovaly. Polské Radio zaznamenalo prudký nárůst antiukrajinského obsahu na polských sociálních sítích bezprostředně po kauze s „Hrdiny UPA“.

Ruský pohled na spor jako na důkaz rozpadu západní koalice je tedy směsí reality a propagandistického zneužití. Spouštěče i reakce obou států jsou skutečné. Závěr, že kvůli nim padá celé partnerství, už skutečný není, je to narativ šitý na míru Kremlu.

Co to znamená pro Česko

Česko nemá s Ukrajinou srovnatelně výbušnou historickou zátěž jako Polsko. Přesto polsko-ukrajinský spor vysílá signál i do Prahy. V přístupovém procesu Ukrajiny do EU hlasuje každý členský stát a polská zkušenost ukazuje, že historická agenda může zpřísnit tón jednání, i když je zatím nezastavila. Větší riziko pro české prostředí představuje dezinformační přenos: zjednodušený rámec „spojenci Ukrajiny se rozpadají“ se může uchytit na sociálních sítích jako falešný důkaz kolapsu podpory, přestože tvrdá bezpečnostní spolupráce pokračuje beze změn.

Historická paměť pálí domácí politiku v Polsku i na Ukrajině. Ale bezpečnost obou států stále určuje Moskva, ne Volyň, a obě strany to vědí.