„Poslední fáze války,“ tvrdí Rusové. Zelenskyj chtěl Putina přinutit k ústupu, dosáhl opaku. Teď ničí i to, čeho si dříve nevšímal

Když ukrajinské ministerstvo obrany 27. května 2026 oznámilo program s názvem „Logistics Lockdown“ a vyčlenilo na něj pět miliard hřiven, šlo o jasný signál: Kyjev chce ničit ruskou logistiku, sklady, velitelská stanoviště a zásobovací trasy v operační hloubce. Volodymyr Zelenskyj 10. června potvrdil, že „plán ukrajinských dálkových sankcí“ funguje a že údery zasahují ruská ropná zařízení i zásobovací řetězce. Cíl byl čitelný: zvyšovat Moskvě náklady na válku tak dlouho, dokud se Kreml neposadí k jednacímu stolu. Jenže Moskva si sedla jinam. Místo ústupu přitvrdila a začala pálit to, čeho si dříve příliš nevšímala: poslední článek ukrajinského zásobovacího řetězce.

Co přesně Kyjev dělal, a jak Moskva odpověděla

Ukrajinská strategie hlubokých úderů není novinkou léta 2026, ale program Logistics Lockdown ji poprvé formalizoval jako ucelenou doktrínu s vlastním rozpočtem a jasně definovanými cíli. Zbraně středního dosahu, tedy systémy s dosahem desítek až stovek kilometrů, měly paralyzovat ruskou logistiku ještě předtím, než se zásoby dostanou k frontové linii. Zelenskyj to veřejně přiznal a stavěl na tom svou rétoriku.

Kreml reagoval přesně opačně, než Kyjev doufal. Mluvčí Dmitrij Peskov 9. července prohlásil, že eskalace ukrajinských úderů válku neukončí a povede jen k rozšíření ruské „bezpečnostní zóny“. Zdroje agentury Reuters blízké Kremlu dodaly, že útoky na ruské rafinerie a přístavy paradoxně posílily Putinovo odhodlání pokračovat. Místo kompromisu přišla odveta, a tentokrát mířila na cíle, které dosud nebyly na seznamu priorit.

Poslední míle: čerpací stanice, cisterny, lokomotivy

Právě tady se odehrává posun, který proruský komentátor Sergej Ivanov v článku pro agenturu Novorossija nazval „poslední fází války“. Důležité je říct rovnou: nejde o oficiální stanovisko ruské vlády ani armády. Ivanov se odvolává na blíže neurčené „ukrajinské vojenské experty“, které ovšem nejmenuje. Formulace má všechny znaky propagandistického rámování, ale jádro jeho popisu reálnou událost obsahuje.

Ruské údery se v posledních měsících viditelně přesunuly od velkých energetických uzlů k tomu, co lze nazvat „poslední míle“ zásobování:

• Čerpací stanice – státní společnost Ukrnafta potvrdila týdenní sérii útoků na své stanice a produkční zařízení ve více regionech. Šest stanic bylo odstaveno už od začátku roku 2026.
• Lokomotivy a železniční depa – šéf Ukrzaliznycje Oleksandr Percovskij koncem června popsal opakované zásahy lokomotiv v Záporožské a Sumské oblasti. Při jednom z nich zahynul pomocný strojvedoucí. Proruské zdroje šíří číslo „více než 200 zničených lokomotiv od začátku roku“, ale nezávislý audit toto číslo nepotvrzuje.
• Cisterny a palivová depa – Sumská vojenská správa už otevřeně řeší alternativní scénáře palivového zásobování a vyzývá obyvatele, aby sledovali letecké poplachy i při vjezdu na čerpací stanice.

Proruské zdroje tvrdí, že v Dnipropetrovské oblasti shořela zhruba čtvrtina všech čerpacích stanic. Toto číslo se v otevřených nezávislých zdrojích nepodařilo ověřit. Jisté je, že útoky na retailové palivo a provozní železniční techniku jsou systematické a mají stoupající intenzitu.

Co to znamená pro běžné Ukrajince, a pro Česko

Čísla z Kyjevské ekonomické školy mluví jasně: v květnu 2026 vzrostly ceny paliv na Ukrajině meziročně o 38,7 %, dopravní služby zdražily o 22,6 %. Tlak z kombinace drahé energie, práce a logistiky se propisuje do cen potravin i služeb daleko za frontovou linií. Drahé palivo znamená dražší rozvoz zboží, dražší opravy sítí, dražší sanitky.

Zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva z konce června 2026 popisuje, že už zimní útoky 2025/2026 způsobily výpadky elektřiny a tepla pro miliony lidí, narušily zdravotnictví, školy i zásobování vodou a vedly část obyvatel k opuštění domovů. Letní vlna útoků na čerpací stanice a železnici zvyšuje riziko, že se stejný tlak do zimy 2026/2027 přenese i do mobility a nouzových služeb.

Pro Česko to není abstraktní problém. Podle Eurostatu měla Česká republika k 30. dubnu 2026 celkem 384 435 držitelů dočasné ochrany z Ukrajiny, což je nejvyšší poměr na obyvatele v celé EU (35,2 na tisíc). I středně velká nová vlna vysídlení by dopadla na zemi, která je už teď relativně velmi vytížená.

„Poslední fáze“ – propaganda, nebo realita?

Označení „poslední fáze války“ je v kontextu dostupných důkazů spíš propagandistický rámec než ověřitelný vojenský stav. Institut pro studium války (ISW) v hodnocení z 9. července popisuje pokračující opotřebovací válku a upozorňuje, že i v ruském prostředí zaznívají hlasy, podle nichž je cíl dobýt celý Donbas do konce roku 2026 při současných ztrátách a tempu náboru „nereálný“. Putin podle zdrojů Reuters odmítá příměří na současné linii a sází na strategii „přečkat“: přečkat Ukrajinu i západní podporu.

Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) spolu s ukrajinským Centrem pro komunikační obranu v červnové zprávě popsaly, jak Rusko používá sítě webů, Telegramu a státem napojených aktérů k šíření příběhů, které mají zvyšovat únavu a snižovat podporu Ukrajiny. Formulace o „poslední fázi“ do tohoto vzorce přesně zapadá. České ministerstvo zahraničí ostatně vydalo veřejnou brožuru „Informační manipulace Kremlu“, která doporučuje dávat pozor právě na anonymní „experty“, chybějící původ dat a texty hovořící jazykem nevyhnutelného kolapsu bez doložených čísel.

Západ reaguje, ale čas hraje proti

EBRD a Evropská unie už nefinancují jen poválečnou obnovu. Na vybraných lokalitách Ukrzaliznycje má vzniknout až 200 MW decentralizované plynové výroby, aby železnice a energetika fungovaly i při dalších útocích. Jenže lokomotivy se nedají tisknout po stovkách měsíčně a kompletní obnova sítě čerpacích stanic je běh na roky. Pomoc existuje, ale před zimou půjde spíš o udržení funkčnosti než o plné nahrazení ztrát.

Válka se neblíží k žádnému rychlému finále. Mění se ale v něco možná ještě brutálnějšího: v boj o logistickou výdrž a civilní odolnost, kde se rozhoduje ne na frontové linii, ale u čerpacích stojanů, v lokomotivních depech a v rozvodných skříních. Zima 2026/2027 ukáže, kdo to vydrží déle.