„Pošlete americké důstojníky do ukrajinských zákopů,“ volá bývalý šéf CIA. Jinak se proti Rusům válčit nenaučí

V dubnu 2026 absolvoval Petraeus další cestu na Ukrajinu a poté vystoupil hned na třech platformách během dvou týdnů: v projevu přímo v Kyjevě, v rozhovoru pro CBS News a v analytickém textu pro The Cipher Brief. Ve všech případech tlačil stejnou myšlenku: americká armáda se nemůže naučit válčit proti technologicky vyspělému protivníkovi tím, že bude sedět v ambasádě a číst zprávy. Musí vidět bojiště zblízka. Musí stát vedle ukrajinského velitele, který řídí dronový roj z rozbitého sklepa. Jinak zůstane připravená na minulou válku.

Kdo je muž, který to říká

David H. Petraeus není jen „bývalý šéf CIA“, titul, který se k němu nejčastěji lepí. CIA ho na svém oficiálním seznamu vede jako ředitele v období září 2011 až listopad 2012. Jenže podstatnější je jeho vojenská kariéra. Čtyřhvězdičkový generál, který velel U.S. Central Command i koaličním silám v Afghánistánu. Člověk, který v Iráku prosadil protipovstaleckou doktrínu, jež na roky změnila americký způsob vedení války. Když Petraeus mluví o tom, jak se armáda má učit, nemluví z pozice komentátora. Mluví z pozice člověka, který to dělal.

Po odchodu z veřejných funkcí zůstal jedním z nejhlasitějších hlasů amerického bezpečnostního establishmentu. A právě na jaře 2026, po návštěvě ukrajinských pozic, zesílil tón. V rozhovoru pro CBS News ze 7. dubna mluvil o „zcela novém konceptu války“. O bojišti, kde se pravidla přepisují rychleji, než je stačí zachytit jakýkoli manuál.

Co znamená „poslat do zákopů“

Petraeusova výzva nezní „pošlete Američany bojovat“. Zní: pošlete je učit se. Rozdíl je zásadní, a právě v něm leží napětí mezi jeho pozicí a oficiální americkou politikou.

Pentagon potvrzuje, že na Ukrajině operuje malá skupina amerických vojáků při ambasádě v Kyjevě v rámci Office of Defense Cooperation. Jejich role je poradní a logistická: dohlížejí na dodávky vojenské pomoci, provádějí kontrolu koncového užití, tedy ověřují, zda zbraně končí tam, kam mají. Výslovně přitom platí, že nejsou v bojové roli a nejsou nikde poblíž fronty. Ministr obrany Pete Hegseth tuto linii potvrdil veřejně: administrativa neposílá americké vojáky do Ukrajiny bojovat.

Petraeus chce něco kvalitativně jiného. Chce důstojníky u frontových jednotek, u velitelských stanovišť, v podmínkách, které v kyjevském projevu z 3. dubna popsal jako „díry v zemi, sklepy a neustálý dronový dohled“. Ne proto, aby stříleli. Proto, aby viděli, jak vypadá válka, na kterou se jejich armáda musí připravit.

Riziko je přitom zřejmé. Důstojník v uniformě USA u fronty může být zabit nebo zajat. A zajetí amerického vojáka by Moskva téměř jistě využila jako důkaz „přímé“ účasti Washingtonu ve válce, s okamžitými strategickými důsledky. Právě proto současná politika drží Američany daleko od předních linií.

Laboratoř, kterou nelze simulovat

Proč ale Petraeus tak naléhá? Protože to, co se děje na ukrajinské frontě, podle něj nelze pochopit z briefingů ani ze satelitních snímků. Ukrajina je místo, kde se v reálném čase rodí nová vojenská doktrína.

• Dronová saturace: Bojiště je pod nepřetržitým dronovým dohledem obou stran. FPV drony za pár tisíc korun nahrazují dělostřelecké granáty za statisíce.
• Digitální řízení boje: Systémy jako ukrajinská Delta propojují průzkum, cílení a úder do jedné sítě v reálném čase.
• Elektronický boj: Obě strany masivně ruší signály, což vede k inovacím jako drony řízené optickým vláknem místo rádiového spojení.
• Rozptýlené velení: Velká velitelská stanoviště se stala smrtelnou pastí. Kdo se neschová, nepřežije.

Petraeus v rozhovoru pro CBS šel ještě dál. Řekl, že některé západní armády uvažují příliš konzervativně: místo posilování tradičních obrněných struktur by měly budovat celé dronové prapory. To není kosmetická úprava. To je výzva k přestavbě armády od základů.

NATO a Česko se už učí

Petraeusova výzva není v aliančním kontextu osamocená. NATO oficiálně přiznává, že z ukrajinské války systematicky přebírá poznatky. V polské Bydhošti funguje centrum JATEC, kde se frontové zkušenosti překlápějí do aliančního výcviku. Ukrajinští veteráni tam předávali znalosti z dronové války vojákům z Británie i USA.

Česká armáda není výjimkou. Do cvičení Hradba v roce 2025 promítla zkušenosti přímo z ukrajinského bojiště: rušičky, lokátory dronů, opticky vedené bezpilotní prostředky, síťové řízení. Poznatky od ukrajinských dělostřelců se promítají i do úprav houfnic CAESAR, které Česko pořizuje. Velitel pozemních sil Josef Trojánek to řekl otevřeně: zkušenosti z Ukrajiny zásadně změnily operační prostředí a tradiční velká velitelská stanoviště jsou v moderní válce neudržitelná.

Aliance navíc po ruské invazi posílila východní křídlo z původních čtyř na devět mnohonárodních bojových uskupení. Nejde jen o počty. Jde o to, že výcvik těchto jednotek stále více reflektuje realitu, kterou denně prožívají ukrajinští vojáci.

Spor o tempo adaptace

Petraeusova výzva v jádru není o tom, zda má Amerika vstoupit do války s Ruskem. Je o tom, jak rychle se největší armáda NATO dokáže přizpůsobit válce, která se odehrává právě teď, a která definuje, jak budou vypadat konflikty příštích desetiletí. Část amerického bezpečnostního establishmentu říká: učíme se dost rychle. Petraeus říká: ne, neučíte. A dokud vaši důstojníci neuvidí ten sklep s dronovým pilotem na vlastní oči, nebudou vědět, na co se vlastně mají připravit.

Ukrajinská fronta není regionální konflikt na okraji Evropy. Je to škola, ve které se právě píše osnova pro příští válku. Otázka zní, kdo si stihne zapsat poznámky.