Potvrzeno: Polsko pošle Ukrajině poslední MiG-29 proti Rusku. A dostane za ně něco, co samo zoufale potřebuje

Zpráva uzavírá kapitolu, která se táhla přes dva roky vyjednávání, jedno veřejné zadrhnutí a rostoucí nervozitu ve Varšavě. Polsko se nezbavuje stíhaček proto, že by je nepotřebovalo, zbavuje se jich proto, že jim dochází životnost a že za ně může získat něco, co žádný katalog západního zbrojního průmyslu nenabízí: know-how vykované pod palbou skutečné války. Tomczyk, který do Kyjeva dorazil už v pondělí 9. listopadu společně s generálem Karolem Domanowským, na sociální síti X potvrdil podpis dohody o zřízení polsko-ukrajinských pracovních skupin pro dronové a antidronové technologie. Zároveň oznámil, že dobíhají jednání o předání dalších dvou MiG-29.

Dva roky k jednomu podpisu

Cesta k listopadové dohodě nebyla přímočará. Už bezpečnostní smlouva mezi Polskem a Ukrajinou z července 2024 výslovně zmiňovala, že ukrajinská válečná expertiza může přispět k modernizaci polských ozbrojených sil a že obě strany budou dál jednat o osudu polských MiGů-29. V lednu 2026 přijel do Kyjeva premiér Donald Tusk a veřejně řekl, že Polsko je připraveno stroje předat, a že Ukrajina je připravena na „dronovou výměnu“.

Pak přišel zádrhel. V červnu 2026 Tomczyk otevřeně prohlásil, že Polsko další MiGy neposlalo, protože Kyjev se nevyvázal z domluvené části dohody o technologiích. Pět měsíců nato, v Kyjevě, konečně zaznělo: Ukrajina souhlasila.

Co přesně Polsko posílá, a proč to není ztráta

Slovo „poslední“ v kontextu polských MiGů-29 neznamená nutně, že po transferu nezůstane v hangárech ani jeden kus. Znamená ale konec jedné éry. V prosinci 2025 Tomczyk v televizi TVN24 mluvil o 14 zbývajících strojích, z nichž šest až osm mělo do konce roku odejít ze služby kvůli vyčerpanému resursu. Na konci října 2026 náměstek Paweł Zalewski potvrdil dohodu o dvou kusech s tím, že o zbývajících se stále jedná. Jednomu z těch dvou přitom podle polských informací už doběhla životnost, jeho hodnota tak spočívá spíš v náhradních dílech pro ukrajinskou flotilu.

Polská obrana tím neutrpí ránu. Hlavní tíhu ochrany vzdušného prostoru nesou F-16. Od 22. května 2026 přistávají na polských základnách F-35, do konce srpna jich bylo osm. A od 1. října 2026 vstoupily do bojové hotovosti i jihokorejské FA-50, jak Tomczyk potvrdil v Sejmu. MiGy-29 z polského nebe odcházejí proto, že tam pro ně už není místo, ne proto, že by je Varšava lehkovážně rozdávala.

Proč Polsko tak naléhavě potřebuje ukrajinské know-how

V noci z 9. na 10. září 2025 proletělo polským vzdušným prostorem devatenáct ruských dronů. Ministr zahraničí Radosław Sikorski to označil za porušení suverenity. Ten moment změnil optiku celé debaty. Z akademické otázky „co s drony“ se stala akutní bezpečnostní priorita.

Čísla mluví jasně: polské ministerstvo obrany v roce 2026 vyčlenilo na dronové a antidronové schopnosti 25 až 26 miliard zlotých, v přepočtu přes 150 miliard korun. Vicepremiér Władysław Kosiniak-Kamysz oznámil, že drony budou v každé jednotce. Testují se inovativní řešení pro program Tarcza Wschód, obranný štít na východní hranici. Tomczyk přitom sám řekl, že pouhý nákup hotových systémů „z police“ nemusí odpovídat potřebám polské armády.

A právě tady vstupuje Ukrajina. Nejde o to, že by Polsko neumělo vyrábět drony nebo stavět radary. Jde o tempo. Ukrajinské technologie vznikají pod tlakem fronty, iterují se v řádu týdnů, ne let. Každý systém prošel testem, který žádná laboratoř ani cvičiště nedokáže simulovat. Varšava nechce kupovat krabici, chce pochopit, co je uvnitř, a přenést to do vlastních programů.

MiG-29 v ukrajinských rukou: stará platforma, nové zuby

Pro Ukrajinu není MiG-29 muzejní exponát. Ukrajinské ministerstvo obrany v únoru 2026 potvrdilo, že na tuto platformu byly adaptovány francouzské přesně naváděné pumy AASM Hammer. Stroj, který sovětští konstruktéři navrhli pro vzdušné souboje studené války, teď shazuje západní munici na ruské pozice. Ukrajinské letectvo MiG-29 stále oficiálně provozuje a zná ho do posledního šroubku, každý další kus, byť starší, znamená buď další letuschopný stroj, nebo zásobu dílů pro údržbu celé flotily.

Samozřejmě, technologická špička se posouvá jinam. Ukrajinské F-16 už používají 20mm munici k ničení proudových dronů typu Šáhid. Ale válka se nevyhrává jedním typem letadla. Vyhrává se hloubkou, schopností udržet v provozu maximum platforem co nejdéle.

Český kontext: podobná cesta, jiný model

Česká republika barterovou dohodu ve stylu „letadla za technologie“ s Ukrajinou veřejně neuzavřela. To ale neznamená, že by stála stranou. České ministerstvo obrany označuje protidronovou obranu za dlouhodobou prioritu a ukrajinské firmy se zapojují do cvičení Drone Shield, kde armáda testuje detekci, sledování a eliminaci bezpilotních prostředků. Už v roce 2023 tehdejší ministryně Černochová navštívila firmu vyrábějící drony podle ukrajinských zkušeností a řekla, že tvrdě nabyté znalosti z fronty zkracují cestu při zavádění dronů do české armády. Armáda navíc pořizuje pasivní sledovací systém PLESS, využitelný i k lokalizaci dronů.

Rozdíl oproti Polsku je v měřítku a formátu. Varšava uzavřela mezistátní dohodu s pracovními skupinami a konkrétním protiplněním. Praha zatím spolupracuje na úrovni průmyslu a testů. Zda se český přístup posune k něčemu systematičtějšímu, veřejné zdroje zatím nepotvrzují.

Polsko-ukrajinská dohoda z 10. listopadu 2026 není příběh o dvou starých stíhačkách. Je to příběh o tom, jak se válečná zkušenost stává měnou, a jak ji země, která cítí ruské drony nad vlastním územím, považuje za cennější než cokoli, co nabízí katalog.