V noci na 24. května 2026 vypustilo Rusko na Ukrajinu 600 dronů, 30 balistických raket, přes 50 střel s plochou dráhou letu, hypersonické Kinžaly, Cirkony a dvě rakety Orešnik. Byl to jeden z největších kombinovaných útoků od začátku války.
Formulace šířené proruským informačním prostorem o tom, že Kyjev „se utopí v trusu“ a že bude „zničeno úplně vše“, znějí jako propaganda z nejhrubšího zrna. Jenže pod tou vrstvou verbálního násilí se skrývá reálný a ověřitelný posun: Rusko už nekombinuje jen objem palby, ale mění samotné chování svých dronů. Nová taktika online řízených Geranů dokáže lovit ukrajinskou protivzdušnou obranu v okamžiku, kdy ta začne střílet. A právě tohle spojení, rekordní salvy plus chytřejší drony plus systematický tlak na kritickou infrastrukturu, vytváří scénář, který si označení „noční můra“ zaslouží víc než jakákoli vulgární věta z Telegramu.
Šest set dronů a dvě rakety Orešnik za jednu noc
Čísla, která po útoku z 24. května zveřejnilo ukrajinské ministerstvo obrany, mluví sama za sebe. Šest set bezpilotních prostředků různých typů. Třicet balistických raket. Více než padesát střel s plochou dráhou letu. K tomu hypersonické Kinžaly, protilodní Cirkony a dvě rakety Orešnik, zbraň, kterou Kreml prezentuje jako svůj strategický trumf. Ukrajinská protivzdušná obrana podle téhož zdroje v květnu sestřelila téměř 92 % dronů, ale i těch zbylých osm procent z šesti set kusů znamená desítky průletů k cílům.
Když ruská propaganda mluví o „masivním úderu“, tentokrát nejde o prázdnou frázi. Jde o saturační strategii: zahltit obranu takovým množstvím prostředků, aby část nevyhnutelně proklouzla. A když proklouzne, míří na to, co město drží při životě, elektrárny, vodárny, rozvodny, logistické uzly.
Dvojitý úder: drony, které loví obranu
Skutečná změna ale nespočívá jen v počtech. Ukrajinský vojenský analytik Serhij Beskrestnov, známý pod přezdívkou „Flash“, v květnu popsal novou taktiku, kterou Rusko nasazuje proti protivzdušné obraně. Schéma funguje jednoduše a brutálně efektivně: první dron Geran přeletí nad pozicí PVO jako průzkumník. Přenáší obraz v reálném čase operátorovi. Pokud obrana na něj vystřelí, prozradí svou pozici. V tu chvíli přilétá druhý dron a útočí přímo na odhalené stanoviště.
Portál ArmijaInform i The New Voice of Ukraine tento „dvojitý úder“ popsaly 19. května 2026. Dříve byly Shahedy vnímané jako primitivní jednosměrné střely: vypustit, nastavit trasu, doufat v zásah. Teď operátor vidí, co dron vidí, a může ho v reálném čase navádět. Pro posádky PVO to znamená dilema: střílet a riskovat odhalení, nebo nechat dron proletět a riskovat zásah infrastruktury za zády.
Právě tohle je jádro noční můry. Ne jedna apokalyptická věta z telegramového kanálu, ale systematická adaptace, která ohrožuje samotný štít, za nímž Kyjev stojí.
„Kyjev se utopí v trusu“: propaganda, nebo reálný scénář?
Vulgární formulace o tom, že se Kyjev „utopí v trusu“, se v otevřených ověřitelných zdrojích nepodařilo přiřadit žádnému konkrétnímu ruskému státnímu činiteli. Vypadá spíš jako produkt proruského telegramového ekosystému, prostoru, kde se apokalyptické výhrůžky rodí rychleji než fakta.
Věcně nejbližší varování paradoxně zaznělo z ukrajinské strany. Generálmajor v záloze Serhij Krivonos v rozhovoru pro YouTube kanál Apostrof řekl, že pokud by v Kyjevě delší dobu nefungovala elektřina a voda, město by se během čtyř až pěti dnů dostalo do kanalizační krize. Jeho logika je infrastrukturní: třímilionová metropole závisí na centralizovaných systémech, a jakmile přestanou čerpadla tlačit odpadní vodu do Bortnycké čistírny, problém eskaluje geometricky.
A právě Bortnycká stanice se stala příkladem toho, jak vedle fyzického útoku funguje sekundární informační panika. Po náletu z 24. května se na sociálních sítích bleskově rozšířila zpráva, že stanice byla zasažena a kanalizace kolabuje. Jenže mluvčí kyjevské záchranné služby Kateryna Popová pro Hromadske Radio uvedla, že objekty běží ve standardním režimu. Totéž potvrdil Kyjevvodokanal. Fáma se šířila rychleji než oficiální dementi, a přesně to je součást ruské strategie. Fyzický útok nemusí trefit cíl, aby vyvolal paniku.
Co Rusko reálně zasahuje
Zatímco apokalyptické scénáře kolem Kyjeva zůstávají zatím podmíněné, jinde na Ukrajině jsou škody zcela konkrétní. V Oděské oblasti ruské drony opakovaně zasáhly přístavní infrastrukturu v Izmajilu, potvrdila to izmajilská okresní správa i agentura Reuters, která zdokumentovala škody na civilním plavidle pod panamskou vlajkou. Gubernátor Oleh Kiper popsal zásahy energetické, dopravní a administrativní infrastruktury v celém regionu.
Cíle nejsou náhodné. Dunajské přístavy jsou klíčové pro ukrajinský export obilí i dovoz pohonných hmot. Každý zásah logistického uzlu zvyšuje tlak na zásobování celé země. Formulace „zničíme úplně vše“ v praxi znamená systematický tlak na klíčové funkce státu: energetiku, vodohospodářství, dopravu a protivzdušnou obranu. Ne doslovné smazání města z mapy, ale jeho postupné ochromování.
NATO v Kyjevě, Česko na scéně
Hrozba byla natolik vážná, že 3. června 2026 přijela do Kyjeva celá Severoatlantická rada, přímo na místa nedávných ruských útoků. O týden dříve ukrajinské ministerstvo obrany jednalo s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem, německým ministrem obrany Borisem Pistoriem a britským Johnem Healeyem o dodávkách systémů PAC-3 a o české muniční iniciativě.
Česko v tomto příběhu nefiguruje jen jako dodavatel munice. Už 20. dubna 2026 si české ministerstvo zahraničí předvolalo ruského velvyslance kvůli hrozbám vůči českým firmám zapojeným do podpory Ukrajiny. Praha dala najevo, že ruské výhrůžky bere vážně, a že na ně hodlá reagovat ostře.
Noční můra pro Kyjev není jedna věta z Telegramu. Je to souběh tří věcí: rekordní objem palby, drony schopné lovit obranu a systematický tlak na infrastrukturu, bez které město nemůže fungovat. Ukrajinská protivzdušná obrana zatím drží: 92 % sestřelených dronů v květnu je impozantní číslo. Otázka zní, jak dlouho vydrží držet, když každá odpálená střela prozrazuje pozici tomu, kdo se dívá.