Velkou slabinou starých sovětských děl je nízký dosah, kvůli němuž musí být nepřátelských pozic, což je dělá zranitelnějšími. Drony pro ně tak nemusely letět daleko.
I když dnes představují na bojišti asi největší nebezpečí drony, neznamená to, že by jiné prostředky boje zcela vymizely – pouze jsou užívány méně, ačkoliv efektivní zůstaly. Za příklad dává redakce Armádního Zpravodaje záběry (níže), na nichž je vidět zničení čtyř ruských děl pomocí tzv. protibaterijní palby. Je vidět, že byla zcela přesná a některé výbuchy překvapivě mohutné. Jednat se mělo o tažené kanony sovětské konstrukce.
Stará sovětská děla musela být až příliš blízko
Ačkoliv dnes existují ke starým houfnicím mnohem lepší alternativy, stále poslouží původnímu účelu. Jejich největším handicapem je ovšem kratší dosah, což znamená, že jsou zranitelnější, jelikož musí být blíže u nepřátelských pozic. Tak jako tomu muselo být v případech na videu, kdy docházelo k jejich ničení pomocí jiných houfnic, nejspíše 2S22 Bohdana.
Všechny případy zničení se podařilo dobře zaznamenat průzkumnému dronu, a záběry jsou sestříhané tak, že jsou vidět samotné údery následované výbuchy, které jsou opravdu mohutné. Armádní Zpravodaj to přisuzuje odpálení munice, která musí být v těsné blízkosti, aby mohli vojáci pálit efektivně a rychle, ale zároveň to představuje riziko.
Mezi zničenými děly je jedno D-30, které poprvé sjelo z linky v roce 1960, a pro jednoduchou konstrukci je vyráběno dodnes, i když existují i mnohem výkonnější protějšky. Za jeho největší výhodu lze považovat vysokou rychlost palby – maximálně 10 až 12 ran za minutu, konstantně pak vydrží 5 až 6 ran za minutu. Její handicap je ovšem malý dostřel – maximálně sice 21,9 km, ale to je s raketovými projektily, a efektivní pouze 15,4 km, potvrzuje Wikipedia.
Zbylá děla jsou potom D-20 známá také jako M1955, což odkazuje na rok, v jakém byla zavedena do výzbroje. Je tedy o několik let starší než D-30, oproti níž má nicméně o něco lepší dostřel. Ten maximální je s raketovými projektily 24 km, zatímco efektivní 17,4 km. Má srovnatelnou rychlost palby 5 ran za minutu, případně a 65 ran za hodinu, uvádí Wikipedia. K její obsluze je potřeba 8 vojáků, zatímco D-30 vyžaduje o dva více.
2S22 Bohdana vznikla teprve v roce 2022, ale vyvíjena byla od roku 2016. Jedná se o ukrajinský produkt, který lze parametry srovnávat s nejlepšími západními protějšky. K obsluze je potřeba pěti vojáků, kteří dokáží zasahovat cíle vzdálené 42 km, s raketovým střelivem pak až 60 km, uvádí Wikipedia, což znamená, že se mohli držet mimo dosah nejenom ničených děl, ale stejně také nepřátelských dronů, a díky mobilitě hned po úderu měnit pozici.
Jak daleko si myslíte, že byla 2S22 Bohdana, která je ničila?
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 6469
Historie
|
PŘEČTENÍ: 7259
