Putin chtěl více peněz na válku, ale ekonomika mu to nedovolí. Inflace v Rusku raketově roste, Kreml nemá řešení

Ještě 10. června seděl Vladimir Putin před kamerami a veřejně naznačoval, že jsou důvody čekat další pokles úrokových sazeb. Levnější úvěr měl nakopnout ekonomiku, která pod tíhou válečných výdajů zpomaluje; růstový výhled pro rok 2026 banka v červenci sestřelila na pouhých 0–1 %. Jenže o tři měsíce později guvernérka Elvira Nabiullinová udělala přesný opak toho, co prezident signalizoval. Sazbu nechala beze změny a ve svém projevu vysvětlila proč: letní čísla jsou příliš horká na to, aby si banka mohla dovolit další uvolnění.

Červencový šok v číslech

Oficiální meziroční inflace v Rusku dosáhla v červenci 6,0 %. To samo o sobě nezní dramaticky, dokud se nepodíváte pod kapotu. Sezonně očištěné tempo růstu cen vyskočilo na 11,6 % v anualizovaném vyjádření, zatímco ještě ve druhém čtvrtletí činilo v průměru 5,3 %. Jádrová inflace, která odfiltruje kolísavé položky jako potraviny a energie, zrychlila z 4,6 % na 7,0 %.

Nejhorší zpráva ale přišla od samotných Rusů. Domácnosti v červenci očekávaly inflaci 14,7 % za příštích dvanáct měsíců, téměř čtyřnásobek oficiálního cíle Bank of Russia, který zní 4 %. Když lidé čekají drahotu, utrácejí rychleji, což drahotu dále přiživuje. Klasická spirála, kterou žádná centrální banka nechce vidět.

Pro srovnání: před plnou invazí na Ukrajinu se ruská inflace v letech 2017–2020 držela poblíž 4 %. V dubnu 2022, po sankcích a měnovém šoku, vystřelila na 17,8 %. Současných 6–7 % je pod krizovou úrovní roku 2022, ale krátkodobá dynamika míří jednoznačně nahoru.

Drony, rafinerie a fronty na pumpách

Klíčovým akcelerátorem letního zdražování se stal palivový šok. Ukrajinské drony v létě systematicky zasahovaly ruskou energetickou infrastrukturu. Omská rafinerie, největší v zemi, zastavila provoz po útoku začátkem července. Koncem měsíce ji následovala rafinerie v Rjazani. Další zásahy hlásily Saratov, Syzraň, Salavat i přístav Tuapse.

Kreml reagoval zákazem exportu nafty v červenci, čímž se pokusil nasytit domácí trh. Výsledek? Banka sama přiznala, že vládní opatření přinesla „první známky stabilizace“, ale druhotné efekty už se rozlily do dopravy, výroby a širšího koše zboží. Na čerpacích stanicích se tvořily fronty, ceny benzinu rostly a řidiči kamionů přenášeli náklady dál do dodavatelského řetězce.

Pikantní je, že ruský zákaz exportu nafty zároveň rozhoupal globální trh; evropský nízkosirný plynový olej vyskočil na rekordní prémii vůči ropě Brent. Ruské domácí problémy se tak přelévají i do cen dopravy a zboží v Evropě, Česko nevyjímaje.

Válečný rozpočet versus měnová realita

Podstata problému je strukturální. Podle analýzy SIPRI dosáhly ruské vojenské a s válkou spojené výdaje v roce 2025 zhruba 16 bilionů rublů, tedy asi 7,5 % HDP. Část obranných položek v rozpočtu na roky 2026–2028 je navíc vedena jako tajná nebo zcela utajená, takže skutečný objem může být ještě vyšší.

Putin chtěl tento kolos financovat mimo jiné levným úvěrem. Mechanismus je přímočarý: nižší sazba zlevní půjčky firmám i státu, peníze tečou do zbrojovek, do platů vojáků, do náhrad rodinám. Jenže každý rubl nalitý do ekonomiky přes rozpočet nebo úvěr zvyšuje peněžní zásobu, a ta v létě znovu zrychlila. Nabiullinová to v září řekla otevřeně: stimulující rozpočtová politika vyžaduje pomalejší snižování sazeb.

Kreml tak narazil na dilema, které nemá čisté řešení. Může válku dál financovat rozpočtem a administrativními nástroji, a také to dělá. Ale měnově už další uvolnění provádí za cenu vyšší inflace, která dopadá na běžné Rusy. Sazba 14 % zdražuje kapitál pro civilní firmy, brzdí investice mimo obranný sektor a zužuje prostor pro cokoli jiného než válečnou výrobu.

Nabiullinová mezi Kremlem a kalkulačkou

Formálně je Bank of Russia nezávislá na federálních orgánech moci. Prakticky ale guvernéra navrhuje prezident a jmenuje ho Státní duma. Nabiullinová přesto drží neobvykle viditelnou operační disciplínu. Putin v červnu veřejně signalizoval pokles sazeb, banka v září další pokles zastavila. Pro srovnání: turecký prezident Erdogan v roce 2021 odvolal guvernéra centrální banky dva dny poté, co ten zvýšil sazby.

Nabiullinová není „nezávislá“ v západním slova smyslu, ale má zjevně víc manévrovacího prostoru než její kolegové v režimech, kde jestřábí politika znamená okamžité odvolání. Otázka je, jak dlouho jí tento prostor vydrží, pokud inflace dál poroste a Kreml bude potřebovat další peníze na frontu.

Co to znamená pro válku a pro Česko

Ruská ekonomika není na pokraji kolapsu. Banka stále mluví o „mírném růstu“ ve třetím čtvrtletí a explicitně míří k inflačnímu cíli 4 % v roce 2027. Spíš než bezprostřední rozpad hrozí vleklá stagnace s válečným přetížením, tedy ekonomika, která dokáže udržet armádu v chodu, ale za cenu postupného vyjídání civilní základny.

Pro Českou republiku je relevantní hlavně to, že slabší ruská ekonomika zužuje prostor pro další navyšování válečného výkonu. Neznamená to automatický konec bojů, ale zvyšuje to cenu každého dalšího měsíce války. A přes kanál palivových cen se ruské problémy promítají i do evropských nákladů na dopravu a energii.

Další zasedání Bank of Russia je naplánováno na 23. října. Nabiullinová bude mít na stole čerstvá zářijová data, a Kreml na stole stejný požadavek jako dosud: více peněz na válku. Kalkulačka ale říká něco jiného než prezident.