Putin osobně nařídil novou vlnu sabotáží v Evropě. A Trump s ním přesto hodlá uzavřít mír a obchodovat

V noci ze 4. na 5. srpna 2026 přistál na cargo ploše lipského letiště dron nesoucí výbušninu. Cílem bylo ukrajinské transportní letadlo Antonov, které tudy procházelo logistickým řetězcem pomoci Kyjevu. Útok selhal, nikdo nezemřel. Ale o měsíc později německá vláda udělala něco bezprecedentního: veřejně a jednoznačně připsala celou operaci Ruské federaci. Slovo „domněnka“ z oficiálních dokumentů zmizelo. A podle reportu Wall Street Journal, který cituje evropské činitele obeznámené s americkými zpravodajskými závěry, dal k této a dalším sabotážím pokyn přímo Vladimir Putin.

Lipsko jako startovní výstřel

Letiště Leipzig/Halle není náhodný cíl. Je to jeden z největších cargo hubů ve střední Evropě a klíčový uzel pro přepravu vojenského materiálu na Ukrajinu. Útočníci zvolili kombinaci dronu a výbušniny, profesionálně připravenou operaci, která podle Berlína vyžadovala státní expertizu, specifické technické prostředky a síť najatých agentů nízké úrovně.

Srovnání s Vrběticemi z roku 2014, kde jednotka GRU 29155 odpálila muniční sklad a zabila dva české občany, ukazuje posun. Vrbětice byly útokem na skladiště v odlehlé lokalitě. Lipsko bylo napadení aktivního mezinárodního letiště s rizikem masových obětí. Podle sekundárních přepisů reportu WSJ Kreml po odhalení útoku Berlínu vzkázal, že Lipsko nebude poslední cíl. Primární americký zpravodajský dokument veřejně dostupný není, ale německá reakce, zapojení kancléře Merze a explicitní atribuce, mluví sama za sebe.

Šedá zóna, která už není šedá

Lipsko není izolovaný incident. Analytici z CSIS spočítali, že počet ruských sabotážních a subverzních útoků v Evropě se mezi roky 2023 a 2024 téměř ztrojnásobil. Cíle? Dopravní uzly, kritická infrastruktura, vládní budovy, obranný průmysl. Na podzim 2025 agentura AP popsala dronové přelety nad vojenskými základnami a strategickými objekty v Polsku, Estonsku, Belgii, Dánsku, Německu a Rumunsku. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová to v říjnu 2025 nazvala cílenou „kampaní šedé zóny“.

Za tou kampaní stojí reorganizovaná struktura. Nechvalně proslulá jednotka 29155, ta od Vrbětic, od otravy Skripalových, od pokusů o převrat v Černé Hoře, byla podle britského vládního profilu pohlcena novou Službou speciálních úkolů (SSD). Vede ji Andrej Averjanov, stejný muž, který řídil 29155. Rozdíl je v rozsahu: SSD propojuje fyzické sabotáže, atentáty a kybernetické operace do jednoho balíku. Širší portfolio, flexibilnější nasazení, těžší detekce.

A Česko rozhodně nestojí mimo radar. BIS ve výroční zprávě za rok 2024 uvedla, že odhalila a pomohla zastavit několik pokusů o sabotážní akce na českém území. NÚKIB společně s BIS, Vojenským zpravodajstvím, americkou NSA a FBI v květnu 2025 varoval, že ruská GRU cílí na logistické a technologické firmy zapojené do pomoci Ukrajině. Monitoruje přesuny materiálu přes IP kamery na hraničních přechodech a v dopravních uzlech. České letiště, český železniční koridor, česká firma dodávající součástky, to všechno jsou potenciální terče.

Trump: mír za jednací stůl, obchod za ústupky

Proti tomuto pozadí stojí americká diplomatická linie, která působí jako zpráva z jiného vesmíru. V březnu 2025 vydal Bílý dům oficiální výstup z americko-ruských expertních jednání v Rijádu. Dokument je překvapivě konkrétní v tom, co Washington Moskvě nabídl:

• Pomoc s návratem ruských zemědělských a hnojivových exportů na světový trh
• Snížení nákladů námořního pojištění pro ruské zásilky
• Zlepšení přístupu k přístavům a mezinárodním platebním systémům

V srpnu 2025 Trumpův tým veřejně obhajoval přímá jednání s Putinem argumentem, že „bez jednání s Putinem válku ukončit nejde“. Na stole ležely i debaty o územních výměnách. Transakční logika je zřejmá: ekonomické pobídky a komunikační kanál výměnou za zastavení bojů. Ne naivita, ale kalkulace. Kalkulace, která ovšem ignoruje jednu podstatnou proměnnou.

Dva stoly, jeden Kreml

Ten kontrast je jádrem celého problému. Na jednom stole sedí Putin jako nepostradatelný partner americké mírové diplomacie, jemuž Washington nabízí návrat do globálního obchodu. Na druhém stole sedí tentýž Putin jako zadavatel sabotážních operací proti spojencům téhož Washingtonu, operací, které podle sekundárních zpráv osobně schválil a které cílí na infrastrukturu zemí NATO.

Pro Evropu z toho plyne smíšený odstrašující signál. Amerika vyjednává, ale neodvětí. Německo atribuuje, ale nemá páky. NATO debatuje o společné „dronové zdi“ na východním křídle a o systémech rychlé detekce, ale článek 5 zatím nikdo neaktivoval. Podle přepisů reportu WSJ by Berlín o jeho aktivaci uvažoval, kdyby lipský útok skončil masovými oběťmi. Neskončil. Tentokrát.

Česká BIS, NÚKIB i Vojenské zpravodajství mezitím pracují s předpokladem, že další pokusy přijdou. Doporučení jsou trojí: fyzická ochrana dopravních uzlů včetně protidronového pokrytí, tvrdší kyberhygiena pro firmy v dodavatelském řetězci a systematický monitoring logistických tras pomoci Ukrajině. Otázka už nezní, jestli Rusko zaútočí znovu. Zní, jestli příště selže.

Kreml testuje, kolik si může dovolit, aniž překročí práh, za kterým přijde kolektivní odpověď. A zatím zjišťuje, že ten práh se posouvá stále výš.