Putin podepsal dekret, který stát opravňuje zabavit majetek firem. Stačí, že nezvládají útoky ukrajinských dronů

Nejde o klasické znárodnění v učebnicovém smyslu, stát si nepřepisuje vlastnické právo. Ale v praxi to znamená, že vlastník přijde o kontrolu nad podnikem, jeho akciemi, podíly i majetkovými právy v celém Rusku. Správu přebírá státní agentura Rosimušestvo, která vykonává vlastnické pravomoci, financuje se z výnosů aktiva a vlastník se stává pouhým divákem. Dekret vstoupil v platnost okamžitě, v den podpisu. A dva dny nato už vznikla vládní podkomise, která má jeho prosazování řídit.

Co přesně dekret umožňuje

Text dekretu pracuje se čtyřmi okruhy „selhání“, které mohou spustit státní zásah. Firma nepřijala nebo přijala pozdě bezpečnostní opatření. Porušila bezpečnostní požadavky. Vytvořila hrozbu pro fungování objektu, včetně toho, že její ochrana proti bezpilotním prostředkům byla vyhodnocena jako neefektivní. Nebo neobnovila provoz včas po útoku.

Klíčové je, co všechno může stát zabavit. Nejde jen o zasažený sklad nebo rafinerii. Dekret výslovně uvádí celý nebo část movitého a nemovitého majetku firmy nacházejícího se v Rusku, její cenné papíry, podíly v základním kapitálu ruských právnických osob i majetková práva. Jedna poškozená hala tedy může otevřít dveře k převzetí celého podniku.

Nestanovuje se žádný minimální počet útoků. Nestanovuje se žádná minimální doba selhání. Teoreticky může stačit jediný incident, pokud stát vyhodnotí, že reakce vlastníka byla pomalá nebo nedostatečná. A kdo to vyhodnocuje? Vláda na pokyn prezidenta. Bez předběžné soudní kontroly. Bez veřejně zveřejněné metodiky.

Proč zrovna teď, a proč logistika

Kontext je brutálně konkrétní. Léto 2026 přineslo vlnu ukrajinských dronových útoků, které zasáhly nejen rafinerie, ale poprvé masivně i logistickou infrastrukturu. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov dekret výslovně spojil s útoky na sklady e-commerce gigantů Wildberries a Ozon. Podle RBC byly sklady Wildberries zasaženy napříč několika regiony, Ozon čelil zásahům v Samarské a Orenburské oblasti, Krasnodaru i Machačkale, to vše během pouhých tří dnů od 22. do 24. srpna. Rafinerie Afipskij se stala cílem poosmé za rok, Novošachtinsk počtvrté.

Kreml tím vysílá jednoznačný vzkaz: náklady na ochranu infrastruktury má nést soukromý vlastník. Stát nebude platit za protidronové systémy nad každým skladem. A pokud firma investici neudělá, přijde o řízení. Vicepremiér Denis Manturov sice tvrdil, že nejde o znárodnění ani změnu vlastnictví, jen o „vstup státu do řízení kvůli bezpečnosti a obnově“. Jenže formulace dekretu jsou tak široké, že praktický rozdíl mezi dočasnou správou a znárodněním se může ukázat jako akademický.

Dočasná správa, která nemusí skončit

Dekret nestanovuje maximální lhůtu trvání státní správy. Režim končí teprve rozhodnutím vlády na základě prezidentského pokynu. Žádná automatická klauzule o zániku platnosti. Pro srovnání: britský Civil Contingencies Act sice také umožňuje v nouzi rekvizici majetku, ale nouzové předpisy bez dalšího zanikají po třiceti dnech a musí být předloženy parlamentu, jinak propadnou po sedmi. Ruský model je čistě exekutivní, bez parlamentní pojistky, bez časového limitu.

A existuje precedent, který ukazuje, kam „dočasnost“ vede. Dekret č. 302 z dubna 2023 zavedl dočasnou správu nad aktivy firem z „nepřátelských“ zemí, pod něj spadly podíly v Unipro a Fortum. U pivovaru Baltika a potravinářského Danone se dočasná správa následně proměnila v nucený prodej aktiv novým domácím vlastníkům. Slovo „dočasná“ v ruském právním kontextu posledních let neznamená totéž co v západním.

Nový dekret navíc rozšiřuje okruh potenciálních cílů. Zatímco č. 302 mířil na zahraniční vlastníky, č. 604 může zasáhnout i ryze ruské soukromé firmy. Seznam kritické infrastruktury zahrnuje energetiku, průmysl, komunikace, dopravu, logistiku, komunální služby i jaderné objekty, a přidává otevřenou klauzuli o „jiných objektech“ důležitých pro bezpečnost a ekonomickou stabilitu. Prakticky cokoliv.

Co to znamená pro byznys v Rusku

Zahraniční firmy, které v Rusku stále působí přes dceřiné společnosti, spadají do rizika stejně jako domácí. Dekret dopadá na majetek hospodářského subjektu nacházející se v Rusku a definice zahrnuje i kontrolující osoby ruských právnických osob, tedy zahraniční organizace i cizince.

Mezinárodní hodnocení podnikatelského prostředí v Rusku bylo špatné už před dekretem. Agentura Coface uděluje Rusku rating zemního rizika D a podnikatelské klima B, s výslovným upozorněním na problémy s vlastnickými právy, korupci a slabý investiční rámec. Dekret č. 604 tento obraz nezlepšuje. Posiluje dojem, že stát může bez soudního filtru zasáhnout do správy aktiv kdykoliv, když se mu to hodí.

Dva dny po podpisu dekretu vznikla stálá vládní podkomise pro bezpečnost kritické infrastruktury vedená Manturovem. Může si vyžadovat informace od úřadů i firem, dávat doporučení a vytvářet odvětvové štáby. Dekret nezůstal na papíře, dostal výkonný aparát.

Privatizace odpovědnosti, znárodnění kontroly

Logika dekretu je paradoxní. Ruský stát vede válku, která generuje dronové útoky na vlastní území. Místo aby investoval do protivzdušné obrany průmyslových areálů, přenáší odpovědnost na soukromé vlastníky. A když ti „selžou“ podle kritérií, která stát sám definuje bez veřejné metodiky, přijdou o řízení podniku. Kdo rozhoduje o selhání? Prezident a vláda. Kdo kontroluje rozhodnutí? Nikdo předem. Jak dlouho může správa trvat? Dokud se prezident nerozhodne jinak.

Ruští podnikatelé tak stojí před volbou, kterou jim žádný trh nenabízí: investovat do protidronové obrany vlastních skladů a rafinerií, nebo riskovat, že jim stát vezme celý podnik. Válka, kterou Kreml rozpoutal, se vrací domů, a účet za ni dostávají ti, kteří ji nezačali.