Putin se mstí: 7 let vězení za komentář na internetu. Zřídil vězení pro politické vězně, sedí tam lékaři, důchodci i podnikatelé

Sedm let vězení za jeden příspěvek na sociální síti. Ne v přeneseném smyslu, ne jako hyperbola z titulku opozičního média, ale jako rozsudek ruského soudu, vynesený podle článku 205.2 trestního zákoníku, který „veřejné ospravedlňování terorismu“ v online formě trestá sazbou až sedmi let odnětí svobody. Muž, který na internetu popřál smrt Vladimiru Putinovi, skončil v kolonii na Kolymě – v místě, kde sovětský stát po desetiletí likvidoval své odpůrce nucenou prací. Dnes tam sedí vedle dalších desítek lidí, jejichž jediným společným jmenovatelem je, že něco řekli nebo napsali.

Barák číslo pět: oddělení pro „naše teroristy“

Report magadanského novináře Andreje Grišina pro nezávislý server Govorit NeMoskva, publikovaný 18. května 2026 a opřený o svědectví dvou bývalých vězňů a tří příbuzných současných odsouzených, poprvé podrobně popisuje praxi, která nemá oporu v žádném veřejně dohledatelném novém zákoně. Uvnitř IK-3 v Magadanu – kolonie na ulici Proletarskaja 130, deset minut od centra města – existuje od začátku roku 2024 oddělený barák s kapacitou 120 míst. Správa kolonie ho provozuje jako zvláštní zónu: oddělené nástupy, samostatné přesuny, častější prohlídky.

Složení vězňů podle jednoho z propuštěných: zhruba 60 % tvoří lidé odsouzení za „politické“ paragrafy, 30 % vojáci, kteří odmítli návrat na frontu, a zbylých 10 % běžní odsouzení. Vězeňský personál pro celou skupinu používá označení „naši teroristé“. Když nastoupil nový šéf směny, údajně poznamenal: „To nejsou teroristé, to jsou pisatelé.“

Není jasné, kdo oddělení nařídil – zda jde o iniciativu místního velení, pokyn oblastní správy vězeňské služby, nebo interní směrnici centrálního FSIN. Grišinův report tuto řídicí stopu nedokládá. Doložená je praxe, ne její formální původ.

Kdo tam sedí: ne disidenti, ale opravář, lékař, důchodce

Síla reportu nespočívá v odhalení nového paragrafu. Spočívá v profilech lidí, kteří v baráku jsou. Nejsou to profesionální opoziční aktivisté ani známé mediální tváře. Jsou to prvoodsouzení – lidé, kteří se s trestním systémem nikdy předtím nesetkali:

• Opravář – odsouzen za komentáře na sociální síti VKontakte, které napsal pod vlivem alkoholu. Šest let.
• Podnikatel – pět let za soukromý rozhovor s kamarádem. Kamarád sám psal proti válce online, po zadržení policii řekl, že čerpal „ze slov známého“. Bezpečnostní složky přišly, zabavily telefon, našly v něm ukrajinská videa. To stačilo.
• Lékař – podle svědectví odsouzen za kritický komentář na sociální síti.
• Důchodci, historik, zaměstnanci veřejného sektoru, mediální pracovníci – všichni za slova, ne za činy.

Mnozí z nich podle svědectví dříve volili Putina. Neměli zásadní spor s režimem. Rozešli se s ním v konkrétním okamžiku – po zranění příbuzného, po zprávě od rodiny na Ukrajině, po emočním výbuchu u počítače. Stát je přesto třídí do stejné kategorie jako dezertéry a lidi odsouzené za terorismus.

Kolyma jako trest i symbol

Magadan není náhodná adresa na mapě ruského vězeňského systému. Město bylo po desetiletí řídicím uzlem kolymských táborů, kde zahynuly statisíce lidí. Dnes tam nefunguje gulag ve stalinském měřítku masové nucené práce – to by bylo nepřesné tvrdit. Funguje tam ale něco jiného: stát používá stejnou geografii strachu. Odlehlost, chlad, historickou paměť místa.

Podmínky v baráku odpovídají tvrdé „červené zóně“: palandy natěsno, studený a vlhký prostor, večeře v pět odpoledne, lázeň jednou týdně, teplé oblečení až od listopadu, balíky jednou za dva měsíce, slabá zdravotní a stomatologická péče. Pro rodiny z evropské části Ruska je samotná cesta na návštěvu logistickým a finančním oříškem. A i když se tam dostanou, žádosti o návštěvu se podle svědectví komplikují nebo ztrácejí v byrokratické smyčce.

Méně vězňů, více represí – čísla, která si neprotiřečí

Šéf ruské vězeňské služby FSIN Arkadij Gostev 14. května 2026 prohlásil, že v koloniích a vazbě je 282 tisíc lidí, oproti 465 tisícům na konci roku 2021. Jako důvody uvedl „humanizaci“ trestů a nábor vězňů do armády. Kolonie se vyprazdňují.

Jenže analytika projektu Memorial „Barometer of Repression“ za první čtvrtletí roku 2026 ukazuje stabilní hladinu zhruba 500 nových politicky motivovaných trestních stíhání za čtvrtletí. Společné prohlášení, které české ministerstvo zahraničí spolupodepsalo v únoru 2026 k výročí smrti Alexeje Navalného, hovoří o více než 1 700 lidech držených v Rusku z politických důvodů. Rada EU ve stejném měsíci zařadila na sankční seznam osm dalších osob, včetně vedoucích kolonií, kde byli političtí vězni drženi v nelidských podmínkách.

Systém tedy celkově zmenšuje vězeňskou populaci, ale cílenou politickou represi si udržuje. A nově ji i fyzicky odděluje – do zvláštních baráků, ve zvláštních městech, se zvláštním režimem.

Co to znamená pro Rusy v zahraničí

Článek 12 ruského trestního zákoníku umožňuje stíhat ruské občany i za činy spáchané mimo území Ruské federace, pokud o věci nerozhodl zahraniční soud. Praktický dopad: člověk, který z Prahy napíše protiválečný komentář na VKontakte, nečelí riziku od českých úřadů, ale při návratu do Ruska se může stát dalším „pisatelem“ v magadanském baráku. Organizace jako OVD-Info, Solidarity Zone nebo Russia Behind Bars nabízejí právní pomoc, monitoring a podporu rodinám; pro mnoho odsouzených ale přichází pozdě.

Magadanský barák pro 120 lidí není gulag. Je to něco jiného – tišší, administrativnější, těžší na první pohled rozpoznat. Ale princip zůstává stejný: stát bere běžné lidi, kteří řekli nahlas to, co si myslí, a posílá je na místo, jehož jméno samo o sobě funguje jako varování.