„Rakety na ně vyletěly ze tmy, vůbec nás nečekali.“ Ukrajinský pilot popsal, jak helikoptéry rozmetaly ruské kolony u Kyjeva

Noc z 25. na 26. února 2022. Ruské kolony se valí po silnicích severozápadně od Kyjeva, reflektory zapnuté, jako by jely na cvičení. Ukrajinské vrtulníky se přibližují v minimální výšce, pod korunami stromů téměř splývají s terénem. Krátké vyrovnání, vizuální zachycení cíle, palec na spoušti. Neřízené rakety S-8 opouštějí závěsníky a dopadají do kolony dřív, než kdokoli stihne reagovat. Celý palebný kontakt trvá vteřiny. Pak ostrý obrat a únik do tmy. „Rakety na ně vyletěly ze tmy, vůbec nás nečekali,“ popsal to později plukovník Vasyl Mulik, jeden z pilotů, kteří tyto mise létali.

Pilot, který se musel naučit válčit

Mulik není žádný nováček. Před válkou sloužil v mírových misích OSN v Libérii, Pobřeží slonoviny i Demokratické republice Kongo. Létat uměl výborně. Jenže jak sám přiznal v rozhovoru pro Rádio Chartija, „uměli jsme létat, ale neuměli jsme válčit, to jsme se museli naučit.“ Zkušenost z roku 2014, kdy ukrajinské letectvo utrpělo bolestné ztráty od moderních protiletadlových systémů, zanechala hlubokou jizvu. Piloti přestali provádět bojové mise, protože neexistovala doktrína, jak přežít v prostředí nasycené protivzdušné obrany. Mezi lety 2014 a 2022 se ale věci měnily. Vznikaly nové postupy koordinace se zemí, rozptýlené základny, upravené parametry střelby. Když 24. února 2022 začala plnohodnotná invaze, Mulik a jeho kolegové byli připraveni, ne dokonale, ale dost na to, aby vzlétli.

Série úderů, které rozbíjely tempo ruského postupu

Formulace „rozmetaly kolony“ neznamená jeden hollywoodský výbuch, po kterém zmizí celá divize. Znamená něco účinnějšího: systematické, opakované údery na různých úsecích, které rozbíjely tempo, pořadí a logistiku ruského nástupu. Podle rekonstrukce ukrajinského ministerstva obrany odlétalo uskupení armádního letectva při obraně Kyjeva přes 210 bojových letů, z toho asi 190 palebných. Zasáhlo více než 220 kusů techniky, včetně bitevního vrtulníku Ka-52.

Časová osa úderů pokrývá celý kritický týden:

• 24.–27. února – boje a údery v prostoru Hostomelu
• 25. února – zásah kolony na úseku Boryspil–Berezaň
• 26.–27. února – údery u Dymeru, Kalynivky a Makariva
• 28. února – zásahy u Šybene, Zdvyženky a obce Peremoha
• 2.–7. března – intenzivní působení podél Žytomyrské trasy, u Motižynu, Buzové, Mrije a Jasnohorodky

Taktika se přitom vyvíjela za pochodu. Zpočátku piloti útočili z horizontálního letu i střemhlavým seskokem, vizuálně vyhledávali cíle a okamžitě se stahovali. Jak ruská protivzdušná obrana sílila, přešli na odpalování raket S-8 a S-13 z kabrování, tedy strmého stoupání, při kterém vrtulník odpaluje rakety směrem nahoru a ty dopadají na cíl v balistickém oblouku. Pilot se tak vůbec nemusí dostat do přímé viditelnosti nepřátelských systémů.

Cena, kterou zaplatili

Ne všechny posádky se vrátily. Dne 28. února 2022 padl při bojovém letu u Kyjeva Oleksandr Hryhorjev, Mulikův vedený a blízký přítel. Po zásahu a ztrátě spojení se jeho stroj nevrátil. Mulik sám přistál na těžce poškozeném vrtulníku. Hryhorjevovi byl 20. dubna 2022 posmrtně udělen titul Hrdina Ukrajiny.

Koordinace s pozemními jednotkami nebyla bezchybná. Příslušníci teritoriální obrany vyzbrojení přenosnými protiletadlovými raketami občas nedokázali rozlišit vlastní vrtulník od nepřátelského. Hrozba přátelské palby byla reálná. Teprve postupně se zaváděli důstojníci-koordinátoři, kteří zajišťovali bezpečné koridory pro vlastní letouny.

Vrtulníky nebyly jediným důvodem, proč Kyjev nepadl. Byly ale jednou z klíčových vrstev obrany, vedle protivzdušné obrany, dělostřelectva, mobilních skupin a pozemní pěchoty. Ruský plán u Hostomelu počítal s výsadkem asi 200 vojáků z 18 transportních Mi-8 krytých 16 bitevními Ka-52, po kterém měl následovat vzdušný most přes letiště pro hlavní síly. Ukrajinská obrana ale poškodila přistávací dráhu a znemožnila přistání těžkých transportních letounů Il-76. Blesková operace se zlomila.

Od kolon k dronům Šahed

Mulikův příběh nekončí u Kyjeva. Ukrajinské armádní letectvo prošlo od roku 2022 zásadní proměnou. Nejpozději od srpna 2024 začaly vrtulníky s kulometnou výzbrojí systematicky lovit íránské drony Šahed, které Rusko masově nasazuje proti ukrajinské infrastruktuře. Podle velitele ukrajinských ozbrojených sil Oleksandra Syrského sestřelily vrtulníky za rok více než 3 200 těchto dronů.

Od nočních útoků na kolony k nočnímu hlídkování proti pomalým bezpilotním strojům. Méně dramatické, ale strategicky možná ještě důležitější. Mulik sám popisoval, že první noc lovu Šahedů skončila šesti zásahy, a od té doby se metoda zdokonalovala.

Česká republika přitom patří mezi země, které Ukrajině leteckou techniku dodaly. Podle českého ministerstva obrany Praha odeslala osm kusů letecké techniky, konkrétní typy ale zůstávají utajené. Česká armáda sama přezbrojuje ze sovětských Mi-24/35 na americké UH-1Y a AH-1Z, přičemž jen základní přecvičení pilotů v USA trvalo sedm měsíců. To dobře ilustruje, proč je pomoc v podobě západních vrtulníků tak komplikovaná, nejde jen o stroje, ale o roky výcviku a logistiky.

Pilot se nedá vyrobit za rok

„Rozdíl mezi čerstvým absolventem a pilotem s deseti patnácti lety praxe a bojovou zkušeností je obrovský,“ říká Mulik. Techniku lze vyrobit za měsíce. Pilota, který dokáže v noci na minimální výšce zaútočit na kolonu a vrátit se živý, nikoli.

Právě v tom spočívá skutečný kontrast celého příběhu. Ruský plán počítal s bleskovou operací, masivní silou, která Kyjev srazí na kolena za hodiny. Narazil ale na piloty, kteří se osm let učili přežít v prostředí, kde je každý let sázkou na život. A kteří tu sázku opakovali dvě stě jedenáctkrát.