Úder, který sráží ruskou armádu na kolena. Ukrajinci střelami Storm Shadow zničili továrnu, která vyráběla čipy pro rakety

Ukrajinské síly 22. června tvrdě zasáhly voroněžský závod, který dodával polovodičové součástky pro střely Ch-101, Iskander-K i systém Pancir-S1.

Voroněžská továrna na polovodičová zařízení i Zdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)
                   

Nešlo o rafinerii, sklad paliva ani kasárna. Cílem byl podnik, jehož výrobky se montují do navigačních bloků a řídicích desek ruských řízených střel, tedy do míst, kde se rozhoduje, jestli raketa vůbec doletí tam, kam má. Akciová společnost VZPP-S, celým názvem Voroněžský závod polovodičových přístrojů – Sborka, sídlí na Leninském prospektu 119a ve Voroněži, zhruba 230 kilometrů od frontové linie. Podle AP News voroněžský gubernátor přiznal poškození blíže nespecifikovaného průmyslového podniku a tři zraněné. Ukrajinský generální štáb byl konkrétnější: šlo o továrnu na elektronické díly pro ruské raketové a protivzdušné systémy.

Co přesně závod vyráběl

VZPP-S není žádná montážní dílna. Firma se na vlastním webu prezentuje jako vedoucí ruský výrobce elektronické komponentové základny, s více než 900 typy výrobků a dodávkami pro přes tisíc odběratelů napříč ruským průmyslem. Klíčové ale je, co o závodu říká sankční databáze ukrajinské vojenské rozvědky GUR. Ta k VZPP-S přiřazuje zcela konkrétní součástky:

  • Ch-101 (řízená střela s plochou dráhou letu): tranzistorové sestavy 1NT251-4 a pole 2TS622A pro navigační blok UVK-208.
  • 9M727 systému Iskander-K (operačně-taktická střela): polovodičové matice 1NT.251.2311 pro desku palubního digitálního počítače.
  • Pancir-S1 (protiletadlový raketový systém): diody 2DS2123D95 a tranzistorové sestavy 2P7241VS9 a 2P7247VR9 pro televizní kanál TVK-2.

Nejde tedy o generické čipy, které se dají objednat z katalogu. Jsou to kvalifikované vojenské součástky navázané na konkrétní bloky konkrétních zbraní.

Proč takový zásah bolí víc než hořící rafinerie

Historie závodu sahá do sovětské éry a jeho provozy procházely opakovanými rekonstrukcemi podle standardů čistých místností, tedy prostředí s extrémně přísnou kontrolou prachu a kontaminace, bez něhož se polovodiče vyrábět nedají. Právě to dělá z případného poškození vnitřních prostor problém zcela jiné kategorie než díru ve střeše skladu. Čistý provoz, který nasaje kouř, prach a střepiny, se neuvede do chodu za týden. Někdy ani za měsíce.

Ukrajinský generální štáb v jednom ze svých briefingů uvedl, že v jediné střele Ch-101 se nachází až 160 zahraničních komponentů a že Rusko stále nezvládlo rozjet masovou domácí výrobu složitých elektronických dílů. Každý domácí výrobce, který vypadne, tak zvyšuje tlak na už tak napjatý dodavatelský řetězec.

Srovnání s útoky na ropnou infrastrukturu se nabízí. Rafinerie bolí přes palivo, logistiku a exportní příjmy, velký objem, viditelný efekt. Polovodičový závod je na mapě nenápadný, ale v řetězci přesných zbraní sedí hlouběji. Menší na mapě, hlubší v řetězci.

Storm Shadow, nebo ne?

Oficiální ukrajinská komunikace hovoří o „vysoce přesných vzdušně odpalovaných střelách s plochou dráhou letu“. Název Storm Shadow v přímé souvislosti s tímto úderem zatím žádný oficiální zdroj nepotvrdil. Předběžná atribuce přišla přes ruská média; podle serveru Naša Niva měly cíl zasáhnout tři britské střely tohoto typu.

Velká Británie přitom dodávky Storm Shadow Ukrajině potvrdila už v květnu 2023 a v dubnu 2024 oznámila další kusy v rámci dosud největšího britského vojenského balíku. Že Kyjev těmito střelami disponuje, je nesporné. Že právě ony zasáhly VZPP-S, je podle dostupných informací pravděpodobné, ale zatím ne definitivně prokázané.

Může Rusko výpadek nahradit?

Bylo by zjednodušením tvrdit, že Rusko mělo „jen jednu továrnu na čipy“. Skupina Element sdružuje přes 30 firem s více než deseti výrobními lokalitami. Mikron provozuje jedinou ruskou sériovou výrobu mikroelektroniky do 90 nanometrů. Angstrem nabízí plný výrobní cyklus na dvou linkách.

Jenže žádný otevřený zdroj nedokládá, že by kterýkoli z těchto podniků dokázal okamžitě a jedna ku jedné nahradit právě ty součástky, které databáze GUR váže na VZPP-S pro Ch-101, Iskander-K a Pancir-S1. Vojenská elektronika vyžaduje kvalifikační procesy, testování, certifikaci. Přepnout výrobu z jednoho závodu do druhého není jako přesměrovat objednávku v e-shopu.

Jeden úder válku neotočí, ale série ano

Zásah VZPP-S není izolovaná akce. Zapadá do systematické ukrajinské kampaně proti ruskému vojensko-průmyslovému a energetickému zázemí, kterou generální štáb v Kyjevě otevřeně popisuje jako „snižování schopností agresora“. Sám o sobě jeden úder tempo ruských raketových salv nezastaví, Moskva má zásoby hotových střel i další výrobní články. Efekt se projeví spíš v horizontu týdnů až měsíců, až dojdou díly na skladě a nové nepřijdou.

Pro ruské vojensko-průmyslové podniky stovky kilometrů od fronty ale tento úder nese jasný vzkaz: vzdálenost už neznamená bezpečí. A pro armádu, která se prezentuje jako druhá nejsilnější na světě, ale nedokáže si sama vyrobit dost čipů do vlastních raket, je každý takový zásah ranou do místa, kde to bolí nejvíc, do úzkého hrdla, které nelze zacpat pouhým rozkazem.

O jak citelnou ránu se jedná?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lubomír Vávra

Zobrazit další články