Ruská chlouba opět v troskách: Kreml ztratil Su-57, letos už čtvrtý. Shořel ještě na základně při startu

Suchoj Su-57 je pro Moskvu víc než letadlo. Je to vlajková loď celého ruského přezbrojení, stroj, který prezident Putin v roce 2019 osobně představil jako páteř tří nových stíhacích pluků. Ruská státní média ho léta popisují jako odpověď na americký F-35, jako důkaz, že ruský letecký průmysl drží krok se Západem. A právě tento stroj, vzácný, drahý a symbolicky nabitý, teď Rusko ztrácí tempem, které si nemůže dovolit. Čtyři kusy za jediný rok. Tentokrát navíc ne v boji, ne po zásahu nepřátelským dronem, ale na vlastní základně, při rutinní operaci, která by měla být tím nejbezpečnějším momentem v životě letounu.

Co se stalo v Achťubinsku

Informaci o požáru jako první zveřejnil ukrajinský OSINT kanál Absoliutno Nadiine Džerelo (Absolutely Reliable Source) na Telegramu. Podle jeho tvrzení, které převzal investigativní server The Insider, vznikla 29. října 2026 na letecké základně Achťubinsk v Astrachaňské oblasti neštandardní situace při spouštění motorů Su-57. Letoun se vzňal a zcela shořel ještě na stání, tedy před jakýmkoliv potvrzeným vzletem. Zveřejněné satelitní snímky ukazují ohořelou plochu na místě, kde stroj stál. Ruské úřady k 30. říjnu ztrátu veřejně nepotvrdily.

Technicky je fáze spouštění motorů u proudového letounu jedním z kritických momentů. Americký Federální letecký úřad (FAA) ve svých příručkách popisuje takzvaný hot start, stav, kdy se ve spalovací komoře nahromadí příliš paliva nebo turbína nedosáhne dostatečných otáček, což může vést k nekontrolovanému vzplanutí. Přesná příčina achťubinského požáru zůstává neobjasněná. Může jít o výrobní vadu, údržbovou chybu, provozní selhání, nebo o něco úplně jiného. Veřejný důkaz o sabotáži neexistuje.

Čtyři ztráty za jeden rok

Achťubinský požár není izolovaný incident. Je čtvrtým článkem řetězu, který se táhne celým rokem 2026.

• Duben, Šagol: Ukrajinský generální štáb oznámil zásah několika Su-57 dronovým útokem na základnu Šagol. Velitel Robert Brovdi později upřesnil, že zasaženy byly dva kusy.
• Červenec, Moskevská oblast: Ruské ministerstvo obrany přiznalo pád „cvičně-bojového letounu“ při vzletu. Pilot se katapultoval. Oficiální verze mluví o technické poruše, média stroj identifikovala jako Su-57. Kolovala i nepotvrzená verze o zásahu vlastní protivzdušnou obranou.
• Říjen, Achťubinsk: Požár při spouštění motorů, letoun zcela zničen.

Tři různé příčiny, tři různá místa, jeden společný jmenovatel: Rusko přichází o stroje, které si nemůže dovolit ztrácet. A Achťubinsk se u Su-57 objevuje opakovaně; už v červnu 2024 tam ukrajinská rozvědka ohlásila historicky první zásah tohoto typu.

Flotila, která nesnese opotřebení

Kolik Su-57 Rusko vlastně má? Přesné číslo Moskva tají. Kontrakt z roku 2019 počítá se 76 kusy do roku 2028, šéf Sjednocené letecké korporace (UAC) tehdy mluvil o ambici vyrábět dvanáct strojů ročně. Realita vypadá jinak. Přehled Flightglobal World Air Forces z poloviny roku 2025 evidoval 24 aktivních Su-57 a 52 objednaných. V únoru a září 2026 Rusko oznámilo dvě další dodávky, obě bez uvedení počtu kusů. Sekundární zdroje odhadují celkovou produkci na zhruba padesát sériových strojů.

Flotila v řádu desítek, ne stovek. Každý odepsaný kus je citelný.

Britský think-tank RUSI už v roce 2024 upozornil na paradox: přímý bojový dopad ztráty jednoho Su-57 je malý, protože typ ve válce na Ukrajině hraje jen okrajovou roli. Rusko se opírá hlavně o početnější Su-34, Su-35 a klouzavé pumy odpalované z bezpečné vzdálenosti. Symbolický dopad je ale obrovský. Su-57 je vitrínou ruské technologické prestiže. A ta vitrína praská.

Výrobní řetězec pod tlakem

Program Su-57 trpí strukturálními problémy, které sahají hluboko za jednotlivé nehody. Francouzský Institut pro mezinárodní vztahy (IFRI) ve studii z roku 2025 hodnotí tempo dodávek jako pomalé, stealth vlastnosti jako výrazně méně pokročilé než u F-22 nebo F-35 a upozorňuje na přetrvávající potíže s motory i dopad západních sankcí. RUSI jde ještě dál; v detailní analýze dodavatelského řetězce Suchoje popisuje závislost na dovozových obráběcích strojích, měřicí technice a mikroelektronice, jejíž náhrady se zpožďují.

Ukrajinská vojenská rozvědka (DIU) letos identifikovala 103 podniků zapojených do výroby Su-57. Třetina z nich podle DIU zůstávala mimo sankční režim, což sice usnadňuje přístup k zahraničním technologiím, ale zároveň ukazuje rozsah závislosti, kterou Rusko nedokázalo překonat ani po více než dvou letech nejtvrdších omezení.

Výroba pokračuje; únorová i zářijová dodávka 2026 byly ruskou stranou popsány jako stroje v „novém technickém vzhledu“, tedy upravené podle válečných zkušeností. Jenže právě tlak na rychlé úpravy a dodávky za podmínek sankčního stresu vytváří prostředí, v němž se chyby množí. Náhrada jednoho ztraceného kusu je otázka měsíců, ne dnů.

Co to znamená pro válku a pro nás

Pro průběh bojů na Ukrajině je dopad jednotlivého požáru omezený. Su-57 nikdy nebyly nasazovány v přední linii; Rusko je drželo dál od fronty a používalo je spíš ke střelbám na dálku. Kumulativní efekt čtyř ztrát za rok ale zmenšuje už tak úzkou zásobu nejmodernější platformy, kterou ruské letectvo má.

Pro Česko a střední Evropu je bezprostřední hrozba minimální. Ochrana vzdušného prostoru stojí na kolektivní architektuře NATO, česká obranná strategie výslovně počítá s aliančním systémem protivzdušné obrany a jeho posilováním. Dlouhodobě platí, že opotřebovávání ruské špičkové letecké techniky aliančnímu bezpečnostnímu rozložení sil spíš prospívá.

Nejsilnější pointa říjnového požáru není samotný oheň. Je to obraz: stroj, který má ztělesňovat ruskou technologickou budoucnost, hoří na vlastní základně při nejzákladnější operaci, kterou stíhačka podstupuje. A Rusko nemá dost kusů na to, aby si takové obrazy mohlo dovolit opakovat.