„Ruská hrozba je vymyšlená. Útočit musíme, jinak zradíme své národní zájmy,“ tvrdí fanaticky ruský odborník

Kedmi není Rus. Narodil se sice v Moskvě, ale celou profesní kariéru budoval v Izraeli, kde v letech 1992 až 1999 řídil organizaci Nativ, státní agenturu zaměřenou na kontakt s židovskými komunitami v postsovětském prostoru. Dnes ale vystupuje jako pravidelný host ruských státních televizí a prokremelských talk show, kde s železnou pravidelností opakuje dvě hlavní teze. Za prvé: ruská hrozba vůči Evropě je uměle vyrobený strašák. Za druhé: Rusko musí vojensky tlačit ještě tvrději, jinak zradí vlastní národní zájmy. Obojí si zaslouží rozbor, protože jedno z toho má reálný základ a druhé je čistá ideologie.

Kdo je Jakov Kedmi a proč mu Kreml dává prostor

Kedmiho životopis vypadá na první pohled jako legitimace seriózního analytika. Šéf zpravodajské agentury, státní činitel, člověk se znalostí postsovětského prostoru. Jenže jeho současná role je jiná. Úřední věstník EU ho od 25. února 2023 vede na sankčním seznamu jako izraelského komentátora, jehož výroky „odpovídají nejkontroverznějším tvrzením ruských činitelů a propagandistů“. Pro ruská média je ideální figurou, zahraniční hlas s bezpečnostní legitimací, který říká přesně to, co potřebuje Kreml.

V dubnovém vystoupení z roku 2026 Kedmi prohlásil, že „Rusko Evropě nehrozí“ a že jde o „vymyšlenou hrozbu“, kterou podle něj potřebují „nezodpovědní politici“ a byrokracie NATO i EU k ospravedlnění americké vojenské přítomnosti na kontinentu. Nepopírá přitom samotnou válku na Ukrajině. Jeho trik spočívá v oddělení dvou věcí: ruské agrese proti Ukrajině a otázky, zda Rusko ohrožuje zbytek Evropy. Toto oddělení je ovšem v přímém rozporu s oficiální pozicí NATO, které Rusko označuje za „nejvýznamnější a přímou hrozbu“ pro bezpečnost všech spojenců.

Co myslí slovy „útočit musíme“

V rozhovoru pro projekt IS Bulgaria Viewpoint, jak ho v červenci 2026 citoval srbský server Borba, Kedmi zachází ještě dál. Mluví o potřebě systematicky vyčerpávat ukrajinskou protivzdušnou obranu, zasahovat strategické vojenské cíle a, doslova, „neutralizovat“ ukrajinské vojenské i politické vedení. Jmenovitě zmiňuje šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Kyryla Budanova.

„Národní zájmy“, které by podle Kedmiho byly zrazeny, pokud by Rusko neeskalovalo, definuje takto:

• ochrana ruských vojáků a civilistů,
• odstranění ukrajinské schopnosti zasahovat ruské území,
• zachování ruské vojenské převahy.

Tady už nejde o analytiku. Kedmi otevřeně legitimizuje tvrdší způsob vedení války a volá po likvidaci vedení suverénního státu. To není pozice neutrálního experta, je to militantní argument pro eskalaci, zabalený do jazyka „národních zájmů“.

Kde se Kedmiho tvrzení potkávají s realitou, a kde ne

Férově je třeba říct, že jedna část Kedmiho argumentace stojí na reálném problému. Nedostatek interceptorů pro systémy Patriot je ověřitelný fakt, který potvrzují sami Ukrajinci. Prezident Zelenskyj v únoru 2026 mluvil o „nedostatkových amerických střelách“ a v červenci téhož roku zopakoval, že Ukrajina „kriticky potřebuje“ interceptory Patriot, protože balistické hrozby dokáže zachytit jen tento systém. Společnost RTX (Raytheon) v dubnu 2026 oznámila kontrakt za zhruba 90 miliard korun na střely GEM-T pro Ukrajinu a navýšení výrobních kapacit. Deficit je skutečný a průmysl ho dohání se zpožděním.

Jenže z reálného problému s dodávkami raket Kedmi dělá něco úplně jiného, důkaz, že celá „ruská hrozba“ je vyfabrikovaná. Tento logický skok neobstojí. Nedostatek konkrétní munice neznamená, že hrozba neexistuje. Znamená, že obrana proti ní je nedostatečná. A to je zásadní rozdíl.

Jak se na věc dívá Česko

Česká obranná strategie jde přesně opačným směrem než Kedmiho narativ. Rusko je v ní označeno za „nejvážnější dlouhodobou hrozbu“ pro bezpečnost ČR a spojenců. V červenci 2026 český premiér na jednání koalice ochotných navrhl společný evropský projekt protivzdušné obrany nazvaný Europatriot, tedy další institucionalizaci evropské obrany proti raketové hrozbě.

Česko samo není přímým provozovatelem systémů Patriot. Ministerstvo obrany buduje protivzdušnou obranu na systémech SPYDER a v rámci integrované alianční architektury NATINAMDS. Patriot analyzuje jako jednu z možností, ale klíčové je, že Praha reaguje na ruskou hrozbu posilováním obrany, nikoli jejím zlehčováním.

Jak rozlišit kritiku od propagandy

Kedmiho případ je učebnicový příklad toho, jak prokremelská propaganda funguje. Vezme reálný problém, v tomto případě nedostatek raket Patriot, a zasadí ho do ideologického rámce, který slouží ruským zájmům. Kritika západní politiky je legitimní. Otázka, zda Západ dělá dost pro obranu Ukrajiny, je na místě. Ale ve chvíli, kdy se z kritiky stane volání po „neutralizaci“ ukrajinského vedení a obhajoba tvrdších ruských úderů, přestává jít o analýzu a začíná propaganda.

Praktický filtr je jednoduchý: pokud komentátor přechází od popisu problému k ospravedlňování ruské agrese nebo k delegitimizaci ukrajinské státnosti, opustil pole analytiky. Kedmi tento práh překračuje opakovaně a systematicky, a EU to formálně potvrdila už před třemi lety.

Bývalý zpravodajec s izraelským pasem dnes slouží jako zahraniční hlas Kremlu. Jeho slova mají váhu jen pro ty, kdo ji chtějí slyšet.