Ruská jarní ofenziva bude jiná. Zelenský se mezitím chlubí zázračnými zbraněmi, ale realita na frontě vypráví jiný příběh

Devátého dubna 2025 řekl vrchní velitel ukrajinských sil Oleksandr Syrskyj novinářům větu, která se v Kyjevě neobjevila na žádném billboardu: ruská ofenziva už fakticky běží a počet útoků na hlavních směrech se téměř zdvojnásobil. Ve stejných týdnech prezident Zelenskyj představoval spojencům dron s doletem 3 000 kilometrů, chválil výsledky Dlouhého Neptunu a ukazoval Paljanycju s poznámkou, že už je nasazená na bojišti. Obě věci jsou pravda současně. Jenže na frontě u Pokrovsku a Kostiantynivky se rozhoduje něco, co žádný jednotlivý zbraňový systém sám nevyřeší.

Ofenziva, která se sbíhá do jednoho uzlu

U Bachmutu v roce 2023 Rusko postupovalo obklíčením přes Soledar, vlnami pěších útoků a taktikou spálené země. U Avdijivky o rok později zkoušelo obchvat ze severu a jihozápadu, nejprve většími mechanizovanými skupinami, po neúspěchu přechodem na malé útočné čety. Obě operace měly společný rys: rozptýlený opotřebovávací tlak bez čitelného jediného bodu zlomu.

Jaro 2025 vypadá jinak. Analytická platforma Meduza popsala 15. dubna první velký jarně-letní úder severně od Torecku s postupem směrem na Kostiantynivku. Reuters už 25. března označila jádro ruské kampaně jako útok na pevnostní pás opevněných měst v Doněcké oblasti. DeepState varoval, že dosažení trasy Pokrovsk–Kostiantynivka u Novooleňivky by výrazně zhoršilo situaci obou měst i Torecku mezi nimi.

Čísla za pouhé čtyři březnové dny: přes 600 útoků, z toho 163 na pokrovském směru a 84 u Kostiantynivky. Nejde o plošné „škrábání“ po celé linii. Jde o sbíhavý tlak na jeden operační uzel, jehož pád by otevřel cestu hlouběji do Donbasu.

Zelenského zbraně: reálné, ale ne všemocné

Sedmnáctého března 2025 Zelenskyj oznámil úspěšný test ukrajinského dronu s doletem 3 000 kilometrů. Ve stejném projevu zmínil spokojenost s výsledky Dlouhý Neptun. Už 25. února ukazoval zahraničním lídrům Paljanycju, raketový dron, který podle jeho slov byl již nasazený na bojišti. V dubnu pak prezentoval data o domácí výrobě: přes tisíc typů zbraní, více než 40 % výzbroje na frontě pochází z ukrajinských podniků.

Žádná z těchto informací není nepravdivá. Problém je v tom, co z nich nevyplývá:

• Dron s doletem 3 000 km prošel testem, ale veřejně nejsou známy jeho sériová výroba ani nasazení v operačním měřítku.
• Dlouhý Neptun už byl použit, ale šlo o jednotlivé údery, ne o systémovou změnu poměru sil na kontaktní linii.
• Paljanycja operuje, ale fronta u Pokrovsku se tím nezastavila.

Sám Zelenskyj ve stejném březnovém projevu řekl, že Ukrajina musí vyrábět více střel a více dronů. Ten dodatek je klíčový, a v titulcích se obvykle ztrácí.

Frontová matematika, kterou PR nevyřeší

Otázka není, zda Ukrajina nové zbraně má. Otázka je, zda je má v takovém objemu a rytmu dodávek, aby na konkrétní ose Pokrovsk–Kostiantynivka změnily poměr sil rychleji, než tam Rusko stihne prorazit. Meduza v polovině dubna popsala ruský postup severně od Torecku jako postup do poloviny cesty ke Kostiantynivce. To není abstraktní hrozba, to je konkrétní vzdálenost na mapě.

Syrskyj mluví o zdvojnásobení útoků. Reuters o stovkách střetů za dny. A Zelenskyj o tisícovce typů zbraní. Všechna tři tvrzení mohou být pravdivá současně, aniž by si odporovala, protože operují na různých rovinách. Strategický dosah nového dronu neřeší taktický deficit dělostřelecké munice na konkrétním úseku.

Český rozměr: munice jako časový faktor

Právě proto má smysl sledovat českou muniční iniciativu ne jako diplomatické gesto, ale jako logistický faktor. Ministr zahraničí Jan Lipavský 5. května 2025 potvrdil financování iniciativy do září 2025. Ukrajinské ministerstvo obrany v dubnu jednalo s českou delegací o harmonogramu a objemech dodávek na celý rok.

Když se ruský tlak soustředí na jeden rozhodující úsek, roste význam předvídatelných a rychlých dodávek konvenční munice, granátů, min a dělostřeleckých nábojů. Dlouhodosahové drony mohou zasáhnout zázemí, ale kontaktní linii drží palba na krátkou a střední vzdálenost. Česká iniciativa operuje právě v tomto pásmu.

Proč Rusko mění přístup

Veřejné zdroje nepřinášejí ruské interní rozhodnutí. Ale logika je čitelná: po vyčerpávajících operacích u Bachmutu a Avdijivky, kde masivní ztráty přinesly jen omezené územní zisky, Moskva hledá vyšší efekt z koncentrace sil do bodu, jehož pád by měl větší operační dopad. Současně to může znamenat, že nemá kapacity na stejně silný tlak všude naráz.

Pro Ukrajinu z toho plyne paradox. Soustředěný útok je čitelnější a snáze se proti němu staví obrana, ale jen pokud má obránce dost munice, lidí a času. Všechny tři proměnné jsou na jaře 2025 pod tlakem.

Kostiantynivka zatím stojí. Ale vzdálenost mezi ní a nejbližším ruským průsakem se zkracuje rychleji, než roste výrobní kapacita ukrajinských „zázračných zbraní“.