Ruská ofenziva zamrzla, armáda má naprosto astronomické ztráty. Ukrajinci devastují Putina na frontě i v týlu

Čísla, která 25. července zveřejnil Volodymyr Zelenskyj, vypadají jako účetní chyba. Zhruba 222 500 ruských ztrát za sedm měsíců roku 2026, přičemž Moskva za stejnou dobu naverbovala jen asi 221 tisíc nových vojáků. Rezerva je prakticky nulová. A přesto Kreml odmítá jakékoli zmrazení konfliktu, protože věří, že válku stále může vyhrát tlakem. Jenže data z fronty i z ruského vnitrozemí ukazují, že ten tlak stojí stále víc a přináší stále méně.

Fronta, která se sotva hýbe

Když analytici z ISW a CTP porovnali ruský postup v prvním pololetí 2026 s totožným obdobím roku 2025, výsledek byl jednoznačný. V lednu až červnu 2025 ruské síly postoupily nebo infiltrovaly 2 190 km². Ve stejných měsících 2026 to bylo pouhých 623 km², pokles o více než 71 %. K poslednímu červencovému týdnu nebyl na několika klíčových směrech potvrzen žádný ruský posun: severní Sumská oblast, směr Velykyj Burluk, osa Kupjansk–Borova. Na těchto úsecích fronta doslova zamrzla.

Nejde o kolaps celé linie. Ruská armáda na jiných místech dál tlačí, dál nasazuje pěchotu v malých útočných skupinách, dál střílí. Ale poměr ceny a výsledku se dramaticky zhoršil. Každý čtvereční kilometr postupu v roce 2026 stojí víc životů, víc techniky a víc munice než loni. Armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, se nechává zastavovat obráncem, jenž je na papíře slabší, ale který systematicky využívá drony, přesnou palbu a operační inovace k tomu, aby útočníkovi zdražil každý metr.

Ztráty, které nábor nestíhá doplnit

Ukrajinský generální štáb evidoval k 2. lednu 2026 kumulativní ruské ztráty ve výši 1 209 880. K 24. červenci číslo narostlo na 1 436 100, rozdíl přes 226 tisíc za necelých sedm měsíců. Zelenskyj ve svém prohlášení rozvedl strukturu: zhruba 131 tisíc mrtvých a 93 tisíc raněných. Součet dává 224 tisíc, ne přesně 222 500, ale řádově se čísla potkávají a ukazují na měsíční tempo kolem 32 tisíc ztrát.

Klíčový je ale druhý údaj: nábor. Moskva za stejné období získala asi 221 tisíc nových vojáků. To znamená, že ruská armáda v roce 2026 prakticky jen dorovnává úbytek. Žádná strategická rezerva neroste. A právě proto se podle Meduzy i ISW v zákulisí Kremlu diskutuje o nové vlně nucených odvodů, pravděpodobně po zářijových volbách do Státní dumy, možná už v říjnu. Putin takový krok odkládá, protože ví, jak je nepopulární. Ale matematika fronty mu zužuje prostor.

Do rovnice vstupují i severokorejští vojáci. Prvních asi 15 tisíc pomáhalo vytlačovat Ukrajince z Kurské oblasti a nyní plní týlové funkce, čímž uvolňuje ruské vojáky pro přední linii. Dalších 30 tisíc má údajně dorazit. Jenže i kdyby přišli všichni, je to méně než jeden měsíc současných ruských ztrát. Cizí posily problém zmírňují, neřeší.

Válka hluboko v ruském týlu

Zatímco fronta stagnuje, Ukrajina rozšiřuje geografii ohrožení způsobem, který ještě před rokem vypadal nepravděpodobně. Ukrajinské bezpilotní prostředky v červenci zasáhly Antipinskou rafinerii u Ťumeně, zhruba 1 980 km od fronty. Logistické zařízení v Jekatěrinburgu, asi 1 800 km daleko. Dispečerský uzel v Baškortostánu, 1 200 km. Sklady u Voroněže, 190 km. V Rostovské oblasti šlo o pozice protivzdušné obrany a sklady pohonných hmot.

A pak je tu Kaspické moře. Ukrajina tam zasáhla ropnou plošinu, raketový člun a sankcionovaná nákladní plavidla napojená na rusko-íránský vojenský koridor. Nejde už o symbolické údery na pohraničí. Jde o systematickou kampaň proti logistickým tepnám, které živí ruský válečný stroj.

Efekt je měřitelný. Podle odhadů citovaných ISW zůstává asi 40 % ruské rafinérské kapacity mimo plný provoz minimálně do poloviny září. Moskva prodloužila zákaz exportu benzinu do konce roku 2026 a podle Reuters přes prostředníky dováží palivo z Indie. Kreml problémy veřejně nepřiznává. Přiznává je krizovými opatřeními.

Putin odmítá zmrazení, ale platí stále víc

Když kazašský prezident Tokajev na summitu v Omsku 25. července veřejně navrhl konflikt zmrazit a vrátit se k formátu „Istanbul 2.0″, Putinův mluvčí Peskov odpověděl jednoznačně: zmrazení je nemožné. Kreml stále věří, že z pokračování války vytěží víc než z jejího zakonzervování bez vlastních podmínek.

Jenže data říkají něco jiného. Rusko útočí za stále vyšší cenu a s klesajícím výnosem. Nábor sotva stačí pokrýt ztráty. Rafinerie hoří. Logistické uzly 1 800 km od fronty už nejsou v bezpečí. A mobilizace, kterou Kreml potřebuje, je politicky tak toxická, že ji musí schovávat za volby.

Ruská armáda se nezhroutila. Ale čím dál víc připomíná stroj, který běží na plný výkon a přitom pomalu přehřívá, a jehož obsluha odmítá sáhnout na termostat.