Ruské námořnictvo ve velkých problémech. Turecko mu zavřelo průlivy a nepustí žádnou válečnou loď z Černého moře

Ještě v únoru 2022, pár dnů před plnohodnotnou invazí na Ukrajinu, popisovalo americké USNI News jednu z nejsilnějších ruských námořních sestav ve Středomoří za dlouhé roky: křižníky, eskortní fregaty, výsadkové lodě. O čtyři roky později je bilance opačná: italský OSINT portál itaMilRadar k 1. červenci hlásí nulu. Příčina není jedna, ale tři se navzájem posilují: turecké uzavření průlivů, ztráta jistoty kolem syrského Tartusu a vyčerpání rotačních kapacit. Dohromady vytvářejí situaci, v níž Rusko nepřišlo jen o lodě v konkrétním moři, ale o schopnost je tam levně a pravidelně vracet.

Bospor a Dardanely: brána, která se zavřela za pár dnů

Čtyři dny po zahájení invaze, 28. února 2022, Ankara aktivovala článek 19 Úmluvy z Montreux, mezinárodní smlouvy z roku 1936, která reguluje průjezd tureckými úžinami. Pravidlo je přímočaré: pokud je Turecko neutrální a jinde probíhá válka, válečné lodě válčících stran nesmějí průlivy proplouvat. Výjimku mají jen plavidla vracející se do domovské základny.

Důležitý detail: zákaz se netýká obchodních a civilních lodí. Ruské tankery a nákladní lodě Bosporem dál proplouvají. Nadpis tedy platí doslova pro válečné lodě, a právě ty jsou pro projekci síly klíčové. Turecko navíc v lednu 2024 veřejně potvrdilo, že stejný režim uplatňuje i vůči britským minolovkám darovaným Ukrajině. Nejde tedy o krok namířený proti Moskvě, ale o důslednou aplikaci mezinárodního práva vůči všem válčícím stranám. Právě tato nestrannost dává tureckému postoji právní neprůstřelnost, a Rusku minimální prostor k protestům.

Tartus: základna, která přestala být jistotou

Ruská námořní přítomnost ve Středomoří stála po desetiletí na dvou nohách. První byla rotace lodí z Černého moře přes turecké úžiny. Druhá: logistické zázemí v syrském přístavu Tartús, jediném ruském námořním zařízení ve Středomoří.

Po pádu Asadova režimu se druhá noha podlomila. Rusko sice Tartús formálně neopustilo, ale jeho přístup k přístavu je dnes nejistý, omezený a závislý na vůli nového syrského vedení. Satelitní snímky z června 2026 ukazují v Tartúsu ochranné bariéry proti námořním dronům, detail, který vypovídá o tom, jak zranitelná je i případná zbytková přítomnost. Místo plnohodnotné základny, kde lodě tankovaly, opravovaly se a střídaly posádky, má Rusko improvizovaný opěrný bod bez záruky trvalosti.

Kombinace obou ztrát je devastující. Bez průlivů nemůže Moskva posílat lodě z Černého moře. Bez Tartúsu nemá kam je ve Středomoří poslat.

Poslední lodě odpluly, a nové nepřijdou snadno

Poslední ruskou válečnou lodí ve Středomoří byla fregata Admirál Kasatonov doprovázená tankerem Akademik Pašin. Po návštěvě egyptské Alexandrie ji sledovací systémy 18. a 19. června zachytily jižně od Sardinie na západním kurzu. Po zastávce v Alžírsku už na přelomu června a července plula Atlantikem. Středomoří zůstalo prázdné.

Rusko samozřejmě může do Středomoří poslat lodě odjinud, z Baltu, ze Severní flotily, teoreticky i z Pacifiku. Jenže:

• Trasa z Baltského moře přes Severní moře a Gibraltar je výrazně delší a dražší.
• Lodě jiných flotil mají vlastní úkoly a jejich přesun oslabuje přítomnost jinde.
• Bez Tartúsu chybí zázemí pro delší operace, takže každé nasazení je spíš epizoda než trvalá přítomnost.

Právě proto nejde o jednorázový výpadek. Rusko nepřišlo o pár lodí, přišlo o systém, kterým středomořskou přítomnost po roce 2013 budovalo a udržovalo.

Súdán jako náhrada? Zatím spíš přání než realita

Moskva hledá alternativu. Nejčastěji se mluví o námořní základně na Rudém moři v Súdánu. V únoru 2025 súdánský ministr zahraničí po jednání v Moskvě prohlásil, že dohoda je hotová. Jenže analytici z Jamestown Foundation upozorňují na zásadní problémy: chybí jasné potvrzení z ruské strany, ratifikace je nejistá a Súdán sám se zmítá v občanské válce. Stavět námořní základnu v zemi, kde se bojuje o kontrolu hlavního města, není právě recept na stabilní logistiku.

I kdyby se súdánská základna jednoho dne materializovala, nenahradí to, co Rusko mělo: krátkou, levnou a pravidelnou rotaci z Černého moře do Středomoří přes turecké úžiny.

Kam se ruské lodě přesouvají

Ruské námořnictvo nezmizelo z oceánů. Přesunulo těžiště jinam. Royal Navy na konci června 2026 potvrdila téměř nepřetržité sledování ruských válečných lodí v britských vodách během jara a léta. Moskva část své omezené kapacity zjevně směřuje do severního Atlantiku a k pobřeží Velké Británie, tedy do oblasti, kde může demonstrovat sílu a testovat reakce NATO bez nutnosti procházet tureckými úžinami.

Pro bezpečnost Aliance včetně České republiky to znamená dvojí zprávu. Na jihu se tlak uvolnil: menší ruská přítomnost ve Středomoří komplikuje Moskvě podporu operací v severní Africe i na Blízkém východě. Na severu se ale tlak zvyšuje a spojenci musí víc hlídat podmořskou infrastrukturu, komunikační kabely a severní námořní trasy.

Rusko tedy není odříznuté od moře. Je odříznuté od nejkratší cesty do Středomoří, a to je pro jeho námořní ambice rozdíl, který se nedá obeplout ani přes Gibraltar.